ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2690.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 2690/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. v právní věci žalobce KAPSTOP s.r.o. se sídlem v Ostravě - Přívozu, Slovenská č. 1134, IČO 47680083, zastoupeného JUDr. Kateřinou Martínkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sokolská třída č. 966/22, proti žalované R. V., zastoupené JUDr. Pavlem Chyškou, CSc., o neúčinnost smlouvy o zúžení a vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 12 C 57/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. února 2015 č.j. 71 Co 50/2015-85, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 15.4.2014 domáhal, aby bylo určeno, že je vůči němu právně neúčinné "vypořádání části jmění, které bylo zúženo a vypořádáno Smlouvou o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů podle §143a odstavec 1 občanského zákoníku, uzavřenou ve formě notářského zápisu NZ 168/2013 dne 16.12.2013, dle kterého byly pozemek parc. č. 2988/4, trvalý travní porost, pozemek parc. č. 2989/3, zahrada a pozemek parc. č. 2990/1, orná půda, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Bruntál, pro k.ú. R., převedeny do výlučného majetku žalované". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaná uzavřela uvedenou smlouvu se svým manželem R. V. v úmyslu zmařit uspokojení pohledávky žalobce, kterou má za manželem žalované ve výši 2.190.825,- Kč. Smlouva byla vložena do katastru nemovitostí "s účinky vkladu ke dni 18.2.2014" a je vůči němu neúčinná podle ustanovení §737, popřípadě podle ustanovení §589 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen "OZ").
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 13.10.2014 č.j. 12 C 57/2014-69 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 10.320,- Kč k rukám advokátky JUDr. Kateřiny Martínkové. Poté, co dovodil, že projednávanou věc je třeba posoudit podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť smlouva sice byla uzavřena ještě před jeho účinností podle ustanovení §143a odst.1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31.12.2013 (dále též jen "obč. zák."), avšak nabyla účinnosti až vkladem do katastru nemovitostí provedeným po 1.1.2014, soud prvního stupně dospěl k závěru, že Smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů je vůči žalobci právně neúčinná podle ustanovení §737 odst.1 OZ a že žalobě lze vyhovět rovněž podle ustanovení §589 OZ.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23.2.2015 č.j. 71 Co 50/2015-85 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. I když "smlouva o zúžení a vypořádání SJM" nabyla účinnosti dnem 18.2.2014 za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., je pro posouzení, jaká úprava dopadá ve smyslu ustanovení §3028 odst.3 OZ na projednávanou věc, rozhodující, kdy "byla uzavřena". Žalovaná a její manžel R. V. uzavřeli smlouvu dne 16.12.2013, a projevili tím vůli, aby se jejich právní poměry řídily zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., a uložil mu, aby na případ aplikoval ustanovení §42a obč. zák.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že názor odvolacího soudu, podle kterého má být věc posouzena podle ustanovení §42a obč. zák., nemá "oporu v žádném zákonném ustanovení". Z "přechodných ustanovení" zákona č. 89/2012 Sb. naopak podle názoru žalobce vyplývá, že "s ohledem na nabytí účinnosti smlouvy až za platnosti a účinnosti nového občanského zákoníku se bude zejména otázka možnosti ochrany třetích osob posuzovat podle nové právní úpravy" a že nelze souhlasit s názorem, podle něhož "smluvní strany smlouvy (navíc vedeny úmyslem zkrátit věřitele) si mohou libovolně volit, jakou právní úpravou se budou řídit otázky možnosti ochrany věřitelů"; tím, že "smlouvu manželé vložili do katastru až za účinnosti nové právní úpravy, jednoznačně projevili vůli řídit se novou právní úpravou". Žalobce uzavřel, že věc má být posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., a navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (mimo jiné) vyřešení právní otázky, zda se neúčinnost dohody o zúžení společného jmění manželů, jejímž předmětem byla nemovitost, která byla uzavřena v době do 31.12.2013 a podle níž bylo vloženo právo do katastru nemovitostí až po 1.1.2014, vůči věřiteli, jemuž zkrátila (měla zkrátit) uspokojení jeho pohledávky, řídí právní úpravou účinnou do 31.12.2013, nebo zda se postupuje podle právní úpravy účinné ode dne 1.1.2014. Vzhledem k tomu, že tato otázka hmotného práva nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Z hlediska skutkového stavu bylo soudy (mimo jiné) zjištěno, že žalovaná uzavřela se svým manželem R. V. dne 16.12.2013 do notářského zápisu sepsaného JUDr. Josefem Holobrádkem, notářem v Břeclavi, s odvoláním na ustanovení §143a odst.1 obč. zák. smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění, podle níž žalovaná nabyla ze společného jmění manželů do svého výlučného vlastnictví předmětné nemovitosti v katastrálním území R.
Smlouva o zúžení společného jmění, jejímž předmětem byla nemovitost, nabývá účinnosti vkladem do katastru nemovitostí (srov. §143a odst.1 věta čtvrtá obč. zák.). Podle smlouvy ze dne 16.12.2013 však nebyl v době do 31.12.2013 podán návrh na vklad práva do katastru nemovitostí. Ke vkladu práva podle této smlouvy do katastru nemovitostí došlo až po 1.1.2014 s tím, že právní účinky vkladu nastaly ke dni 18.2.2014.
Smlouva o zúžení společného jmění manželů, jejímž předmětem je nemovitost, představuje titul, na základě kterého jeden z manželů nabývá ze společného jmění manželů do svého (výlučného) vlastnictví dosud společnou nemovitost (titulus adquirendi). I když z takové smlouvy vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, vlastnictví nemovitosti podle ní jeden z manželů ještě nezískává; k tomu dochází teprve vkladem vlastnického práva provedeným na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o jeho povolení (modus adquirendi), který má právní účinky ke dni, v němž byl návrh na vklad doručen katastrálnímu úřadu. Účinností (a nikoliv již uzavřením) smlouvy o zúžení společného jmění, která nastávala - jak je nepochybné z ustanovení §143a odst.1 věty čtvrté obč. zák. - vkladem do katastru nemovitostí, totiž nastávají účinky (včetně účinků "věcněprávních") tohoto právního úkonu, které s ním spojuje český právní řád (spočívající především ve "vynětí" nemovitosti ze společného jmění manželů a její "přeřazení" do výlučného vlastnictví jednoho z manželů), a od účinnosti jsou účastníci povinni se řídit touto smlouvou, protože jim na jejím základě vznikla práva a povinnosti.
Zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (srov. §3028 odst.1 OZ). Není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, také právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (srov. §3028 odst.2 OZ). Není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem 1.1.2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem 1.1.2014, dosavadními právními předpisy (srov. §3028 odst.3 větu první OZ).
Judikatura soudů již dovodila, že vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo nebo bylo zrušeno anebo bylo zúženo přede dnem 1.1.2014, se i v době od 1.1.2014 řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2015 sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, který byl uveřejněn pod č. 103 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015).
V projednávané věci došlo ke zúžení společného jmění žalované a R. V. nikoliv uzavřením, ale až dnem účinnosti smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů ze dne 16.12.2013, která nastala dnem 18.2.2014. Teprve účinností této smlouvy tedy mohlo dojít ke zkrácení uspokojení pohledávky žalobce (srov. též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.7.2000 sp. zn. 31 Cdo 619/2000, který byl uveřejněn pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001). Předpoklady pro závěr, zda smlouvou vskutku došlo ke zkrácení uspokojení žalobcovy pohledávky a zda je i jinak opodstatněné určit, že smlouva je vůči žalobci právně neúčinná, je proto třeba posoudit ve smyslu ustanovení §3028 odst.1 OZ podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné a protože nejsou splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu napadeného usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení podle ustanovení §243e odst. 1 o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení §243e odst. 2 věty první o.s.ř. vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst.1 a §243g odst.1 část věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu