ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.3846.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 3846/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Tyršova č. 1714/27, proti žalované VVUÚ, a. s. se sídlem v Ostravě - Radvanicích, Pikartská č. 1337/7, IČO 45193380, zastoupené Mgr. Michalem Machkem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Dlouhá č. 3355/6, o neplatnost zápočtového listu a evidenčního listu a o platnost posudku, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 85/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. dubna 2015, č. j. 16 Co 1/2013-377, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Michala Machka, advokáta se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Dlouhá č. 3355/6.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2015, č. j. 16 Co 1/2013-377, do výroku ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), když řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr, že žalobě na určení neplatnosti evidenčního listu důchodového zabezpečení ze dne 18. 7. 1989 nelze vyhovět, neboť nemá oporu v hmotném právu) vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl vyjádřen – přímo v této věci - v předchozím usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. března 2014, č. j. 21 Cdo 3109/2013- 283 (§243g odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.), a je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce pravomoci soudu ve sporu vyplývajícím z pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2012, sp. zn. 21 Cdo 1455/2011, v němž byl přijat právní názor, že jde-li o spor vyplývající z pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a podle zákona jej neprojednávají a nerozhodují o něm jiné orgány (srov. §7 odst. 1 o. s. ř.), projednávají jej a rozhodují o něm v občanském soudním řízení soudy, a že nemá-li uplatněný nárok oporu v hmotném právu, projeví se to (z procesního hlediska) tím, že soud žalobu zamítne]; není tedy důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak (takovým důvodem nemůže být pouhá nespokojenost dovolatelky s výsledkem sporu).
Dovolatelka právní závěr odvolacího soudu ostatně ani nezpochybňuje. Svou otázkou v dovolání, „zda je možné domáhat se nyní žalobou vyslovení neplatnosti evidenčního listu důchodového zabezpečení ze dne 18. 7. 1989 v případě, že právní úprava účinná v roce 1989 neupravovala postup, jakým způsobem se domáhat nápravy evidenčního listu důchodového zabezpečení v případě, že zaměstnanec s obsahem evidenčního listu důchodového zabezpečení nesouhlasí, a jakým způsobem se žalobkyně může domoci svého práva spravedlivé zákonné a skutečnosti odpovídající evidence doby pojištění“, pouze požaduje poskytnutí právní rady v uvedené oblasti; k udělování právních porad však soudy povolány nejsou.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2015, č. j. 16 Co 1/2013-377, do výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení není podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. rovněž přípustné, neboť v této části směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím (ani ve svém součtu, když výše nákladů v řízení před soudem prvního stupně činila 20.700,- Kč a výše nákladů odvolacího řízení 26. 439,- Kč) 50.000,- Kč.
K výkladu ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013) byl dovolacím soudem přijat názor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013), že peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v §120 odst. 2 o. s. ř., ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do „merita“) takového „vztahu“ nebo takové „věci“ týkalo (ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2016
JUDr. Mojmír Putna předseda senátu