ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.5264.2015.1
sp. zn. 20 Cdo 5264/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné CF servis Czech s. r. o. , se sídlem v Náchodě, Zámecká 1845, identifikační číslo osoby 27505537, zastoupené JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem v Trutnově, Svatojanské náměstí 47, proti povinnému P. V. , V. J., zastoupenému JUDr. Dagmar Kláskovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, U Soudu 388/1, za účasti manželky povinného J. V. , V. J., a vydražitele J. V. , Č. S., pro 8 750 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Janem Bohutínským, Exekutorský úřad Trutnov, pod sp. zn. 158 EX 716/13, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 4. 2015, č. j. 24 Co 170/2015-164, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 3. 3. 2015, č. j. 158 EX 716/13-139, kterým soudní exekutor JUDr. Jan Bohutínský, Exekutorský úřad Trutnov, udělil vydražiteli příklep k nemovitým věcem, popsaným ve výroku I. usnesení. Uzavřel, že soudní exekutor mohl provést dražbu i v době probíhajícího insolvenčního řízení vůči povinnému a jeho manželce, neboť mu k tomu byla výslovně udělena výjimka předběžným opatřením insolvenčního soudu. Námitku povinného, že mezi výší vymáhané pohledávky a hodnotou dražených nemovitých věcí je značný nepoměr, nelze v této fázi exekuce zkoumat, způsobilou obranou v tomto směru je pouze návrh na (částečné) zastavení exekuce. Odvolací soud je vázán pravomocným usnesením soudního exekutora, jímž byla zamítnuta žádost povinného o ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř., a nemůže jej v tomto řízení znovu přezkoumávat.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť soud nesprávně uzavřel, že soudní exekutor v exekučním řízení neporušil zákon. Dovolatel uvádí, že trpí psychickou poruchou, v důsledku které se ve věci nemohl řádně orientovat, a přes opakované žádosti mu nebyla poskytnuta právní pomoc. Má za to, že soudní exekutor, resp. odvolací soud měli povinnému ustanovit opatrovníka podle §29 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud pochybil, když nezměnil usnesení o příklepu tak, že se tento neuděluje, neboť v řízení došlo k vadám a porušení zákona, mj. právě z důvodu, že dovolateli nebyl k ochraně jeho zájmů ustanoven zástupce, resp. opatrovník. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání přitom nelze dovodit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1373/2000). Dovolatelem vytýkané vady řízení (neustanovení opatrovníka) však nesprávným právním posouzením nejsou (k případným vadám řízení dovolací soud přihlédne pouze tehdy, je-li dovolání přípustné – §242 odst. 3 o. s. ř.) a dovolatel tak uplatňuje nepřípustný dovolací důvod.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že podle obsahu spisu povinný v průběhu exekučního řízení žádal o ustanovení zástupce z důvodu své nepříznivé finanční situace, nikoli o ustanovení opatrovníka z důvodu své psychické poruchy (obecně na svůj zdravotní stav – léčbu v endokrinologické poradně a ambulantní léčbu na psychiatrii – povinný poukazuje až v podání na č. l. 160).
Nejvyšší soud proto dovolání povinného odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu