ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1847.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 1847/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce Ing. A. S. , zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné - Fryštát, Masarykovo nám. č. 91/28, proti žalované JUNKER Industrial Equipment s.r.o., se sídlem v Boskovicích, Chrudichromská č. 2423/15a, IČO 607 30 285, zastoupené JUDr. Hanou Loskotovou, advokátkou se sídlem v Boskovicích, Sokolská č. 1318/60, o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 5 C 1293/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. listopadu 2015 č.j. 49 Co 400/2014-543, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Hany Loskotové, advokátky se sídlem v Boskovicích, Sokolská č. 1318/60.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11.11.2015 č. j. 49 Co 400/2014-543 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce výkladu projevu vůle srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.10.1996 sp. zn. 3 Cdon 946/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1997 pod č. 29, popřípadě rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.9.2001 sp. zn. 21 Cdo 2999/2000, k otázce hodnocení intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, srov. právní názory uvedené například v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28.6.1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94, který byl uveřejněn v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19.1.2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.2.2001 sp. zn. 21 Cdo 735/2000 či právní názor vyjádřený v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6.2.2001 sp. zn. 21 Cdo 379/2000, k důsledkům útoku na majetek zaměstnavatele srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.10.2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25, roč. 2013, a konečně k počátku běhu lhůty k okamžitému zrušení pracovního poměru srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.3.1998 sp. zn. 2 Cdon 600/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura roč. 1998 pod č. 75/II] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (podrobuje-li kritice skutkové závěry, z nichž soudy vycházely kupř. při svém závěru o zachování prekluzivní lhůty pro okamžité zrušení pracovního poměru a skutkové okolnosti významné pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. června 2016
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu