ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1593.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 1593/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D v právní věci žalobce JUDr. Ing. R. S. , zastoupeného JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Šafaříkova č. 201/17, proti žalované Příkosické zemědělské a.s. se sídlem v Mirošově č. 604, IČO 25179403, zastoupené JUDr. Pavlem Roubalem, advokátem se sídlem v Plzni - Východním Předměstí, Mikulášská č. 455/9, o uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 6 C 85/2011, o dovolání účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. srpna 2015 č.j. 18 Co 672/2012-212, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Rozsudek krajského soudu se mění takto:
1) Ve výroku o náhradě nákladů řízení se rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 23. srpna 2012 č.j. 6 C 85/2011-145 mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 16.093,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Roubala, advokáta se sídlem v Plzni - Východním Předměstí, Mikulášská č. 455/9.
2) Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 35.652,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Roubala, advokáta se sídlem v Plzni - Východním Předměstí, Mikulášská č. 455/9.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Roubala, advokáta se sídlem v Plzni - Východním Předměstí, Mikulášská č. 455/9.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou dne 12.8.2011 u Okresního soudu v Rokycanech domáhal, aby soud uložil žalované uzavřít s ním smlouvu o převodu vlastnictví k ideálním 3/4 nemovitostí, a to "pozemku p.č. 133, parcela zjednodušené evidence, o výměře 25.778 m 2 , k.ú. K., zapsaného na LV č. 448 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Rokycany, pozemku p.č. 133 o výměře 2.007 m 2 , p.č. 134 o výměře 252 m 2 , p.č. 168 o výměře 7.625 m 2 , p.č. 215 o výměře 629 m 2 , p.č. 216 o výměře 8.808 m 2 , p.č. 243 o výměře 3.363 m 2 , p.č. 244/1 o výměře 42.496 m 2 , p.č. 246/1 o výměře 2.726 m 2 , p.č. 247 o výměře 2.464 m 2 , p.č. 248 o výměře 7.733 m 2 , p.č. 250 o výměře 4.334 m 2 , p.č. 251 o výměře 22.785 m 2 , pozemky ve zjednodušené evidenci, k.ú. M., zapsané na LV č. 419 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Rokycany" za kupní cenu "ve výši, v jaké nabyvatel nabyl předmět převodu na základě veřejné dobrovolné dražby ze dne 14.9.2008". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je spoluvlastníkem ideální 1/4 uvedených nemovitostí a že žalovaná nabyla spoluvlastnický podíl k těmto nemovitostem na základě příklepu v dobrovolné veřejné dražbě konané dne 14.9.2008, s jejímž provedením nevyslovil žalobce souhlas "ani ústně natož písemně", přičemž žalobci nikdy nebyla doručena žádná výzva k využití jeho zákonného předkupního práva. Žalobce proto z důvodu porušení svého předkupního práva vyzval žalovanou k prodeji spoluvlastnického podílu (dopisem ze dne 25.5.2011), žalovaná však "reagovala pouze žádostí o prodloužení lhůty".
Okresní soud v Rokycanech rozsudkem ze dne 23.8.2012 č.j. 6 C 85/2011-145 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 16.831,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Roubala. Dospěl k závěru, že v projednávané věci nelze aplikovat ustanovení §603 odst. 3 občanského zákoníku, neboť žalobce měl "možnost domáhat se ochrany svých práv žalobou o určení neplatnosti dražby podle ustanovení §24 zákona o veřejných dražbách", a že právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6.12.2007 sp. zn. 21 Cdo 930/2007 "není v souvislosti s účinností novely č. 315/2006 Sb. aplikovatelný", neboť "již není dán základní předpoklad - nedostatek jiné možnosti ochrany předkupního práva spoluvlastníka než podle ustanovení §603 odst. 3 občanského zákoníku". Žaloba není podle soudu prvního stupně důvodná také proto, že žalovaná nabyla vlastnictví k nemovitostem "v dobré víře a zákonným způsobem" a že žalobce nevyužil "institut uvedený v ustanovení §24 zákona o veřejných dražbách".
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16.10.2013 č.j. 18 Co 672/2012-166 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že v projednávané věci lze aplikovat závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6.12.2007 sp. zn. 21 Cdo 930/2007, neboť žalobce se nedomáhá vyslovení neplatnosti dražby, ale odstranění následků porušení jeho předkupního práva, a že proto - nebyla-li za řízení prokázána písemná výzva správce konkursní podstaty k využití žalobcova předkupního práva - je třeba ve smyslu ustanovení §65 zákona o veřejných dražbách vycházet "z ustanovení občanského zákoníku, které řeší porušení předkupního práva spoluvlastníka". Podle odvolacího soudu zůstává žalobci jako dotčenému spoluvlastníkovi zachováno právo podle ustanovení §603 odst. 3 občanského zákoníku, tedy buď po nabyvateli (vydražiteli) požadovat, aby mu převedený spoluvlastnický podíl nabídl ke koupi, anebo mu zůstane předkupní právo zachováno. Protože žalobce vyzval žalovanou k prodeji spoluvlastnického podílu za cenu, za kterou žalovaná tento podíl nabyla do vlastnictví, vznikla žalované jako nabyvatelce spoluvlastnického podílu právní povinnost nabídnout žalobci věc ke koupi. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení zabýval tím, zda "výzva žalobce k prodeji spoluvlastnického podílu i navržená smlouva o převodu vlastnictví k nemovitostem obsahovala všechny podstatné náležitosti".
K dovolání žalované Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 13.3.2015 č.j. 21 Cdo 896/2014-181 zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dojde-li k porušení zákonného předkupního práva spoluvlastníka při provedení veřejné dobrovolné dražby, dovolací soud dovodil, že z ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách vyplývá, že se poškozený spoluvlastník může domáhat určení neplatnosti takové dražby a že se ustanovení §603 odst. 3 občanského zákoníku při nabytí vlastnictví na základě příklepu uděleného ve veřejné dobrovolné dražbě v takovém případě neuplatní, a že nadále nelze vycházet z právního názoru vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6.12.2007 č.j. 21 Cdo 930/2007, který byl uveřejněn pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008, neboť byl přijat ohledně právní úpravy účinné do 31.8.2006 a z důvodu změny rozhodné právní úpravy již nemůže být aplikován. Námitka žalobce, že mu nebyla doručena výzva podle ustanovení §17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách a dražební vyhláška, není opodstatněná, neboť tyto okolnosti by mohly mít vliv pouze na závěr o neplatnosti předmětné veřejné dobrovolné dražby, v tomto řízení však tato otázka nemohla být posuzována.
Krajský soud v Plzni poté rozsudkem ze dne 31.8.2015 č.j. 18 Co 672/2012-212 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 23.552,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Roubala. Dospěl k závěru, že žalobce se měl jako poškozený spoluvlastník domáhat určení neplatnosti dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách. Jelikož je právní úprava obsažená v zákoně o veřejných dražbách ve vztahu speciality k občanskému zákoníku, ustanovení §603 odst. 3 občanského zákoníku se při nabytí vlastnictví na základě příklepu uděleného ve veřejné dobrovolné dražbě neuplatní. Ve výroku o náhradě nákladů řízení odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i přesto, že byla v mezidobí zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., když "výše nákladů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. by přesáhla přiznanou výši nákladů, proti níž žalobce odvolání nepodal". Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení nevycházel odvolací soud ze žalovanou uváděné tarifní hodnoty 393.000,- Kč, která představuje cenu předmětných nemovitostí stanovenou znaleckým posudkem Ing. Karla Kugnera ze dne 27.3.2008, neboť žalovaná nepředložila hodnotu nemovitostí ke dni podání žaloby, a stanovil podle ustanovení §9 odst. 3 písm. b) a §7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. výši nákladů "odvolacího řízení (před zrušením dovolacím soudem)" celkem 6.776,- Kč, výši "nákladů dovolacího řízení" (včetně soudního poplatku 10.000,-Kč) celkem 13.388,- Kč a výši nákladů "posledního odvolacího řízení" celkem 23.552,- Kč.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali účastníci dovolání.
Žalobce v dovolání namítá, že "specifikované jednání" vůbec nelze považovat za veřejnou dobrovolnou dražbu. Žalobci totiž nebyla doručena výzva podle §17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách a nevyslovil s konáním dražby svůj souhlas; nebyly proto naplněny požadavky veřejné dobrovolné dražby a, i když ji žalobce nenapadl žalobou o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, nemůže mít účinky spojované s veřejnou dobrovolnou dražbou. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém dovolání, které směřuje - jak je zřejmé z jeho obsahu - proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a o náhradě nákladů odvolacího řízení, vytýká odvolacímu soudu, že "nerozhodl znovu i o nákladech původního řízení" a že po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) nestanovil výši odměny za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), což platí i tehdy, bylo-li řízení zahájeno a probíhalo-li již za účinnosti vyhlášky č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Žalovaná nesouhlasí s odvolacím soudem ani v tom, že se pro účely tarifní hodnoty nezabýval určením ceny nemovitostí a nerozhodoval podle ustanovení §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Žalovaná navrhla, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 126.718,46 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 59.368,- Kč, vše k rukám advokáta JUDr. Pavla Roubala.
Žalovaná dále navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl "jako nedůvodné". Nesouhlasí s názorem žalobce v tom, že by veřejná dobrovolná dražba konaná dne 14.9.2008 neměla žádné právní účinky.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Již v předchozím usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.3.2015 č.j. 21 Cdo 896/2014-181 byl vysloven právní názor, podle něhož nedoručení výzvy podle ustanovení §17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách a dražební vyhlášky žalobci mohly mít za následek neplatnost předmětné veřejné dobrovolné dražby ve smyslu ustanovení §24 odst.3 zákona o veřejných dražbách, a podle něhož se tedy nejedná o případ, kdy by jednání uskutečněné dražebníkem dne 14.9.2008 nebylo možné pokládat za veřejnou dobrovolnou dražbu, a dovolací soud nemá důvod na něm cokoliv měnit. Protože není dán důvod k tomu, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
V části, v níž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a o náhradě nákladů odvolacího řízení, záviselo rozhodnutí odvolacího soudu (mimo jiné) na vyřešení otázky, zda předmětem řízení, v němž se žalobce domáhá uzavření smlouvy o převodu nemovitosti z důvodu porušení jeho předkupního práva, je věc, která je ocenitelná penězi. Protože tato právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, je dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a o náhradě nákladů odvolacího řízení podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu v uvedeném rozsahu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalované je zčásti opodstatněné.
Žalovaná měla v projednávané věci "plný" úspěch ve věci, a má proto ve smyslu ustanovení §142 odst.1 o.s.ř. (za použití ustanovení §224 odst.1 o.s.ř.) právo, aby jí žalobce nahradil náklady, potřebné k účelnému bránění jejího práva v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení.
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení muselo být v první řadě přihlédnuto k tomu, že výše odměny za zastupování advokátem měla být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť tu nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tj. podle ustanovení §6 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) [srov. §151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.].
Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny za zastupování účastníka advokátem stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena, aniž by byla nahrazena novým právním předpisem [vydaným k provedení ustanovení §374a písm.c) o.s.ř.]. Odvolací soud měl za této situace určit pro účely náhrady nákladů řízení paušální sazbu odměny za zastupování žalované advokátem v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem žalované; uvedeným hlediskům odpovídá paušální sazba pro řízení v prvním stupni (skončeném rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 23.8.2012 č.j. 6 C 85/2011-145) ve výši 10.000,- Kč a pro odvolací řízení ve výši 10.000,- Kč, jde-li o "původní" odvolací řízení skončené usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16.10.2013 č.j. 18 Co 672/2012-166, ve výši 5.000,- Kč, jde-li o řízení před dovolacím soudem, skončené usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13.3.2015 č.j. 21 Cdo 896/2014-181, a ve výši 5.000,- Kč, jde-li o "nové" odvolací řízení, skončené rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 31.8.2015 č.j. 18 Co 672/2012-212. Kromě odměny za zastupování advokátem vznikly žalované v řízení před soudem prvního stupně náklady spočívající v 11 paušálních částkách náhrad výdajů ve výši po 300,- Kč a v odvolacím řízení náklady spočívající ve 4 paušálních částkách náhrad výdajů ve výši po 300,- Kč a v zaplaceném soudním poplatku z dovolání ve výši 10.000,- Kč.
Z uvedeného vyplývá, že výše nákladů vzniklých žalované činí v řízení před soudem prvního stupně 13.300,- Kč a v odvolacím řízení 31.200,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované advokát JUDr. Pavel Roubal osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům potřebným k účelnému bránění práva rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2.793,- Kč za řízení před soudem prvního stupně a ve výši 4.452,- Kč za odvolací řízení (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Protože odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení nesprávně a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o této náhradě rozhodnout, Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu ve výrocích o náhradě nákladů řízení změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 16.093,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 35.652,- Kč [§243d písm. b) o.s.ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Protože žalovaná měla v dovolacím řízení úspěch, je žalobce povinen jí nahradit náklady potřebné k bránění práva, které spočívají v paušální sazbě odměny za zastupování žalované advokátem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.) určené dovolacím soudem s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) poskytnuté právní služby ve výši 2.500,- Kč, v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč a v náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 588,- Kč, tj. celkem 3.388,- Kč.
Žalobce je povinen náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, náhradu nákladů odvolacího řízení a náhradu nákladů dovolacího řízení zaplatit žalované k rukám advokáta, který ji za řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.), a to do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu