ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.3096.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 3096/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Městského dopravního podniku Opava, a. s. se sídlem v Opavě-Kylešovicích, Bílovecká č. 1127/98, IČO 64610250, zastoupeného Mgr. Vendulou Barankovou, advokátkou se sídlem v Opavě-Kateřinkách, Partyzánská č. 1565/18, proti žalovanému I. L. , o 62 293 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 106 C 2/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. února 2016 č. j. 16 Co 103/2015-95, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2016 č. j. 16 Co 103/2015-95 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu - v závěru, že vzhledem k okolnostem případu nemusí mít porušení povinnosti ohlásit dopravní nehodu policii vždy za následek nemožnost či podstatné ztížení zjištění okolností rozhodných pro posouzení vzniku nároku na pojistné plnění a na jeho výši a že předpokladem pro úspěšné uplatnění práva pojistitele požadovat od pojištěného náhradu plnění, které za něj poskytl v souvislosti s jeho odpovědností za způsobenou škodu při provozu motorového vozidla, je naplnění obou podmínek uvedených v ustanovení §10 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to nesplnění oznamovací povinnosti uložené ustanovením §47 odst. 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a zároveň negativní dopad nesplnění této povinnosti na možnost pojistitele ověřit příčiny a mechanismus dopravní nehody, včetně případných podkladů pro uplatnění regresních nároků - je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010 sp. zn. 25 Cdo 4585/2007, který byl uveřejněn v časopise Soudní rozhledy č. 9, ročník 2010, s. 334, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2010 sp. zn. 25 Cdo 1791/2008, který byl uveřejněn v časopise Soudní rozhledy č. 10, ročník 2010, s. 367, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013 sp. zn. 23 Cdo 2007/2012) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. listopadu 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu