ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2216.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 2216/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce V. Z. , zastoupeného Mgr. Alenou Podhornou, advokátkou se sídlem v Moravské Třebové, Komenského č. 285/20, proti žalovanému P. B. , zastoupenému JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Smetanova č. 1101, o 25.000,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. března 2013, č. j. 8 Co 85/2013-112, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 Co 85/2013 (u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 20 C 19/2011), o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 2015, č. j. 1 Co 87/2015-205, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 9. 2015, č. j. 1 Co 87/2015-205, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [podle ustálené judikatury dovolacího soudu, může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. – tak jako tomu je v tomto případě - je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn; takovým vymezením není přesvědčení dovolatele, že „je dán dovolací důvod spočívající v řešení právní otázky, zda je odňata účastníku řízení možnost jednat před soudem za situace, kdy nebyl účastník vpuštěn do budovy soudu z důvodu, že účastníku řízení nebylo umožněno uložit v budově soudu legálně drženou zbraň, kdy z tohoto důvodu účastník navrhl odročení jednání, na což soud nereagoval a rozhodl o věci bez účasti účastníka, který se nemohl zúčastnit soudního jednání a nemohl řádně uplatnit skutková tvrzení a označit k jejich prokázání důkazy“, když v dovolání není uvedeno, od kterého svého řešení (nikoli řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky procesního práva se (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlil, nebo zda jde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Ostatně, dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 9. 2015, č. j. 1 Co 87/2015-205 (jeho závěr o tom, že za situace, kdy žalobce byl ve včasném předvolání k odvolacímu jednání ke Krajskému soudu v Ostravě nařízenému na den 26. 3. 2013 poučen o tom, že do budovy soudu je zakázáno vstupovat se zbraní nebo s jinými předměty, které jsou způsobilé ohrozit život nebo zdraví anebo pořádek, a že střelné zbraně se neodebírají k úschově, a kdy se přesto v uvedený den se zbraní k soudu dostavil, přičemž z tohoto důvodu nebyl do budovy soudu justiční stráží vpuštěn a jen proto se nezúčastnil odvolacího jednání, „nešlo o důležitý důvod, pro který žádal žalobce odročení jednání dne 26. 3. 2013 a krajský soud byl oprávněn věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti žalobce“, že tedy nešlo o nesprávný postup soudu, kterým by byla žalobci odňata možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř.) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k výkladu ustanovení §101 odst. 3 o. s. ř. z hlediska posouzení „důležitosti“ důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1358/99, uveřejněné pod číslem 79/2001 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007, uveřejněné pod číslem 21/2009 v časopise Soudní judikatura, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3954/2007; konkrétně k pravidlům pro vstup do budovy soudu, vyjádřeným v ustanovení §7 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1802/2002, z něhož vyplývá, že nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání jen z toho důvodu, že se odmítl podrobit preventivní bezpečnostní prohlídce, a proto nebyl do budovy soudu vpuštěn, o čemž byl příslušný předseda senátu justiční stráží před započetím jednání vyrozuměn, byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jednání v jeho nepřítomnosti (§101 odst. 3 o. s. ř.)] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak; dovolání žalobce tedy nemůže být přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2016
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu