ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.3287.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 3287/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci dědictví po V. B. , zemřelé dne 2. února 2005, za účasti 1) V. B. , zastoupené Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Milešovská č. 1312/6, 2) M. K. , 3) Z. P. , 4) L. P. a 5) L. P. , účastníků 3), 4), 5) zastoupených JUDr. Jiřím Brožem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská č. 2828/151, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 25 D 279/2005, o dovolání V. B. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. října 2014, č. j. 24 Co 397/2013-418, takto:
I. Dovolání V. B. se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání V. B. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30.10.2014, č.j. 24 Co 397/2013-418, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2013 [(dále jen „o.s.ř.“), který je třeba pro projednání dovolání a pro rozhodnutí o něm i v současné době použít, neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], odmítl, neboť v něm V. B. uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (vytýká-li odvolacímu soudu, že se nevypořádal s její argumentací „přezkoumatelným způsobem“, když „ignoroval odvolací argumentaci“, a že dovozoval svou „vázanost důvody svého předchozího rozhodnutí“, přičemž v případě této námitky dovolatelka přehlíží, že odvolací soud dospěl k závěru o své vázanosti výsledkem svého předchozího rozhodnutí ze dne 18.8.2011, č.j. 24 Co 294/2010-106, které nabylo právní moci, tedy zrušením rozhodnutí soudu prvního stupně o dědictví, nikoliv důvody tohoto rozhodnutí), a dále namítla vadu spočívající v tom, že „věc již byla pravomocně rozhodnuta“, ke které však dovolací soud smí přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), a proto dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka dovolatelky o porušení jejího ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.
Konečně ani v rozsahu, v němž V. B. zpochybnila posouzení „účinnosti doručení a právní moci“ usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 24.8.2005, č.j. 25 D 279/2005-31, a včasnosti odvolání proti tomuto usnesení soudu prvního stupně, není dovolání přípustné, neboť dovolatelka nebere náležitě v úvahu, že odvolací soud se v dovoláním napadeném usnesení posouzením této otázky nezabýval, neboť v projednávané věci již byla předmětem posouzení odvolacím soudem, a to v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18.8.2011, č.j. 24 Co 294/2010-106, proti němuž tak tyto námitky směřují, a nejsou způsobilé zpochybnit závěr odvolacího soudu o tom, že, „nebyla-li V. B. platně zmocněna k úkonům při projednání dědictví, nemohla být v zastoupení platně uzavřena ani dohoda o vypořádání dědictví“, a proto „zde není žádná dohoda dědiců“, ani „žádný důvod pro rozhodování o schválení či neschválení dohody o vypořádání dědictví“, na němž dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu spočívá.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. listopadu 2016
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu