ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1002.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 1002/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně Mgr. E. K. , zastoupené JUDr. Michalem Magliou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská č. 1042/14, proti žalované Střední odborné škole a střednímu odbornému učilišti Nejdek, příspěvkové organizaci se sídlem v Nejdku, Rooseveltova č. 600, IČO 00077526, zastoupené JUDr. Josefem Kašparem, advokátem se sídlem v Karlových Varech – Bohaticích, Jáchymovská č. 27/114, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 19 C 298/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. října 2015 č. j. 61 Co 319/2015-257, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Josefa Kašpara, advokáta se sídlem v Karlových Varech – Bohaticích, Jáchymovská č. 27/114.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 10. 2015 č. j. 61 Co 319/2015-257 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. V dovolání byly kromě toho uplatněny jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (podstatou námitek dovolatelky je její nesouhlas se skutkovým závěrem soudů, že žalobkyně se ve školním roce 2012/2013 během vyučování z pozice pedagogického pracovníka vyjadřovala ve vztahu k romské národnostní menšině způsobem uvedeným v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 30. 9. 2013, a s hodnocením provedených důkazů, na základě něhož soudy k tomuto skutkovému závěru dospěly), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud se při řešení otázky „zásad dokazování a odůvodnění rozhodnutí“ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, založené zejména na rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 (který byl uveřejněn pod č. 93 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014), pak přehlíží, že ve věci, v níž dovolací soud rozhodl tímto rozsudkem, byla řešena otázka procesního práva, za jakých podmínek lze mít za prokázanou skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy, na níž rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci nezávisí, neboť v ní soudy při zjišťování skutkového stavu nevycházely pouze z nepřímých důkazů, nýbrž také z důkazů přímých [zejména z výpovědí svědků (žáků žalované) a listinných důkazů (zápisů z jednání se žáky pořízených žalovanou)].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. května 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu