ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1211.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 1211/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Mojmírem Putnou v právní věci žalobce České kanceláře pojistitelů, zájmového sdružení se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1724/129, IČO 70099618, zastoupeného Mgr. Veronikou Nedbalovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 4, Novodvorská č. 994/138, proti žalovanému K. K. , zastoupenému JUDr. Lukášem Polákem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru č. 450, o 14.434,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. května 2014, č. j. 23 Co 224/2014-60, vedené u Krajského soudu v Praze, 23 Co 224/2014-MOP, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2015, č. j. 4 Co 129/2015-44, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Veroniky Nedbalové, LL.M., advokátky se sídlem v Praze 4, Novodvorská č. 994/138.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 9. 2015, č. j. 4 Co 129/2015-44, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [podle ustálené judikatury dovolacího soudu, může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. – tak jako tomu je v posuzovaném případě - je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn; takovým vymezením není sdělení dovolatele, že dovolání „je podáváno proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí“, a že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.“) - srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek], a jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (dovolatel zpochybňuje procesní postup odvolacího soudu při rozhodování o jeho odvolání a skutková zjištění, když namítá, že odvolací soud „dostatečně nezkoumal okolnosti, za kterých měl údajně podepsat protokol z jednání, resp. se vzdát práva odvolání proti rozhodnutí Okresního soudu v Kutné Hoře, a ohledně kterého je přesvědčen, že není jeho vlastnoručním podpisem), a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. května 2016
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu