ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.5488.2015.1
sp. zn. 20 Cdo 5488/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné L. Š., zastoupené Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně, Šilingrovo náměstí 3/4, proti povinnému V. G. , zastoupenému JUDr. Václavem Havlem, advokátem se sídlem v Táboře, Vančurova 2904, pro výživné, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 11 E 3/2015, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 24. července 2015, č. j. 15 Co 387/2015-22, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím odmítl odvolání povinného proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí k vymožení výživného podle rozsudku Okresního soudu v Bratislavě IV ze dne 3. 10. 2011, č. j. 25 P 107/2011-30, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Bratislavě ze dne 13. 3. 2012, č. j. 11 CoP 401//11-47, srážkami ze mzdy. Odvolací soud současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po 1. lednu 2014, podle ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“), jež nabyl účinnosti k 1. 1. 2014, dovolání proti němu není přípustné.
Právní úprava nepřípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona o zvláštních řízeních soudních se s účinností zákona o zvláštních řízeních soudních přesunula z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do shora uvedeného §30 z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o řízení o výkon rozhodnutí ve věcech výživného, upravené v části druhé hlavě páté (§511 a násl. z. ř. s.) tohoto zákona, a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v §30 z. ř. s., nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015).
Přípustnost dovolání nezaloží ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. února 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu