ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.5058.2015.1
sp. zn. 20 Cdo 5058/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné nezletilé T. T. , zastoupené matkou M. J., bytem tamtéž, zastoupené JUDr. Matoušem Jírou, advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října č. 1001/3, proti povinnému P. T. , zastoupenému obecnou zmocněnkyní Z. T., pro dlužné výživné ve výši 18 742 Kč a pro běžné výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE 11956/2012, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. července 2015, č. j. 53 Co 205, 206/2015-197, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. července 2015, č. j. 53 Co 205, 206/2015-197, kterým odvolací soud změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 9. prosince 2013, č. j. 36 EXE 11956/2012-130, jímž soud prvního stupně ve výroku I. nařídil exekuci na majetek povinného podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. března 2012, č. j. 0 P 198/2009-290, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. září 2012, č. j. 19 Co 369/2012-306, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 18 742 Kč dlužného výživného a dále pro běžné výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně od 1. prosince 2013 nadále, ve výroku II. vedením exekuce pověřil JUDr. Vladimíra Plášila, soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha 7, a ve výroku III. zakázal povinnému nakládat s jeho majetkem, ve znění opravného usnesení ze dne 16. ledna 2015, č. j. 36 EXE 11956/2012-147, kterým bylo opraveno záhlaví výše uvedeného rozhodnutí v tom směru, že oprávněná není zastoupena advokátkou Mgr. Ilonou Nohelovou, tak, že se exekuce nařizuje podle vykonatelného usnesení, které vydal Obvodní soud pro Prahu 4, č. j. 0 P 198/2009-209 dne 13. března 2012, jinak rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř., ve spojení se zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), odmítl, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti kterému dovolání není podle ustanovení §30 odst. 1 z. ř. s. přípustné. Právní úprava nepřípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona o zvláštních řízeních soudních se totiž s účinností tohoto zákona, „tj. od 1. ledna 2014, přesunula z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do ustanovení §30 z. ř. s.“ (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). V posuzované věci jde o řízení ve věcech výživného (o výkon rozhodnutí ve věcech výživného) upravené v hlavě páté části druhé tohoto zákona a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení §30 z. ř. s. Proto v dovolacím řízení nelze pokračovat, aniž dovolací soud zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. ledna 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu