ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1022.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 1022/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Lubomírem Ptáčkem, Ph.D., v právní věci žalobce M. Č. , zastoupeného JUDr. Růženou Vojtovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, 28. října č. 286/10, proti žalovanému Statutárnímu městu Ostrava se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Prokešovo nám. č. 1803/8, IČO 00845451, zastoupenému JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova č. 502/42, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 161/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. dubna 2015 č. j. 16 Co 23/2015-68, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2015 č. j. 16 Co 23/2015-68 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.; podle ustálené judikatury dovolacího soudu způsobilým vymezením není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn; k tomu srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 anebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014), jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, předestírá vlastní skutkové závěry (zejména namítá-li, že jej žalovaný záměrně převedl na práci, která pro něj vzhledem k jeho schopnostem nebyla vhodná a že pro práci, na kterou byl převeden, neměl dostatečné vzdělání a schopnosti), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že žalovaný převedl žalobce na jinou práci podle ustanovení §41 odst. 1 písm. b) zákoníku práce neplatně, neboť pro něj vybral práci, která neodpovídala jeho schopnostem a zkušenostem, čímž bylo dáno zavinění žalovaného na neuspokojivých pracovních výsledcích žalobce, a proto je výpověď podle ustanovení §52 písm. f) zákoníku práce neplatná)], a v dovolacím řízení nelze pro uvedené nedostatky pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2016
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu