ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2782.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 2782/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. S. , zastoupené Mgr. Petrou Fenikovou, advokátkou se sídlem v Praze 10 - Vršovicích, Baškirská č. 1404/1, proti žalovanému ASBE s. r. o. se sídlem v Hradci Králové - Slezském Předměstí, třída SNP č. 603, IČO 28426096, zastoupenému JUDr. Tomášem Kaplanem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Havlíčkova č. 404/2, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 12 C 15/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. září 2015 č. j. 30 Co 253/2015-301, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2015 č. j. 30 Co 253/2015-301 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k přiměřenosti sjednaného úroku ve výši 24 % ročně z poskytnutého úvěru ve výši 350 000 Kč s dobou splatnosti 10 let (měsíční splátka ve výši 7 716,83 Kč) srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, který byl uveřejněn pod č. 13 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž žalobkyně uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (zpochybňuje-li skutková zjištění, na nichž soudy založily svůj závěr o tom, že žalovanému vznikla vůči žalobkyni pohledávka na základě smlouvy o úvěru ze dne 29. 4. 2010 zajištěná zástavní smlouvou ze dne 11. 5. 2010, nesouhlasí-li s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy, a předestírá-li vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od soudů odlišné právní posouzení věci), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu