ECLI:CZ:NS:2016:20.ND.250.2016.1
sp. zn. 20 Nd 250/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Vladimíra Kůrky v právní věci žalobce Domu klidného stáří Glossus s. r. o ., se sídlem v Luži, Radim 89, identifikační číslo 274 66 159, zastoupeného JUDr. Blankou Šimkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1484, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1/376, o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 3. 2016 č. j. 52 A 109/2014-111, vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 86/2016, o "dovolání" žalobce proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2016, č. j. 2 As 86/2016-44, takto:
I. Řízení o podání žalobce ze dne 27. 6. 2016, označeném jako "dovolání proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2016, č. j. 2 As 86/2016-44", se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se kasační stížností ze dne 29. 3. 2016, podanou u Nejvyššího správního soudu v Brně, domáhal opětovného přezkumu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 3. 2016, č. j. 52 A 109/2014-111, jímž bylo rozhodnutí Úřadu práce, Krajské pobočky v Pardubicích ze dne 14. 10. 2014 č. j. MPSV – UP/36738/14/PA, pro vady řízení zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 28. 4. 2016, č. j. 2 As 86/2016-44, kasační stížnost žalobce odmítl a rozhodl, že se účastníkům náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává a uhrazený soudní poplatek bude vrácen. Poté, co dovodil, že žalobkyně byla v řízení před krajským soudem procesně úspěšná a v kasační stížnosti nenamítala, že měl krajský soud svým výrokem rozhodnout jinak, kasační stížnost měl dle §104 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) za nepřípustnou.
V podání ze dne 27. 6. 2016, adresovaném Nejvyššímu soudu ČR, žalobce sdělil, že proti tomuto usnesení Nejvyššího správního soudu podává dovolání. Uvedl v něm mimo jiné, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když podle dovolatele napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného, příp. procesního práva, která nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Dle žalobce totiž žádný závazný právní předpis neupravuje obligatorně výklad obsahu pojmu „standard kvality sociálních služeb“ a dále postupem soudu ve správní řízení bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces. Požadoval, aby Nejvyšší soud ČR uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu zrušil včetně předcházejícího rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání.
Nejvyšší soud České republiky po přezkoumání věci dospěl k závěru, že řízení o podání žalobce ze dne 27. 6. 2016 musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastaveno.
Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2004, č. j. 5 A 34/2002-63, vydané v této věci není rozhodnutím odvolacího soudu. Jde o rozhodnutí vydané ve věci správního soudnictví, v níž věcnou příslušnost Nejvyššího správního soudu založilo ustanovení §3 s. ř. s., a proti němuž nejsou opravné prostředky přípustné (srov. §53 odst. 3 s. ř. s.). Přezkum takovéhoto rozhodnutí podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, Nejvyšším soudem České republiky jako dovolacím soudem je vyloučen a občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovémuto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o podání žalobce ze dne 27. 6. 2016, označeném jako "dovolání proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2016, č. j. 2 As 86/2016-44" dle §243b a 104 odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „o. s. ř.“ (srov. článek II, bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 139/2015 a článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 164/2015 Sb.), zastavil (srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 4496/2007 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2363/2004 ).
Bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 7. 2016
JUDr.Miroslava Jirmanová
předsedkyně senátu