ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1840.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 1840/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce JUDr. M. F. , zastoupeného Mgr. Milanem Fritzem, advokátem se sídlem v Holešově, Masarykova č. 65, proti žalovanému Městu Kroměříž, se sídlem městského úřadu v Kroměříži, Velké náměstí č. 115/1, IČO 002 87 351, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 7 C 198/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. listopadu 2015 č.j. 60 Co 395/2015-200, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10.11.2015 č. j. 60 Co 395/2015-200 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce nadbytečnosti zaměstnance v příčinné souvislosti s rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22.2.1968 sp. zn. 6 Cz 215/67, uveřejněný pod č. 57 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.8.1998 sp. zn. 2 Cdon 1130/97, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 11, roč. 1999, str. 374, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2004 sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.9.2012 sp. zn. 21 Cdo 1520/2011, uveřejněného pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, k otázce, zda přijetí organizačního opatření směřovalo k dosažení změny úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiné organizační změny, anebo zda podle svého obsahu nebo účelu směřovalo k jinému cíli, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2004, sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005 a k otázce výlučného oprávnění zaměstnavatele rozhodnout, který zaměstnanec se stal v důsledku rozhodnutí o organizační změně nadbytečným rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2003 sp. zn. 21 Cdo 733/2003, uveřejněný v časopisu Soudní judikatura ročník 2004, pod č. 11) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části dovolání žalobce uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (nesouhlasí-li se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud založil své právní posouzení věci jestliže namítá, že „nebyla prokázána ani organizační změna ani nadbytečnost zaměstnance“ a jestliže „soudy nepřihlédly k žalobcem tvrzeným skutečnostem“), a proto dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl také z důvodů, že neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.). Také z tohoto důvodu nelze v dovolacím řízení pro vymezené nedostatky pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. května 2016
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu