ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.3538.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 3538/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyň a) D. B. a b) MUDr. K. F. , zastoupených JUDr. Miroslavem Koláčným, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Dvořákova č. 3, proti žalovaným 1) MUDr. I. J. , 2) J. J. , oběma zastoupeným Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská č. 55/14 a 3) J. B. , o určení, že obchodní podíl patřil do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 14 C 312/2002, o dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. března 2014, č. j. 9 Co 995/2013-216, takto:
I. Dovolání žalovaných 1) a 2) se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalovaných 1) a 2) proti zrušujícímu výroku b) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13.3.2014, č.j. 9 Co 995/2013-216, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2013 [(dále jen „o.s.ř.“), který je třeba pro projednání dovolání a pro rozhodnutí o něm i v současné době použít, neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], jelikož rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k závěru odvolacího soudu o důkazním břemeni ohledně skutečností vylučujících věc nabytou za trvání manželství z bezpodílového spoluvlastnictví manželů srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.9.2005, sp. zn. 22 Cdo 2615/2004; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.9.2008, sp. zn. 22 Cdo 4009/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.10.2008, sp. zn. 22 Cdo 3297/2007)], a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatelé uplatnili jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (namítají-li, že „soudy posuzovaly nárok dle změněné žaloby, aniž by došlo k příslušnému procesnímu rozhodnutí ve smyslu §95 odst. 1 o.s.ř.“), dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných 1) a 2) podle ustanovení
§243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. ledna 2016
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu