ECLI:CZ:NS:2016:20.ND.197.2016.1
sp. zn. 20 Nd 197/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, PhD., a JUDr. Zbyňka Poledny, ve věci žalobkyně EXPECTA, s. r. o., identifikační číslo osoby 28290739, se sídlem ve Zlíně, Náměstí Míru 63, zastoupenou Mgr. Petrou Šternberskou Pospíšilovou, advokátkou se sídlem v Brně, Hlinky 80, proti žalované EC Financial Services, a. s. , identifikační číslo osoby 24243744, se sídlem v Praze, Koněvova 2660/141, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Němcem, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova 319/8, o zaplacení 17 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 484/2015, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu prvního stupně z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 484/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně.
Odůvodnění:
Žalobkyně u příslušného Obvodního soudu pro Prahu 3 navrhla, aby její věc byla přikázána z důvodu vhodnosti (ve smyslu §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) Okresnímu soudu ve Zlíně, což odůvodnila tvrzením, že se tento soud (i Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně) v přecházejícím řízení týchž účastníků zabýval shodnými otázkami (a prováděl dokazování listinnými důkazy), jež se otevírají jako potřebné i v řízení předmětném, a proto by s ohledem na zásadu hospodárnosti bylo podle jejího názoru vhodnější, aby řízení probíhalo rovněž před tímto soudem.
Žalovaná ve vyjádření k tomuto návrhu dala najevo, že s delegací věci Okresnímu soudu ve Zlíně nesouhlasí.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušenému soudu (Obvodnímu soudu pro Prahu 3) a soudu, jemuž má být věc přikázána (Okresnímu soudu ve Zlíně), jak je dáno ustanovením §12 odst. 3 o. s. ř., dospěl k závěru, že podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. splněny nejsou.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně podle tohoto ustanovení představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom však třeba mít na zřeteli, že zákonem stanovená místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je principem, a případná delegace soudu jinému je toliko výjimkou z něj, kterou z povahy věci je nutno – co do jejích podmínek – vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 24, ročníku 2001, části I., pod pořadovým číslem 172), a to zejména v případě, že s takovým postupem druhý účastník nesouhlasí.
Okolnosti, kterými žalobkyně odůvodňuje návrh na přikázání věci, však v kontextu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nikterak významné nejsou; tvrzená „obeznámenost“ Okresního soudu ve Zlíně nemůže znamenat nic více, než se spisem o odkazovaném předchozím řízení, a ten může být k dispozici (k „obeznámení“) i kterémukoli soudu jinému, přičemž – nadto – příslušný soud má již k dispozici stanoviska obou procesních stran.
Podmínka procesně hospodárnějšího vedení řízení u jiného soudu prvního stupně tak zjevně splněna není.
Nejvyšší soud proto návrhu žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. srpna 2016
JUDr. Vladimír K ů r k a
předseda senátu