ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.5612.2015.1
sp. zn. 20 Cdo 5612/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Miroslavou Jirmanovou, Ph.D., v právní věci žalobce J. K. , P., proti žalované České republice – Okresnímu soudu v Pelhřimově , se sídlem v Pelhřimově, třída Legií 876, identifikační číslo osoby 00024651, o vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 245/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 29. 5. 2015, č. j. 54 Co 45/2015-191, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 20. 5. 2013, č. j. 54 Co 216/2013-132, potvrdil usnesení ze dne 31. 1. 2013, č. j. 12 C 245/2010-122, kterým Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou zamítl žádost žalobce o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce pro řízení o vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí, a to z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva (žalobce byl dříve neúspěšný se svým návrhem na vyloučení nemovitých věcí a tyto nemovité věci byly předmětem již pravomocně skončeného výkonu rozhodnutí). Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním a požádal o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 4. 12. 2014, č. j. 12 C 245/2010-181, kterým Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou zamítl žádost žalobce o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Uvedl, že na žalobce – s ohledem na jeho příjmy a příjmy jeho manželky, s níž žije ve společné domácnosti – nelze nahlížet jako na osobu natolik sociálně slabou, že by to odůvodňovalo osvobodit ho od placení soudního poplatku za dovolání ve výši 2 000 Kč. Navíc nárok žalobce uplatněný žalobou byl již dříve vyhodnocen jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, což vylučuje, aby žalobci bylo přiznáno osvobození do soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Žalobce napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, které vykazovalo nedostatek bránící pokračování dovolacího řízení (nebylo sepsáno advokátem), přičemž ze spisu nevyplývalo, že by žalobce byl právnicky vzdělán. Žalobce v dovolání požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Protože dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci ustanovení zástupce pro nalézací řízení, Nejvyšší soud nejprve sám přistoupil k posouzení, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015 (uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků a jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce z řad advokátů pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem.
V souladu s §138 o. s. ř. podmínkou pro (částečné) osvobození od soudních poplatků je, že to odůvodňují poměry účastníka a současně nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva pak jde např. tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku se pak jedná zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 (uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Dovolání, pro něž žalobce požaduje ustanovení advokáta, bylo podáno proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodováno o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o žalobě na vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí. Ze zjištění soudů nižších stupňů přitom vyplývá, že není vedeno žádné řízení o výkon rozhodnutí, jehož předmětem by byly nemovité věci specifikované ve vylučovací žalobě a kde by jako oprávněná vystupovala Česká republika – Okresní soud v Pelhřimově. Výkon rozhodnutí prodejem těchto nemovitých věcí byl již dříve pravomocně zastaven, stejně tak vylučovací žaloba, jíž se žalobce domáhal vyloučení nemovitých věcí z tohoto výkonu rozhodnutí, byla pravomocně zamítnuta. Za takových okolností je zřejmé, že vylučovací žalobě nemůže být vyhověno a ze strany žalobce se tak jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Tedy rovněž dovolání proti usnesení odvolacího soudu o zamítnutí osvobození od soudních poplatků a zamítnutí ustanovení zástupce pro toto nalézací řízení je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva.
Za tohoto stavu pak ovšem i dovolání, jehož primárním cílem je, aby byl žalobci ustanoven zástupce pro dovolání (které nemůže být se shora uvedených důvodů úspěšné), je nutné považovat za zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady, aby byl dovolateli ustanoven zástupce pro toto řízení o dovolání ve smyslu §138 a §30 o. s. ř.
K žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků za dovolání Nejvyšší soud připomíná, že směřuje-li dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků, soudní poplatek z takového dovolání se neplatí [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014 (uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Jelikož povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání – kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje – vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu nedošlo (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2016, č. j. 20 Cdo 5612/2015-198), Nejvyšší soud dovolací řízení podle §104 odst. 2 věty třetí, §241b odst. 2 a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), zastavil.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu