ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.136.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 136/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Karla Svobody, Ph. D. v právní věci žalobce M. Z. , zastoupeného JUDr. Petrou Stupkovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 1, Jáchymova č. 26/2, proti žalovanému GOLFOVÉMU CLUBU KONOPIŠTĚ , spolku se sídlem v Bystřici, Tvoršovice č. 27, IČO 67360505, zastoupenému Mgr. Martinem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Jakubská č. 647/2, o určení neplatnosti rozhodnutí občanského sdružení, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. března 2014 č.j. 28 Co 112/2014-112, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Co 112/2014-MOP, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2015 č.j. 4 Co 139/2015-49, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Pokorného, advokáta se sídlem v Praze 1, Jakubská č. 647/2.
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 30.1.2014 č.j. 11 C 12/2013-98 odmítl jako opožděné odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3.12.2013 č.j. 11 C 12/2013-70, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že je neplatné rozhodnutí žalovaného, jímž byl žalobce vyloučen ze sdružení Golf club Konopiště, a kterým bylo žalobci uloženo, aby zaplatil žalovanému na náhradě nákladů řízení 17.971,- Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Pokorného.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19.3.2014 č.j. 28 Co 112/2014-112 potvrdil usnesení okresního soudu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Zjistil, že rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 3.12.2013 č.j. 11 C 12/2013-70 byl žalobci doručen dne 30.12.2013 a žalobce byl poučen o právu podat do 15 dnů od doručení rozsudku odvolání, že zástupce žalobce zaslal dne 14.1.2014 okresnímu soudu "emailovou zprávu podepsanou zaručeným elektronickým podpisem, v jejímž předmětu byla jména účastníků řízení", že zpráva obsahovala pouze text: "vážení, v příloze si dovolujeme zaslat podání ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 12/2013 a současně požádat o předání ke zpracování", že žádné přílohy nebyly "v důsledku technické chyby" připojeny a že na základě sdělení okresního soudu, doručeného dne 23.1.2014, že doručené podání obsahovalo pouze citovaný text bez příloh, zaslal zástupce žalobce obratem podání, ve kterém uvedl, že "opravuje chyby předchozího podání" a připojil odvolání žalobce. Podle krajského soudu bylo odvolání podáno opožděně, neboť jeho dodatečné zaslání nepředstavuje "opravu nebo doplnění odvolání ze dne 14.1.2014"; podání ze dne 14.1.2014 nelze považovat ani za blanketní odvolání, když v textu zprávy není slovo "odvolání" vůbec použito, a ani jeho obsah nenaznačuje, o jaký procesní úkon jde a co se jím sleduje, a z tohoto důvodu tu nebylo možné postupovat podle ustanovení §43 občanského soudního řádu.
Dovolání žalobce podané proti usnesení krajského soudu Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 5.8.2014 č.j. 28 Cdo 2604/2014-129 jako nepřípustné odmítl.
Proti tomuto usnesení krajského soudu žalobce podal žalobu pro zmatečnost. Namítá, že odvolací soud "nesprávně a formalisticky" vyložil ustanovení §41 až 43 občanského soudního řádu a že postupoval v rozporu s ustanovením §43 občanského soudního řádu, když žalobce nevyzval k opravě podání ze dne 14.1.2014, a navrhuje, aby napadené usnesení krajského soudu bylo zrušeno.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17.6.2015 č.j. 28 Co 112/2014-MOP-25 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 3.388,- Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Pokorného. Dospěl k závěru, že žalobcem "popisované skutečnosti nemohou naplňovat žádný z důvodů, pro které je možné podat žalobu pro zmatečnost, neboť zaměňuje zmatečnostní důvody s důvody odvolacími, když namítá nesprávné právní posouzení věci". Žalobci nebyla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem a nedošlo ani ke zkrácení jeho práv tím, že nebyl "vyzván k odstranění vad", neboť podání ze dne 14.1.2014 nebylo ani blanketním odvoláním, ani "jiným typem podání v procesní rovině procesního úkonu účastníka", když z obsahu emailové zprávy je zřejmé, že jde pouze o "průvodní dopis a procesní úkon absentuje".
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3.9.2015 č.j. 4 Co 139/2015-49 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že výši náhrady nákladů řízení stanovil částkou 4.356,- Kč; v dalším je potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.356,- Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Pokorného. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že emailová zpráva zástupce žalobce ze dne 14.1.2014 nemohla být posouzena podle obsahu ve smyslu §41 odst. 2 občanského soudního řádu a ze stejných důvodů nemohl soud postupovat podle ustanovení §43 a §209 občanského soudního řádu, když z ní není zřejmé, o "jaký procesní úkon se jedná a ani v něm není žádný procesní úkon označen"; takový postup by byl možný pouze v případě, kdyby podání "bylo označeno jako odvolání a jako odvolání by bylo možné jej podle jeho obsahu posoudit". Soud nemůže napravovat pochybení či technické problémy na straně odesílatele, které "jdou k tíži odesílatele" (žalobce); důvod zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 4 občanského soudního řádu není dán a opodstatněně nebyl uplatněn ani zmatečnostní důvod podle ustanovení §229 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť žaloba pro zmatečnost nebyla podána proti meritornímu rozhodnutí odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že podle ustálené judikatury soudů se podáním rozumí "každý procesní úkon adresovaný soudu, který účastník činí v době, kdy není v přímém styku se soudem v rámci jednání nebo jiného soudního roku", a že emailová zpráva ze dne 14.1.2014 je podáním, neboť jde o "právní úkon účastníka učiněný mimo rámec jednání". Vzhledem k tomu, že šlo o podání nesrozumitelné a neurčité, měl soud "z úřední povinnosti" vyzvat žalobce k odstranění vad opravou, popř. doplněním, neboť zákon nestanoví, že by se v posuzovaném případě vady podání neodstraňovaly. Navíc, podle žalobce lze pokládat za výzvu k odstranění vad podání sdělení okresního soudu doručené žalobci dne 23.1.2014, které sice "nemělo náležitosti výzvy", avšak bylo z něj patrné, v čem vada podání ze dne 14.1.2014 spočívá; vada byla odstraněna obratem zaslaným podáním, které obsahovalo připojené odvolání žalobce ze dne 14.1.2014. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil.
Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto. Ztotožnil se s argumentací soudů, že v žalobcem podané žalobě pro zmatečnost nebyl uveden žádný důvod, na jehož základě je možné žalobu pro zmatečnost podat, neboť soud postupoval v souladu se zákonem, když žalobce nevyzval k odstranění vad podání, které nebylo označeno jako odvolání a ani ho jako odvolání nebylo možné posoudit.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Pro rozhodnutí soudů v projednávané věci bylo (mimo jiné) významné vyřešení právních otázek, zda je v občanském soudním řízení podáním elektronický dokument (v podobě datové zprávy) zaslaný soudu elektronickou poštou (prostřednictvím veřejné datové sítě "emailovou zprávou"), který slouží jako elektronický nosič (obálka či kontejner), aniž by k němu byl připojen (jako "příloha") další (samostatný) elektronický dokument, k jehož přepravě (od odesílatele k soudu) byl (měl být) použit, a zda soud postupuje podle ustanovení §43 o.s.ř. tehdy, jestliže do elektronického nosiče (obálky, kontejneru) nebyl vložen avizovaný přepravovaný elektronický dokument. Protože tyto otázky procesního práva doposud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání žalobce je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Procesním úkonem účastníka občanského soudního řízení se rozumí jeho projev vůle adresovaný soudu, který směřuje k uplatnění procesních práv, ke splnění procesních povinností nebo k jiným procesním následkům, jež jsou s takovým projevem vůle spojeny. Procesní úkon lze učinit - jak vyplývá z jeho povahy - pouze konáním a jen výslovně; opomenutí má v občanském soudním řízení procesněprávní následky jen tehdy, stanoví-li to zákon. Procesní úkony jsou založeny na zásadě bezformálnosti a účastníci je mohou provádět - jak se uvádí v ustanovení §41 odst. 1 o.s.ř. - "jakoukoliv formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu"; účastníci tedy mohou činit procesní úkony písemně (v tzv. "listinné podobě"), elektronicky, ústně nebo jakoukoliv jinou formou, z níž může soud (jako adresát účastníkova projevu vůle) poznat jeho obsah, libovolná forma se však neuplatní u těch procesních úkonů, pro něž zákon předepisuje určitou (stanovenou) formu.
Podáním se v občanském soudním řízení rozumí procesní úkon, který účastník činí (a adresuje soudu) v době, kdy není v přímém styku se soudem v rámci jednání, přípravného jednání nebo jiného soudního roku. Za podání se pokládá každý projev vůle účastníka adresovaný soudu, ledaže by bylo z jeho obsahu nepochybné, že nesměřuje k uplatnění procesních práv, ke splnění procesních povinností a ani k jiným procesním následkům, jež jsou s takovým projevem vůle spojeny. Nevyžaduje-li zákon pro podání určitého druhu další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno; je-li účastník zastoupen advokátem, může být podpis advokáta nahrazen otiskem podpisového razítka, jehož vzor byl uložen u soudu, kterému je podání určeno; písemné podání je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis, jestliže je to třeba; podání v jiných formách se činí pouze jedním stejnopisem; k podání učiněnému elektronicky lze připojit také všechny jeho přílohy v elektronické podobě (srov. §42 odst. 4 o.s.ř.). V odvolání musí být vedle obecných náležitostí (uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh) [srov. §205 odst. 1 o.s.ř.].
Podání je vadné tehdy, neobsahuje-li všechny náležitosti, které musí obsahovat podle ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř. a dalších zákonných ustanovení (neúplné podání), nebo je-li ve svých náležitostech nesrozumitelné nebo neurčité. Je-li podání vadné, předseda senátu vyzve účastníka, aby podání opravil nebo doplnil. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (srov. §43 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne, a k ostatním podáním nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna; o těchto následcích musí být účastník poučen (srov. §43 odst. 2 o.s.ř.).
Podáním v elektronické podobě se - jak vyplývá z výše uvedeného - rozumí elektronický dokument v podobě datové zprávy, který účastník adresoval (a doručil) soudu v době, kdy s ním nebyl v přímém styku v rámci jednání, přípravného jednání nebo jiného soudního roku, jestliže v něm projevil vůli směřující k uplatnění procesních práv, ke splnění procesních povinností nebo k jiným procesním následkům, jež jsou s takovým projevem vůle spojeny, popřípadě část takového dokumentu, v němž byl takový účastníkův projev vůle obsažen.
Elektronický dokument, který představuje elektronický nosič (obálku, kontejner) a který tedy slouží (je použit) k přepravě vloženého (jiného) elektronického dokumentu od odesílatele k soudu (jako "přílohy"), sám o sobě neobsahuje žádný projev vůle účastníka, který by směřoval k uplatnění procesních práv, ke splnění procesních povinností nebo k jiným procesním následkům, jež jsou s takovým projevem vůle spojeny; jeho účelem (smyslem) je zabezpečení přepravy vloženého ("přílohového") elektronického dokumentu v podobě datové zprávy k soudu. Nicméně, elektronický nosič (obálka, kontejner) je (rovněž) elektronickým dokumentem a může tedy obsahovat - kromě údajů "přepravních" - také další údaje, které mohou představovat podání účastníka (jeho projev vůle), a to buď samostatně, nebo v souvislosti se vloženým ("přílohovým") elektronickým dokumentem, obsahujícím účastníkův projev vůle směřující k uplatnění procesních práv, ke splnění procesních povinností nebo k jiným procesním následkům, jež jsou s takovým projevem vůle spojeny; v takovém případě je elektronický dokument nejen elektronickým nosičem (obálkou, kontejnerem), ale také podáním, popřípadě součástí podání účastníka, které se (jinak) nachází ve vloženém ("přílohovém") elektronickém dokumentu.
V projednávané věci byl dne 14.1.2014 doručen okresnímu soudu elektronický dokument odeslaný elektronickou poštou zástupcem žalobce, který představoval - jak je nepochybné z textu zprávy: "vážení, v příloze si dovolujeme zaslat podání ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 12/2013 a současně požádat o předání ke zpracování" - elektronický nosič (obálku, kontejner), aniž by do něj byl vložen další (jiný) elektronický dokument, který měl obsahovat avízované "podání ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 12/2013". Z textu elektronického dokumentu je současně nepochybné, že neobsahoval (uvažováno z hlediska jeho obsahu) žádné údaje, které by mohly (samostatně, neboť do něj nebyla vložena "žádná příloha") představovat podání účastníka, tedy jeho projev vůle, který by směřoval k uplatnění procesních práv, ke splnění procesních povinností nebo k jiným procesním následkům, jež jsou s takovým projevem vůle spojeny. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že elektronický dokument odeslaný zástupcem žalobce a doručený okresnímu soudu dne 14.1.2014 není podáním.
Ustanovení §43 o.s.ř. předepisuje, jak má soud postupovat, bylo-li u něj učiněno neúplné podání nebo podání, které je nesrozumitelné nebo neurčité, nedopadá však na případy, dojde-li soudu "prázdná obálka", neboť odesílatel "opomněl" do obálky vložit písemnou listinu, kterou hodlal doručit soudu, nebo dojde-li soudu elektronickou poštou elektronický dokument, který je "pouhým" elektronickým nosičem (obálkou, kontejnerem), do něhož nebyla vložena (jako "příloha") elektronická listina, kterou odesílatel měl v úmyslu doručit soudu. V projednávané věci tedy nelze důvodně vytýkat soudu, že nepostupoval podle ustanovení §43 o.s.ř. poté, co mu byl doručen zástupcem žalobce jen "prázdný" elektronický nosič (obálka, kontejner).
Z uvedeného vyplývá, že žalobce podal odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3.12.2013 č.j. 11 C 12/2013-70 teprve dne 23.1.2014, kdy je jeho zástupce učinil u okresního soudu v elektronické podobě, aniž by šlo o odstranění vady dřívějšího elektronického dokumentu doručeného okresnímu soudu dne 14.1.2014. Závěr soudů, že odvolání bylo podáno opožděně, je v souladu se zákonem.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243d písm. a) o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalobce je proto povinen nahradit žalovanému náklady potřebné k bránění práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 10.000,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalovanému náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného advokát Mgr. Martin Pokorný osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalovanému za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2.163,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Žalobce je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 12.463,- Kč žalovanému zaplatit k rukám advokáta, který jej v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§167 odst. 2, 160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu