ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.5422.2015.1
sp. zn. 20 Cdo 5422/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Urso Group S.E. , se sídlem v Praze 5, Plzeňská 1270/97, identifikační číslo osoby 29311004, zastoupené JUDr. Michalem Bortelem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubské nám. 580/4, proti povinnému J. Š. , za účasti bývalé manželky J. Š. , zastoupené JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích – Semtín, budova P9, č. p. 81, Rybitví, pro 1 047 716 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 34 EXE 3315/2014, o dovolání bývalé manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 6. 2015, č. j. 23 Co 239/2015-58, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 30. 3. 2015, č. j. 34EXE 3315/2014-40, kterým Okresní soud v Pardubicích zamítl návrh bývalé manželky povinného ze dne 1. 12. 2014 a 10. 12. 2014 na zastavení exekuce. Shodně jako soud prvního stupně uzavřel, že sporná rozhodčí doložka byla sjednána platně a transparentně, neboť jednoznačně určuje jediného rozhodce, který také rozhodčí nález ve věci vydal. Ztotožnil se i se závěrem, že chtěla-li odvolatelka zabránit uspokojení pohledávky ze společného jmění z důvodu, že pohledávka vznikla po zániku jejich manželství, měla uplatnit takovou obranu nejprve v nalézacím řízení vylučovací žalobou dle §267 odst. 2 o. s. ř. a teprve v případě úspěchu se mohla domáhat zastavení exekuce dle §268 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Nadto odvolací soud uvedl, že teprve s účinností zákona č. 139/2015 Sb. (tj. od 1. 7. 2015) se může manžel povinného přímo domáhat zastavení výkonu rozhodnutí, je-li jím postižen majetek ve společném jmění manželů, ač z něj pohledávku nelze uspokojit.
Usnesení odvolacího soudu napadla bývalá manželka povinného dovoláním. Jeho přípustnost vymezila tak, že je podává v souladu s ust. §237 o. s. ř. V dalším textu pak prosazuje názor, že rozhodčí doložka neobsahuje přímé určení rozhodce, a že exekuční řízení „proti paní J. Š. vůbec nemělo být zahájeno“, resp. že dovolatelka není pasivně legitimována jako účastnice řízení. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího i okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu je věcně i právně správné, a že dovolatelka jen účelově vznáší stále totožné námitky. Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II Přechodná ustanovení, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání přitom nelze dovodit, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolatelka je povinna v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž musí být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání bývalé manželky povinného odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. června 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu