ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.771.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 771/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v právní věci žalobců a) V. Š. , V. D., a b) Ing. P. Š. , V. D., obou zastoupených Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská 1383, proti žalované Ing. M. D. , S., zastoupené JUDr. Hanou Nenadálovou, advokátkou se sídlem v Praze, Apolinářská 445/6, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 9 C 74/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2015, č. j. 22 Co 190/2015-237, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 4. 2. 2015, č. j. 9 C 74/2011-193, zamítl návrh žalobců na určení, že jsou vlastníky (v rámci společného jmění manželů) domu – objekt k bydlení na stavební parcele st. 23/1, stavební parcely st. 23/1, o výměře 293 m 2 – zastavěná plocha a nádvoří a parcely č. 67/2, o výměře 1 083 m 2 v katastrálním území V. D., obec V. D., okres Kladno, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kladno, na listu vlastnictví č. 1099, pro výše uvedené katastrální území, obec a okres (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a nepřiznal náhradu nákladů řízení České republice – Okresnímu soudu v Kladně (výrok III.).
Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek okresního soudu ve výroku III. změnil tak, že se o náhradě nákladů řízení státu nerozhoduje, a ve výrocích I. a II. rozsudek potvrdil; dále uložil žalobcům povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 400 Kč. Uvedl, že usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 4. 2008, č. j. 37 E 902/2001-220, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 6. 2008, č. j. 37 E 902/2001-239, a ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2009, č. j. 20 Co 477/2008-281, byl žalované v postavení vydražitelky udělen příklep k předmětným nemovitým věcem za nejvyšší podání ve výši 1 666 670 Kč, které vydražitelce bylo uloženo zaplatit do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí na účet Okresního soudu v Kladně při započtení složené jistoty ve výši 450 000 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 23. 4. 2009. Žalovaná dala Československé obchodní bance, a. s. příkaz k úhradě částky 1 216 670 Kč dne 26. 6. 2009 a tato částka byla na účet Okresního soudu v Kladně připsána dne 29. 6. 2009. Uvedl, že z §336l odst. 2 a §336m odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, vyplývá, že vlastníkem vydražené nemovité věci se vydražitel stane zpětně ke dni vydání usnesení o příklepu, nabude-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatí-li vydražitel nejvyšší podání. Nezaplatí-li vydražitel nejvyšší podání ve lhůtě, která byla určena v usnesení o příklepu, určí mu soud usnesením dodatečnou lhůtu k zaplacení, která nesmí být delší než jeden měsíc. Nezaplatí-li vydražitel ani v této dodatečné lhůtě, stane se obmeškalým vydražitelem a soud nařídí bez návrhu další dražební jednání, neboť usnesení o příklepu se zrušuje ze zákona uplynutím posledního dne takto stanovené lhůty. Uzavřel, že v projednávané věci se žalovaná nestala tzv. obmeškalým vydražitelem, protože nejvyšší podání doplatila dříve, než došlo k rozhodnutí o dodatečné lhůtě k zaplacení soudem. Nedošlo tak ke zrušení usnesení o příklepu ze zákona, tedy ani k zákonnému zrušení nabývacího titulu. Protože usnesení o příklepu nebylo nikdy zrušeno, nabylo právní moci a vydražitelka zaplatila nejvyšší podání, nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem ke dni vydání usnesení o příklepu.
Žalobci proti rozhodnutí odvolacího soudu podali dovolání. Namítají, že nebyly splněny zákonné podmínky pro nabytí vlastnického práva žalované ve veřejné dražbě, protože ve stanovené lhůtě nezaplatila nejvyšší podání. Protože jí nebyla poskytnuta dodatečná lhůta, nemohla zaplatit nejvyšší podání ani v této dodatečné lhůtě; je přitom nerozhodné, je-li zavinění na straně žalované nebo na straně soudu, který měl žalovanou k doplacení nejvyššího podání vyzvat. Žalovaná se stala obmeškalým vydražitelem a ze zákona tak došlo ke zrušení usnesení o příklepu. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě vyhoví.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle §336j odst. 4 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, soud v usnesení o příklepu stanoví lhůtu k zaplacení nejvyššího podání, která počíná dnem právní moci příklepu a nesmí být delší než dva měsíce. Na nejvyšší podání se započte vydražitelem složená jistota.
Podle §336l odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, se vydražitel stává vlastníkem vydražené nemovité věci s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu.
Podle §336m odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, kterou mu určil soud a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí další dražební jednání.
Soudní praxe i právní teorie jsou jednotné v tom, že tzv. obmeškalým vydražitelem je osoba, které byl pravomocně udělen příklep, jíž soud zaslal výzvu k doplacení nejvyššího podání a která nezaplatila ani v dodatečné lhůtě nejvyšší podání , v důsledku čehož bylo usnesení o příklepu zrušeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2217/2011, též Dlouhá, E. in Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II, §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2531 a 2533).
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 26. 1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4598/2014, dovodil, že nestanovil-li soud (soudní exekutor) vydražiteli dodatečnou lhůtu k zaplacení nejvyššího podání podle §336m odst. 2 o. s. ř., nelze považovat vydražitelem zaplacené nejvyšší podání za opožděné.
Ze skutkového stavu zjištěného odvolacím soudem vyplývá, že žalovaná jako vydražitelka zaplatila nejvyšší podání po uplynutí lhůty stanovené v usnesení o příklepu, ale předtím, než soud přistoupil k určení dodatečné lhůty k zaplacení nejvyššího podání ve smyslu §336m odst. 2 o. s. ř. Jestliže tedy odvolací soud rozhodl, že se žalovaná nestala obmeškalou vydražitelkou a nabyla vlastnictví k vydraženým nemovitým věcem (usnesení o příklepu nabylo právní moci a vydražitelka zaplatila nejvyšší podání), postupoval v souladu se zákonem a výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť je zřejmé, že nebyla naplněna hypotéza ustanovení §336m odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, jejímž následkem by bylo zrušení usnesení o příklepu ze zákona.
Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání žalobců odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. července 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu