ECLI:CZ:NS:2016:20.ND.198.2016.1
sp. zn. 20 Nd 198/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v právní věci žalované SUXESS spol. s r. o. , se sídlem v Praze 10, Ke skalkám č. 62, identifikační číslo osoby 65408802, zastoupené JUDr. Tomášem Davidem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlážděná č. 1586/4, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 89/2004, o námitce podjatosti soudkyň Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., a JUDr. Jana Sedlářová, nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí o odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2015, sp. zn. 24 Cm 89/2004.
Odůvodnění:
Na základě žaloby žalobkyně PROTON, spol. s r. o., se sídlem v Praze 1, Spálená č. 108/51, identifikační číslo osoby 63488388, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. prosince 2015, sp. zn. 24 Cm 89/2004, zamítl žalobu se žádostí, aby žalované bylo uloženo vydat žalobkyni 44 952 ks kmenových zaknihovaných akcií na majitele, ISIN: 0005088559, emitenta TOMA, a. s., se sídlem v Otrokovicích, tř. Tomáše Bati č. 1566, identifikační číslo osoby 18152813, o jmenovité hodnotě každé akcie 1 000 Kč, in eventum zaplatit žalobkyni 27 195 960 Kč se 7,75% úrokem z prodlení ročně z dlužné částky od 1. července 2011 do zaplacení, a dále uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 234 688,50 Kč k rukám její právní zástupkyně a České republice – Městskému soudu v Praze na náhradě nákladů řízení částku ve výši 25 367 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podala žalobkyně odvolání, které bylo u Vrchního soudu v Praze přiděleno k projednání a rozhodnutí senátu 5 Cmo složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Kovaříka, a soudkyň JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D., a JUDr. Jany Sedlářové.
V rámci výše uvedeného odvolacího řízení žalovaná podáním ze dne 13. května 2016 vznesla námitku podjatosti soudkyň Vrchního soudu v Praze, JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D., a JUDr. Jany Sedlářové, a to proto, že JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., rozhodovala v řízení vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 9 Cmo 119/2009, ve kterém se z hlediska skutkových a personálních okolností jednalo o téměř shodnou věc s věcí posuzovanou v tomto řízení, přičemž JUDr. Jana Sedlářová rozhodovala o téže věci jako samosoudkyně soudu prvního stupně v řízení u Městského soudu v Praze, sp. zn. 53 Cm 2/2005, a žalovaný tak má za to, že obě soudkyně Vrchního soudu v Praze, jakožto členky jeho senátu 5 Cmo, načerpaly poznatky potřebné pro projednávání a rozhodování dříve, než byly k projednávání a rozhodování ve věci povolány. Žalovaná spatřuje podjatost JUDr. Jany Sedlářové i v tom, že tato adresovala dne 11. ledna 2010 pokyn Středisku cenných papírů, na jehož základě došlo ke změně registrace na účtu žalované spočívající v tom, že z jejího majetkového účtu bylo dne 13. ledna 2010 odepsáno 45 577 kusů kmenových akcií na doručitele společnosti TOMA a. s., o jmenovité hodnotě každé akcie 1000 Kč, čímž podle názoru žalované JUDr. Jana Sedlářová porušila zásadu nestrannosti, a to v neprospěch žalované.
K námitce podjatosti se vyjádřila soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., tak, že k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům nemá žádný vztah a není jí ani známa žádná skutečnost, která by odůvodňovala pochybnost o její nepodjatosti, o rozhodování ve věci 9 Cmo 119/2009 si s odstupem času nevybavuje žádné podrobnosti, přičemž v dané souvislosti jí není jasná argumentace žalované o získání poznatků při působení u soudu nižší instance. Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Jana Sedlářová ve svém vyjádření k námitce podjatosti uvedla, že nemá žádný poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům a neexistuje důvod pochybovat o její nepodjatosti, neboť účastníky řízení a jejich právní zástupce zná toliko z rozhodovací praxe, není si vědoma žádného protizákonného postupu a to v žádné její osobou projednávané věci, a to včetně porušení zásady nestrannosti, a jestliže ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 2/2005, jakožto v právně a skutkově obdobném případu (jak je uváděno ve vznesené námitce podjatosti) učinila konkrétní právní názor, nezakládá tato skutečnost důvod k vyloučení její osoby z rozhodování věci s obdobnou právní tématikou či ve sporu, kde jsou jako účastníci řízení osoby majetkově propojené, jak uvádí žalovaný.
Podle ustanovení §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
O žádný ze shora uvedených případů však v projednávané věci nejde.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudkyň Vrchního soudu v Praze, JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D., a JUDr. Jany Sedlářové, při projednávání a rozhodnutí o odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2015, sp. zn. 24 Cm 89/2004. Uvedené soudkyně totiž nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření - žádný z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a takovýto vztah nelze dovodit ani z údajů v podání žalované. Důvodnost podjatosti soudkyň v této věci přitom nelze úspěšně dovozovat z jejich rozhodování ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 9 Cmo 119/2009, potažmo u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 2/2005, neboť důvodem vyloučení soudce nemohou být úvahy o správnosti dosud vydaných rozhodnutí v této věci či v jiných soudem projednávaných věcech, když ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. výslovně vylučuje, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v postupu v řízení o projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný pod č. 33 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000).
Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., a JUDr. Jana Sedlářová nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí dané věci.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 6. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu