ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.3810.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 3810/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce Ing. V. Š. , zastoupeného Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Za Tiskárnou č. 327, proti žalované E. S. , zastoupené JUDr. Františkem Grznárem, advokátem se sídlem v Horšovském Týně, náměstí Republiky č. 108, o vydání movitých věcí eventuálně o 173.690,- Kč, o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení podaných žalovanou proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15. 4. 2010, č. j. 5 C 180/2009-128, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 180/2009, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. dubna 2015, č. j. 22 Co 1915/2014-468, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 4. 2015, č. j. 22 Co 1915/2014-468, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho závěr o tom, že žaloba pro zmatečnost podaná žalovanou proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15. 4. 2010, č. j. 5 C 180/2009-128 (datovaná dnem 19. 6. 2014 a doručená soudu dne 20. 6. 2014) z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. byla podána opožděně (po uplynutí lhůty tří měsíců uvedené v ustanovení §234 odst. 5 o. s. ř.) a že opožděná je i žaloba na obnovu řízení proti témuž rozsudku (datovaná dnem 19. 6. 2014 a doručená soudu dne 24. 6. 2014), neboť byla podána po uplynutí subjektivní lhůty tří měsíců uvedené v ustanovení §233 odst. 1 o. s. ř. i objektivní lhůty tří let uvedené v ustanovení §233 odst. 2 o. s. ř., když vycházel z toho, že rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15. 4. 2010, č. j. 5 C 180/2009-128, nabyl právní moci dne 15. 6. 2010, a že žalovaná se s tímto rozsudkem „seznámila“ dne 16. 7. 2010] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, která dovodila, že žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení lze - stejně jako jiné opravné prostředky - podat jen ve lhůtě k tomu určené, jejíž zmeškání není možné prominout (§235 odst. 1 o. s. ř.) a kterou ani předseda senátu nemůže postupem podle ustanovení §55 věty druhé o. s. ř. prodloužit, a že opožděně podanou žalobu pro zmatečnost (žalobu na obnovu řízení) soud zamítne [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2010, sp. zn. 21 Cdo 1207/2009, uveřejněné pod č. 52/2011 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2013, sp. zn. 21 Cdo 47/2012, uveřejněné pod č. 43/2014 v časopise Soudní judikatura, v němž byl přijat právní názor, že pro určení počátku běhu lhůty k podání žaloby pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není významné, kdy ten, kdo podává žalobu pro zmatečnost, zjistil, že bylo vyhlášeno (vydáno) pravomocné soudní rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno a které může zakládat důvod zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., popřípadě kdy mu bylo soudem doručeno nebo kdy jinak zjistil jeho obsah; lhůta uvedená v ustanovení §234 odst. 5 o. s. ř. běží ode dne, kdy se ten, kdo žalobu podává, prokazatelně dozvěděl informace (skutečnosti) o tom, že takové rozhodnutí bylo nebo mohlo být vydáno; k otázce zákonné (objektivní) lhůty k podání žaloby na obnovu řízení srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2011, sp. zn. 21 Cdo 4689/2010]; není proto důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Tvrdí-li dovolatelka, že „v řízení před soudem jí zastupoval nesprávným úředním postupem soudu ustanovený opatrovník, který byl navíc nečinný“, a že „rozsudek opatrovníkovi nebyl rovněž řádně doručen“, přehlíží, že otázku zákonnosti ustanovení opatrovníka žalované v původním řízení ani doručení rozsudku okresního soudu jejímu opatrovníkovi soudy - vzhledem ke svému závěru o opožděnosti žaloby pro zmatečnost proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15. 4. 2010, č. j. 5 C 180/2009-128, v dovoláním napadeném usnesení neřešily.
Námitka dovolatelky, že již v roce 2010 (v návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení rozsudku) uplatnila u soudu „řádně a včas zmatečnostní důvod podle ustanovení §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř.“, není důvodná. Podání ze dne 18. 7. 2010 označené jako „Návrh žalované na rozhodnutí o neúčinnosti doručení rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15. 4. 2010, č. j. 5 C 180/2009-128“ a „Návrh žalované na rozhodnutí o neúčinnosti doručení veškerých písemností doručovaných po vydání usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 4. 2009, č. j. 11 C 528/2008-27“, které bylo sepsáno zástupcem žalované na základě plné moci Bc. Vladimírem Volným, nemělo náležitosti žaloby pro zmatečnost proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15. 4. 2010, č. j. 5 C 180/2009-128 (k náležitostem žaloby pro zmatečnost, vymezení zmatečnostního důvodu a vázanosti soudu uplatněným zmatečnostním důvodem srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2013, sp. zn. 21 Cdo 4119/2011, uveřejněné pod č. 52/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2016
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu