Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.03.2016, sp. zn. 20 Cdo 519/2016 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.519.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.519.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 519/2016 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Vladimírem Kůrkou v exekuční věci oprávněné CDV-3, LTD., sídlem 133 Fleet Street, 0EC4A - London, EC4A 2BB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 8146233, zastoupené Mgr. Markem Lokšanem, advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha – Nové Město proti povinné E. S. , Č. O., S., zastoupené JUDr. Tomešem Vytiskou, advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 1/II, Jindřichův Hradec, pro 39.339,81 Kč s přísl., vedené u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 EX 44538/13, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 5. 2015, č. j. 5 Co 393/2015, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění:(stručné dle §243f odst. 3 o. s. ř.) : Dovoláním napadla v záhlaví jmenovaná povinná rovněž tam označené rozhodnutí odvolacího soudu, jímž „změnil“ usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne ze dne 2. 1. 2015, č. j. 103 EX 44538/13-40, o určení ceny nemovitostí tak, že se exekuce týká v usnesení uvedených nemovitých věcí a jejich příslušenství (výroky 1. a 2.), a výsledná cena těchto nemovitostí se určuje ve výši 736 000 Kč (obsahově však výsledná cena nemovitostí, určená soudním exekutorem, stanovená na základě znaleckého posudku podaného Oceňovací a znaleckou kanceláří, s. r. o., změněna nebyla). V dovolání dovolatelka namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, neboť výše zmíněná expertíza jí nebyla soudním exekutorem doručena; neví tedy, jakým způsobem soudní znalec dospěl k výsledné ceně nemovitostí. Nemovitosti považuje za podceněné, neboť znalcem provedené ocenění neodpovídá, dle jejího názoru, cenám nemovitostí na trhu, a nařízený způsob provedení exekuce shledává, vzhledem k výši vymáhaných pohledávek, nepřiměřeným. Následně zástupce dovolatelky, JUDr. Tomeš Vytiska, dovolání doplnil o podrobnější argumentaci, směřující zejména ke zpochybnění přiměřenosti způsobu nařízené exekuce. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. ( dále jen „o. s. ř“), a dovolání odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a bez jejího splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat. Dovolatelka je povinna v dovolání vymezit, které z hledisek přípustnosti dovolání, uvedených v ustanovení §237 o. s. ř., považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř; s patřuje-li přípustnost dovolání v tom, že „ dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak “, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013). Jestliže dovolatelka přípustnost dovolání dovozuje z toho, že „ se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu“ , pak je namístě zaznamenat, že bylo již dříve Nejvyšším soudem judikováno, že z dovolání musí být nejen zjevné, při řešení kterých otázek hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, se odvolací soud měl od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlit, nýbrž musí být rovněž identifikováno, od které ustálené rozhodovací praxe se tak mělo stát (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se ani v doplněném dovolání jejím právním zástupcem nepodává, a neplyne ani z odkazu na rozhodnutí Ústavního soudu, s nímž má být rozhodnutí odvolacího soudu v kolizi. Jinak řečeno, dovolatelka žádá – pouze – dovolací soud, aby rozhodl jinak, než soud odvolací, což však doložení přípustnosti dovolání dle ustanovení §237 o. s. ř. nezakládá. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl, a to předsedou senátu a se stručným odůvodněním podle ustanovení §243c odst. 1 věty první, §243f odst. 2 a 3 o. s. ř. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. března 2016 JUDr. Vladimír Kůrka předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/22/2016
Spisová značka:20 Cdo 519/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.519.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-06-12