ECLI:CZ:NS:2016:20.ND.147.2016.1
sp. zn. 20 Nd 147/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci žalobce Ing. R. Z. , proti žalované RWE Energii, s. r. o., identifikační číslo osoby 49903209, se sídlem v Praze, Limuzská 3135/12, o zaplacení 11 315 Kč s příslušenství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 59 C 602/2015, o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 10 na přikázání věci jinému soudu prvního stupně z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 59 C 602/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 návrhem ze dne 19. 4. 2016, č. j. 59 C 602/2015-18, předložil Nejvyššímu soudu dle §12 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti. Návrh odůvodnil skutečností, že žalobce má bydliště v Olomouci, rozhodná smlouva byla uzavřena v pobočce žalované v Olomouci a zástupce žalované má sice sídlo v Praze, ve svém podání však uvádí jako adresu pro doručování sídlo pobočky advokátní kanceláře v Ostravě. Obvodní soud zároveň předpokládá, že případnými svědky budou zaměstnanci žalované působící v Olomouci.
Žalobce s delegací věci Okresnímu soudu v Olomouci vyjádřil souhlas (č. l. 12).
Žalovaná s přikázáním věci Okresnímu soudu v Olomouci naopak nesouhlasí (č. l. 16); poukazuje na to, že má sídlo v Praze, kde je i právního zástupce, který ji od počátku řízení zastupuje. Žalovaná zároveň sdělila, že nemá v úmyslu „případného svědka“, zaměstnance pobočky v Olomouci, předvolávat.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušenému soudu (Obvodnímu soudu pro Prahu 10) a Okresnímu soudu v Olomouci, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. splněny nejsou.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná ustanovení o místní příslušnosti soudu vyjadřují základní zásady určení místní příslušnosti, a že případná delegace jinému soudu je toliko výjimkou z nich, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 24, ročníku 2001, části I., pod pořadovým číslem 172).
Okolnosti, kterými odůvodňuje návrh na přikázání věci, však nejsou natolik významné, aby v nich bylo možno spatřovat důvod k takovému výjimečnému postupu, a relevantní je přirozeně i okolnost, že žalovaný s přikázáním věci nesouhlasí (v takovém případě musí být důvody pro delegace jinému soudu vskutku silné.) Obvodní soud pro Prahu 10 je již s projednávanou věcí obeznámen, jmenovitě s účastníky učiněnými podáními, což uplatnění zásady hospodárnosti v případě přikázání věci soudu jinému zjevně nesvědčí. Není konečně ani bez významu, že Obvodní soud pro Prahu 10 již ve věci vydal dne 17. 1. 2016 platební rozkaz (č. j. 59 C 602/2015-5), proti němuž žalovaná podala dne 12. 2. 2016 odpor.
Nejvyšší soud proto návrhu Obvodního soudu pro Prahu 10 na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2016
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu