ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2707.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 2707/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Ljubomírem Drápalem v právní věci žalobce Ing. M. K. , zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 1788/60, proti žalované KROHNE CZ, spol. s r.o. se sídlem v Brně, Opavská č. 801/8a, IČO 25345966, zastoupené Mgr. Marcelou Mandilasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Kuřimská č. 1503/42, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 368/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. listopadu 2015 č.j. 15 Co 319/2008-409, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marcely Mandilasové, advokátky se sídlem v Brně, Kuřimská č. 1503/42.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3.11.2015 č.j. 15 Co 319/2008-409 Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř.") [srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.] odmítl, neboť jednak neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
V dovolání musí být též (kromě dalších náležitostí) uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §237 až 238a o.s.ř. (srov. §241a odst.2 o.s.ř.). Judikatura soudů dovodila, že, má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, že, má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014), jakož i to, že dovolací námitka, podle níž "vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak", aniž by bylo z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání (srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.8.2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), a že, má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř. nebo jeho části (srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2013 sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014). V projednávané věci se dovolatel - jak uvedl v dovolání proti rozsudku odvolacího soudu - "domnívá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak"; svůj údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy vylíčil pouhou citací části textu ustanovení §237 o.s.ř., aniž by z dovolání bylo zřejmé, jaká otázka hmotného práva by dovolacím soudem měla být řešena a od jakého jejího (dřívějšího) řešení by se měl dovolací soud v projednávané věci odchýlit.
Podle ustanovení §241a odst.1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za nesprávné právní posouzení věci se pokládá vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, které dovolatel pokládá za chybné. V projednávané věci dovolatel ve svém dovolání proti rozsudku odvolacího soudu neoznačil žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by měla být řešena dovolacím soudem. Dovolání žalobce je založeno na výhradách proti správnosti zjištění skutkového stavu odvolacím soudem, vycházejících z jeho odlišného názoru na hodnocení provedených důkazů, a na požadavku, aby byly ve věci provedeny ještě další důkazy, tedy - řečeno jinak - na žalobcově názoru, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování, a že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; tyto okolnosti ovšem nejsou způsobilými dovolacími důvody, navíc ve skutkových závěrech odvolacího soudu ani nelze spatřovat zřetelný ("extrémní") nesoulad s výsledky dokazování.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. listopadu 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu