ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.133.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 133/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy ve věci dědictví po M. K., za účasti 1) M. K. , a 2) M. K. , obou zastoupených JUDr. Monikou Zoulovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 4, Podolská č. 103/126, 3) Lesů Pelhřimov, a.s. se sídlem v Pelhřimově , Pražská č. 1072, IČO 47239379, 4) Komerční banky, a.s. se sídlem v Praze 1 , Na Příkopě č. 33/969, IČO 45317054, 5) R. K. se sídlem v Českých Budějovicích , Dobrovodská č. 953/101, IČO 65964781, 6) ABERO s.r.o. se sídlem ve Stříbře , Plzeňská č. 250, IČO 28045297, zastoupené Mgr. Liborem Kaslem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Palackého č. 740/1, a 7) JUDr. V. F. , soudní exekutorky Exekutorský úřad Plzeň - sever se sídlem v Plzni, Divadelní č. 2728/3a, o žalobě pro zmatečnost podané Lesy České republiky, s.p. se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova č. 1106/19, IČO 42196451, zastoupenými Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 1059/1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. září 2012 č.j. 24 Co 429/2012-795, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Co 429/2012-MOP, o dovolání Lesů České republiky, s.p. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2014 č.j. 4 Co 10/2014-71, takto:
I. Dovolání Lesů České republiky, s.p. se zamítá .
II. Lesy České republiky, s.p. jsou povinny zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení účastnicím 1) a 2) společně a nerozdílně 6.413,- Kč k rukám JUDr. Moniky Zoulové, LL.M., advokátky se sídlem v Praze 4, Podolská č. 103/126 a účastnici 6) 6.413,- Kč k rukám Mgr. Libora Kasla, LL.M., advokáta se sídlem v Praze 1, Palackého č. 740/1; jinak nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27.9.2012 č.j. 24 Co 429/2012-795 odmítl podle ustanovení §218 písm.b) občanského soudního řádu odvolání věřitelky Lesy České republiky, s.p. proti usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 20.3.2012 č.j. 25 D 1186/2009-650, kterým byla schválena dohoda o přenechání předluženého dědictví věřitelce Lesy Pelhřimov, a.s., a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podaly Lesy České republiky, s.p. dne 11.12.2012 žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 4 občanského soudního řádu. Nesouhlasí s názorem krajského soudu, že by jejich postavení účastníka řízení o dědictví po M. K. zaniklo v okamžiku, kdy včas nepřihlásily - v návaznosti na učiněnou konvokaci věřitelů ve smyslu ustanovení §175n občanského soudního řádu - svou pohledávku do dědického řízení. Mají za to, že usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 18.3.2010 č.j. 25 D 1186/2009-159 o konvokaci věřitelů jim nebylo účinně doručeno (nebylo doručeno přímo jim) a že v důsledku "tohoto procesního pochybení soudu nemohly" vůči nim nastat účinky konvokace a zaniknout jejich účast v dědickém řízení marným uplynutím lhůty pro přihlášení pohledávky. Vytýká krajskému soudu, že se nikterak nezabýval jejich námitkami ohledně neúčinného doručení, a spatřuje v tomto postupu soudu rozpor s ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a s konstantní judikaturou Ústavního soudu České republiky.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11.10.2013 č.j. 24 Co 429/2012-MOP-49 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že Lesy České republiky, s.p. jsou povinny zaplatit účastnicím 1) a 2) na náhradě nákladů řízení 8.712,- Kč k rukám advokátky JUDr. Moniky Zoulové, LL.M.. Poté, co zjistil, že usnesení o konvokaci věřitelů nabylo (po vyvěšení na úřední desce) právní moci dnem 7.4.2010 a že Lesy České republiky, s.p. přihlásily svou pohledávku za zůstavitelem až dne 9.8.2011, dospěl soud prvního stupně k závěru, že postup soudu vyvěšením usnesení na úřední desce odpovídá požadavkům ustanovení §175n občanského soudního řádu, a poukázal též "na závazný právní názor Ústavního soudu České republiky v nálezu č. IV. ÚS 227/96". Vzhledem k tomu, že Lesy České republiky, s.p. nejsou nadále účastníkem řízení o dědictví, bylo odmítnutí jejich odvolání, jako osoby k jeho podání nepříslušné, "správným postupem".
K odvolání Lesů České republiky, s.p. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24.4.2014 č.j. 4 Co 10/2014-71 zrušil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení; jinak je potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně v tom, že Lesy České republiky, s.p. přihlásily svou pohledávku do dědického řízení opožděně, že se proto nestaly účastníkem řízení "ve fázi jednání o přenechání dědictví věřitelům na úhradu dluhů" a že tedy nebyly subjektivně legitimovány k podání odvolání proti usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 20.3.2012 č.j. 25 D 1186/2009-650. Námitku odvolatele, že správkyně dědictví byla o jeho pohledávce informována, shledal jako nedůvodnou, nesdělil-li tuto tvrzenou skutečnost soudu či soudnímu komisaři. Správce dědictví je oprávněn a povinen činit jen takové úkony, které jsou nezbytné k uchování svěřeného zůstavitelova majetku, a mezi ně nepatří "vyhledávání možných věřitelů zůstavitele a jejich oznamování do dědického řízení". Navíc, odvolatel o úmrtí zůstavitele věděl a "nic mu nebránilo v tom, aby svou pohledávku přihlásil včas".
Krajský soud v Praze poté usnesením ze dne 3.9.2014 č.j. 24 Co 429/2012-MOP-93, doplněným usnesením ze dne 26.11.2014 č.j. 24 Co 429/2012-MOP-110 (oběma opravenými usnesením ze dne 10.8.2015 č.j. 24 Co 429/2012-MOP-135), rozhodl, že Lesy České republiky, s.p. jsou povinny zaplatit na náhradě nákladů řízení účastnicím 1) a 2) 15.246,- Kč, účastníku 5) 300,- Kč, právnímu předchůdci účastníka 6) Lesní společnosti Stříbro, a.s. 2.178,- Kč a účastnici 7) 300,- Kč a že ve vztahu k účastnicím 3) a 4) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání Lesů České republiky, s.p. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2.10.2015 č.j. 4 Co 186/2014-146 změnil usnesení soudu prvního stupně ve vztahu mezi Lesy České republiky, s.p. a účastnicemi 1) a 2) tak, že výši náhrady nákladů řízení stanovil na 16.698,- Kč; jinak je potvrdil a rozhodl, že Lesy České republiky, s.p. jsou povinny zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení účastnicím 1) a 2) 7.260,- Kč a účastnici 7) 300,- Kč a že ve vztahu k ostatním nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.4.2014 č.j. 4 Co 10/2014-71 podaly Lesy České republiky, s.p. dovolání. Namítají, že jim nebylo, jako účastníku dědického řízení, v rozporu s ustanovením §45 odst. 2 občanského soudního řádu účinně doručeno usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 18.3.2010 č.j. 25 D 1186/2009-159, a že proto nemohlo zaniknout jejich účastenství v dědickém řízení. Nesouhlasí rovněž se závěrem odvolacího soudu, že by nebyly v řízení "známým věřitelem", a to jednak proto, že soudní komisař má povinnost v rámci předběžného šetření zjišťovat dluhy zůstavitele, jednak proto, že správce dědictví měl informovat soudního komisaře o jednáních s věřitelem ohledně vzájemných pohledávek a soudní komisař si měl před konvokací od správce dědictví vyžádat zprávu o fungování podniku zůstavitele. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se žalobě pro zmatečnost vyhovuje, případně aby zrušil usnesení soudu obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; v doplnění dovolání dovolatel též navrhl, aby byly zrušeny "závislé výroky o náhradě nákladů řízení".
Účastnice 1) a 2) navrhly, aby bylo dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení odmítnuto pro nepřípustnost a aby bylo dovolání do výroku o zamítnutí žaloby pro zmatečnost odmítnuto, případně zamítnuto. Z ustanovení §175n občanského soudního řádu podle jejich názoru vyplývá, že se usnesení vyvěšuje na úřední desce soudu a že účinek doručení nastane patnáctým dnem po vyvěšení vůči těm účastníkům, kteří nejsou soudu známi. Jelikož z obsahu spisu vyplývá, že pohledávka věřitele nebyla soudu (soudnímu komisaři) známa, a jelikož žádné ustanovení neukládalo soudu či soudnímu komisaři povinnost zjišťovat věřitele zůstavitele před konvokací, nemůže dovolatel svou nečinnost spočívající v nepřihlášení své pohledávky do dědického řízení "přesunout" na dědice, případně soudního komisaře nebo soud. V současné době navíc zřejmě žádný majetek z dědictví již nezbyl, když jej převzala věřitelka Lesy Pelhřimov, a.s., a v případě, kdyby nároku dovolatele bylo vyhověno, nelze takové rozhodnutí "reálně vykonat".
Účastnice 6) navrhla, aby bylo dovolání zamítnuto, a uvedla, že zcela ztotožňuje s právním názorem soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je třeba i v současné době projednat a rozhodnout - jak vyplývá z ustanovení Čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. (řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době přede dnem 1.1.2014) - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř.").
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Žaloba pro zmatečnost je mimořádný opravný prostředek, který v občanském soudním řízení slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla dodatečně odstraněna, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (srov. §229 odst.4 občanského soudního řádu). Způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost tedy je (mimo jiné) pravomocné usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání a jejím důvodem je v tomto případě skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto; v řízení o žalobě pro zmatečnost soud proto posuzuje správnost závěrů odvolacího soudu o odmítnutí odvolání a žaloba není důvodná jen tehdy, jsou-li tyto závěry po skutkové a právní stránce v souladu se zákonem (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.5.2006 sp. zn. 29 Odo 783/2005, které bylo uveřejněno pod č. 147 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
V projednávané věci je předmětem žaloby pro zmatečnost usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání, které podaly Lesy České republiky, s.p. proti usnesení soudu prvního stupně o schválení dohody o přenechání předluženého dědictví věřiteli. Žalobu je třeba i v současné době - jak vyplývá z ustanovení Čl. II bodu 6. zákona č. 404/2012 Sb. - projednat a rozhodnout podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31.12.2012 (dále jen "OSŘ").
Pro rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost bylo významné (mimo jiné) vyřešení právní otázky, komu soud v řízení o dědictví doručuje usnesení, v němž ve smyslu ustanovení §175n OSŘ vyzývá věřitele, aby mu oznámili své pohledávky za zůstavitelem. Vzhledem k tomu, že tato otázka procesního práva dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že dovolání Lesů České republiky, s.p. je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Na návrh dědiců soud vydá usnesení, v němž vyzve věřitele, aby mu oznámili své pohledávky ve lhůtě, kterou v usnesení stanoví, a poučí je o tom, že dědici neodpovídají věřitelům, kteří své pohledávky včas neoznámili, pokud je uspokojením pohledávek ostatních věřitelů vyčerpána cena dědictví, kterého dědici nabyli (§175n věta první OSŘ); má-li dědictví připadnout státu podle ustanovení §462 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31.12.2013 (dále jen "obč. zák.), je oprávněn k návrhu na vydání usnesení stát. Usnesení se uveřejní vyvěšením na úřední desce soudu (§175n věta druhá OSŘ).
Svolání (konvokace) věřitelů zůstavitele podle ustanovení §175n OSŘ je v řízení o dědictví na místě zejména tehdy, je-li dědictví předluženo a uvažují-li dědici o tom, že dědictví přenechají věřitelům k úhradě dluhů nebo že navrhnou likvidaci dědictví, popřípadě uvažuje-li stát o tom, že navrhne likvidaci dědictví pro předlužení dědictví nebo podle ustanovení §472 odst. 2 obč. zák. Účelem konvokace věřitelů je vyjasnění okruhu osob, které uplatňují pohledávky vůči zůstaviteli, a ochrana dědiců (státu) - jako těch, kteří odpovídají za dluhy zůstavitele (§470 a §472 odst.1 obč. zák.) - vůči věřitelům, kteří se nepřihlásí.
Návrhu na svolání (konvokaci) věřitelů podanému v souladu se zákonem je soud povinen vyhovět. Vydané usnesení se - jak vyplývá z ustanovení §175n věty druhé OSŘ - uveřejní vyvěšením na úřední desce soudu.
Usnesení, kterým soud ve smyslu ustanovení §175n OSŘ svolává věřitele zůstavitele, se doručuje účastníkům řízení o dědictví (§175b věta první OSŘ) a - protože se dotýká jejich právní sféry - také věřitelům zůstavitele. Při doručení usnesení zůstavitelovým věřitelům je třeba rozlišovat věřitele, kteří nejsou soudu známi, jejichž pobyt není znám a nebo kterým se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině; ohledně těchto osob platí, že jim usnesení bylo doručeno desátým dnem po dni vyvěšení na úřední desce soudu (srov. §50l odst.1 OSŘ). Ostatním věřitelům zůstavitele se usnesení doručuje "individuálně".
V projednávané věci Okresní soud Praha - východ svolal věřitele zůstavitele usnesením ze dne 18.3.2010 č.j. 25 D 1186/2009-159, které bylo vyvěšeno na úřední desce soudu dne 18.3.2010 (v době do 18.4.2010). Z obsahu spisu Okresního soudu Praha - východ zn. 25 D 1186/2009 nevyplývá, že by soud (pověřený soudní komisař) v té době věděl o pohledávce Lesů České republiky, s.p. za zůstavitelem; v pořadí první zmínka o této pohledávce je až ve znaleckém posudku ze dne 30.6.2010, který vypracovala A+Analýza, s.r.o za účelem stanovení hodnoty podniku zůstavitele ke dni jeho smrti, a to konkrétně v části příloh na listině označené jako "Kniha pohledávek ke dni 2.11.2009". Vzhledem k tomu, že Lesy České republiky, s.p. nebyly v době vydání usnesení ze dne 18.3.2010 č.j. 25 D 1186/2009-159 soudu známy jako zůstavitelův věřitel, platí, že jim bylo usnesení doručeno 29.3.2010 (uplynutím lhůty deseti dnů od vyvěšení na úřední desce soudu "prodloužené" podle ustanovení §57 odst.2 OSŘ na nejblíže následující pracovní den); soudem stanovená jednoměsíční lhůta k oznámení pohledávek uplynula dnem 29.4.2010, Lesy České republiky, s.p. však svou pohledávku za zůstavitelem oznámily soudu až dne 9.8.2011.
Účastníky dohody o přenechání dědictví věřitelům k úhradě dluhů (§471 odst.1 obč. zák., §175p OSŘ) nejsou (nemusí být) všichni věřitelé zůstavitele, ale pouze ti z nich, jejichž pohledávky by mohly být při rozdělení výtěžku dosaženého zpeněžením zůstavitelova majetku (kdyby došlo k likvidaci dědictví) podle pravidel uvedených v ustanoveních §175v odst.2 a 3 OSŘ alespoň částečně uspokojeni. Protože je zřejmé, že by v projednávané věci nepřihlášení věřitelé nemohli být ani zčásti uspokojeni, je odůvodněn závěr, že Lesy České republiky, s.p. nebyly účastníky dohody o přenechání dědictví věřitelům k úhradě dluhů a že tedy nebyly oprávněny (subjektivně legitimovány) k odvolání proti usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 20.3.2012 č.j. 25 D 1186/2009-650, kterým byla schválena dohoda o přenechání předluženého dědictví věřitelce Lesy Pelhřimov, a.s.
Na uvedeném závěru nic nemění ani to, zda dědičky zůstavitele [účastnice 1) a 2)] o pohledávce Lesů České republiky, s.p. (případně) věděly. Významným v tomto směru je totiž - jak vyplývá z výše uvedeného - jen to, zda o této pohledávce měl vědomost soud v řízení o dědictví v době, kdy vydal usnesení o svolání (konvokaci) věřitelů, a nelze pominout ani skutečnost, že věřitel oznámením své pohledávky nesděluje soudu pouze to, že má pohledávku za zůstavitele, ale také svůj požadavek, aby pohledávka byla (případně) uspokojena ze zůstavitelova majetku.
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné a že nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání Lesů České republiky, s.p. podle ustanovení §243d písm. a) o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání Lesů České republiky, s.p. bylo zamítnuto a dovolatel je proto povinen nahradit účastnicím 1), 2) a 6) účelně vynaložené náklady potřebné k bránění práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů dovolacího řízení soud přihlédl k tomu, že výše odměn má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 5.000,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly účastnicím 1), 2) a 6) náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Lesy České republiky, s.p. jsou povinny náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 6.413,-Kč účastnicím 1) a 2) a 6.413,-Kč účastnici 6) zaplatit k rukám advokátů, kteří je v tomto řízení zastupovali (§149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Účastníkům 3), 4), 5) a 7) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Nejvyšší soud proto podle ustanovení §243b, §224 odst.1 a 2 a §151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř. rozhodl, že ve vztahu k Lesům České republiky, s.p. žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. srpna 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu