ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.3771.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 3771/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. v právní věci zástavního věřitele GE Money Bank, a.s. se sídlem v Praze 4, Vyskočilova č. 1422/1a, IČO 25672720, proti zástavním dlužníkům 1) Z. Č. a 2) M. Č. , oběma zastoupeným JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami VII, 28. října č. 184, o nařízení soudního prodeje zástavy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 29 C 394/2014, o dovolání zástavních dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2015 č.j. 12 Co 136/2015-28, takto:
Usnesení městského soudu se mění tak, že se usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. února 2015 č.j. 29 C 394/2014-16 mění tak, že se vyslovuje místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 4 k projednání a rozhodnutí této věci a že věc bude po právní moci tohoto usnesení postoupena Okresnímu soudu v Příbrami jako soudu místně příslušnému.
Odůvodnění:
Zástavní věřitel se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 18.11.2014 domáhal, aby byl k uspokojení pohledávky ve výši 8.563.650,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 28,50% p.a. od 21.12.2012 do zaplacení nařízen prodej zástavy, a to "pozemku parc. č. st. 135, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, budovy (objekt bydlení) v části obce N., stojící na pozemku parc. č. st. 135, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. 596/8, zahrada, zemědělský půdní fond, a pozemku parc. č. 596/10, ostatní plocha, zemědělský půdní fond, vše zapsané na LV č. 48 v katastrálním území N., obci N., okrese P., u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že má uvedenou pohledávku za dlužníkem M. Č. a že pohledávka je zajištěna zástavním právem váznoucím na předmětných nemovitostech. Protože pohledávka nebyla dosud splněna, domáhá se uspokojení ze zástavy.
Zástavní dlužníci namítli místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 4. Uvedli, že k projednání a rozhodnutí věci je místně příslušný Okresní soud v Příbrami, v jehož obvodu se nachází nemovitosti, jejichž prodeje se zástavní věřitel domáhá.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 20.2.2015 č.j. 29 C 394/2014-16 rozhodl, že se "námitka místní nepříslušnosti zamítá". Poté, co dovodil, že zástavní dlužníci vznesli námitku místní nepříslušnosti včas, soud prvního stupně dospěl k závěru, že místní příslušnost soudu k řízení o nařízení prodeje zástavy se ve smyslu ustanovení §4 odst.1 zákona o zvláštních řízeních soudních posuzuje podle obecného soudu osoby, v jejímž zájmu se řízení koná. Protože řízení o soudním prodeji zástavy se koná v zájmu zástavního věřitele, který "spočívá ve snaze uspokojit pohledávku zajištěnou zástavním právem na věci ve vlastnictví zástavních dlužníků", a protože zástavní věřitel má sídlo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4, podal zástavní věřitel žalobu u místně příslušného soudu.
K odvolání zástavních dlužníků Městský soud v Praze usnesením ze dne 27.5.2015 č.j. 12 Co 136/2015-28 potvrdil usnesení soudu prvního stupně "ve znění, že námitka místní příslušnosti není důvodná". Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že místně příslušným k projednání a rozhodnutí této věci je podle ustanovení §4 odst.1 zákona o zvláštních řízeních soudních obecný soud zástavního věřitele, kterým je podle ustanovení §85 odst.3 občanského soudního řádu Obvodní soud pro Prahu 4. Názor zástavních dlužníků, podle kterého měla být místní příslušnost posouzena "podle ustanovení §88 písm.i) občanského soudního řádu", odvolací soud odmítl s odůvodněním, že řízení o soudním prodeji zástavy je podle ustanovení §2 písm.n) zákona o zvláštních řízeních soudních "zvláštním řízením", v němž se ustanovení §88 občanského soudního řádu nepoužije.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali zástavní dlužníci dovolání. Nesouhlasí s názorem soudů, že by k řízení byl místně příslušným Obvodní soud pro Prahu 4, a dovozují, že místní příslušnost se v projednávané věci řídí ustanovením §88 písm.i) [správně §88 písm.b)] občanského soudního řádu. Protože nemovitosti, které jsou předmětem řízení, leží v obvodu Okresního soudu v Příbrami, měla být věc postoupena tomuto soudu. Zástavní dlužníci navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§1 odst.2 z.ř.s. a §236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§1 odst.2 z.ř.s. a §237 o.s.ř.).
Pro rozhodnutí soudů v projednávané věci bylo (mimo jiné) významné vyřešení právní otázky, který soud prvního stupně je místně příslušným k řízení o soudním prodeji zástavy, kterou je nemovitost. Vzhledem k tomu, že tato otázka procesního práva dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena a že její posouzení bylo v projednávané věci pro rozhodnutí soudů významné (určující), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání zástavních dlužníků je proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §1 odst.2 z.ř.s. a §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Otázku místní příslušnosti soudu k řízení o soudním prodeji zástavy, kterou je nemovitost, je třeba v projednávané věci i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno dne 18.11.2014 - posoudit podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění účinném do 30.4.2015 (dále též jen "z.ř.s.") a subsidiárně též (srov. §1 odst.2 a 3 z.ř.s.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2014 (dále též jen "OSŘ").
Řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný (§11 odst.1 věta první OSŘ). Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení (§11 odst.1 věta druhá OSŘ), a věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu (§11 odst.1 věta třetí OSŘ).
Řízení o soudním prodeji zástavy je - jak správně uvedl odvolací soud - "zvláštním řízením", které se řídí především zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních [srov. §2 písm.n) z.ř.s.]. Podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, se v řízení o soudním prodeji zástavy postupuje jen tehdy, nestanoví-li zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, jinak (srov. §1 odst.2 z.ř.s.); nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, vedle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (srov. §1 odst.3 z.ř.s.).
Podle ustanovení §4 odst.1 z.ř.s. je "pro řízení příslušný obecný soud osoby, v jejímž zájmu se řízení koná, nestanoví-li tento zákon jinak". Vzhledem k tomu, že v zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (ve znění účinném do 30.4.2015) nebyla zvláště upravena místní příslušnost soudu k řízení o soudním prodeji zástavy, bylo potřebné uvážit, zda místní příslušnost k projednání a rozhodnutí věcí soudního prodeje zástavy lze posoudit podle ustanovení §4 odst.1 z.ř.s.
Prodej zástavy soudem je zvláštním typem řízení, jehož smyslem je - jak vyplývalo z ustanovení §165a odst.1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinného do 31.12.2013 a jak je nyní zřejmé z ustanovení §1359 odst.1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dosáhnout zpeněžení zástavy a tím získat výtěžek, který slouží (může sloužit) k uspokojení zástavního věřitele. Řízení o soudním prodeji zástavy, upravené v ustanoveních §354 až §358 z.ř.s., představuje první fázi prodeje zástavy soudem, po němž (jako druhá fáze prodeje zástavy soudem) následuje, byl-li nařízen soudní prodej zástavy a navrhl-li to zástavní věřitel, prodej zástavy podle ustanovení zákona upravujících výkon rozhodnutí (exekuci).
Účastníky řízení o soudním prodeji zástavy jsou zástavní věřitel a zástavní dlužník (§355 z.ř.s.). Hovořit o tom, v zájmu které (samozřejmě uvažovaného z hmotněprávního hlediska) z těchto osob se koná řízení o soudním prodeji zástavy, není dost dobře možné. Dovodil-li soud prvního stupně, že řízení o soudním prodeji zástavy se koná v zájmu zástavního věřitele, který "spočívá ve snaze uspokojit pohledávku zajištěnou zástavním právem na věci ve vlastnictví zástavních dlužníků", lze důvodně namítnout, že také zástavní dlužník může mít svůj zájem na řízení o soudním prodeji zástavy, spočívající například v tom, aby prokázal, že zástavní právo nezatěžuje jeho věc nebo že zástava nemůže být způsobilým zdrojem uspokojení pohledávky zástavního věřitele. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že v řízení o soudním prodeji zástavy nelze dovozovat, v zájmu které osoby (účastníka řízení) se řízení koná, a že proto v něm nelze určit místní příslušnost soudu podle hlediska uvedeného v ustanovení §4 odst.1 z.ř.s.
Za tohoto stavu je třeba postupovat podle ustanovení §1 odst.2 z.ř.s. a místní příslušnost soudu stanovit podle ustanovení §84 až 89a OSŘ. V případě, že zástavou je nemovitost, vyplývá z ustanovení §88 písm.b) OSŘ, že výlučně místně příslušným soudem k řízení o soudním prodeji zástavy je soud, v jehož obvodu je zastavená nemovitá věc. Tímto soudem je v projednávané věci Okresní soud v Příbrami.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Vzhledem k tomu, že dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné ve věci místní příslušnosti soudu rozhodnout, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §1 odst.2 z.ř.s. a §243d písm. b) o.s.ř. změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se mění usnesení soudu prvního stupně v tom směru, že se vyslovuje místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 4 k projednání a rozhodnutí této věci a že věc bude po právní moci tohoto usnesení postoupena Okresnímu soudu v Příbrami jako soudu místně příslušnému.
Vzhledem k tomu, že se tímto usnesením řízení o věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu