ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1660.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 1660/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce P. G. , zastoupeného JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Rašínova č. 68/3, za účasti V. P. , zastoupené Janem Kozákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova č. 376/12, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 16/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. května 2015 č. j. 1 Co 118/2013-320, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit V. P. na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Jana Kozáka, advokáta se sídlem v Olomouci, Riegrova č. 376/12.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2015 č. j. 1 Co 118/2013-320 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce, za jakých podmínek je výrok pravomocného rozsudku závazný pro všechny orgány, a tedy i pro soudy, srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2003 sp. zn. 21 Cdo 1724/2003, uveřejněného pod č. 168 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne ze dne 16. 7. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2429/2013, který byl uveřejněn pod č. 52 v časopise Soudní judikatura, roč. 2015; k výkladu přechodného ustanovení §3030 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, a k nepřípustnosti pravé zpětné účinnosti „nové“ právní úpravy na „staré“ právní vztahy srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, který byl uveřejněn pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016) a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Pokládá-li dovolatel za dovolacím soudem dosud nevyřešenou právní otázku, zda je soud v řízení o „žalobě na povolení vkladu“ oprávněn posoudit platnost „vkladové smlouvy“ ze všech „v úvahu přicházejících hledisek týkajících se její platnosti“, pak přehlíží závěr ustálené judikatury dovolacího soudu, že katastrální úřad v řízení ve věci povolení vkladu práva do katastru nemovitostí, a stejně tak i soud v řízení podle části páté občanského soudního řádu, zkoumá právní úkon, na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon č. 265/1992 Sb.“), a že předmětem zkoumání katastrálního úřadu (a stejně tak i soudu v řízení podle části páté občanského soudního řádu) proto nejsou všechny aspekty platnosti posuzovaného právního úkonu (srov. zejména ustanovení §37 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013), ale jen ty z nich, které jsou uvedeny v ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000 sp. zn. Cpjn 38/98, které bylo uveřejněno pod č. 44 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011 sp. zn. 21 Cdo 4044/2010, který byl uveřejněn pod č. 15 v časopise Soudní judikatura, roč. 2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011 sp. zn. 21 Cdo 2580/2011).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu