ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.4022.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 4022/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce H. G. , zastoupeného Mgr. Josefem Kazdou, advokátem se sídlem v Třeboni, Palackého nám. č. 653, proti žalovanému Akvaglas – Procházka, spol. s r. o. se sídlem ve Vyšším Brodě, Poschoďová č. 370, IČO 60617462, o určení vlastnictví, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 25. května 2011 č. j. 5 C 143/2011-168, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 143/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. května 2016 č. j. 19 Co 911/2016-463, takto:
Dovolání žalobce se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 5. 2016 č. j. 19 Co 911/2016-463, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 6. 4. 2016 č. j. 5 C 143/2011-447, jímž soud prvního stupně rozhodl tak, že žalobci nepřiznává osvobození od soudních poplatků a že mu neustanovuje zástupce pro řízení o žalobě pro zmatečnost, s odůvodněním, že ze strany žalobce se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu je (z hlediska uplatněného dovolacího důvodu) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, za jakých podmínek může soud dospět k závěru o nepřiznání osvobození od soudních poplatků účastníkovi, jehož poměry osvobození od soudních poplatků odůvodňují, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014 sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné pod č. 96 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, z jehož odůvodnění vyplývá, že určujícím kritériem, na základě kterého soud rozhoduje o návrhu účastníka řízení podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., je objektivní schopnost zaplatit soudní poplatek ve stanovené výši a že, existuje-li objektivní neschopnost účastníka zaplatit soudní poplatek, může soud dospět k závěru o nepřiznání osvobození od soudních poplatků zásadně toliko v případě, že jde o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva; k otázce, kdy jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, v němž byl přijat právní názor, že o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno, a že o zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Namítá-li dovolatel, že odvolací soud dovozuje svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva u žalobce „v tom smyslu“, že „zaměňuje či spíše nerozlišuje“ jím podané žaloby, a uvádí-li, že v jednom řízení se domáhal vyslovení neplatnosti kupní smlouvy, v jiném naopak uhrazení bezdůvodného obohacení vyplývajícího z „podílového vlastnictví“, že tyto dvě žaloby nejsou totožné, a že tedy nelze dovozovat, že se ze strany žalobce jedná o bezúspěšné uplatňování práva a věc již rozsouzenou, pak přehlíží, že odvolací soud svůj závěr o zřejmé bezúspěšnosti uplatňování práva ze strany žalobce odůvodnil tím, že žalobce napadá žalobou pro zmatečnost usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 25. 5. 2011 č. j. 5 C 143/2011-168, jímž bylo řízení o jeho žalobě o určení vlastnického práva k nemovitostem zastaveno pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, které není rozhodnutím ve věci samé, a které proto nelze napadnout žalobou pro zmatečnost z důvodu vymezeného v ustanovení §229 odst. 2 o. s. ř. uplatněného žalobcem, a že námitky uplatněné v žalobě pro zmatečnost nezakládají ani žalobcem namítaný zmatečnostní důvod uvedený v ustanovení §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (k tomuto důvodu zmatečnosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1541/97, které bylo uveřejněno pod č. 26 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998; srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze 17. 6. 1998, Cpjn 19/98, k výkladu ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, uveřejněné pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, podle jehož bodu XXIII úpadce prohlášením konkursu neztrácí způsobilost být účastníkem v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, ani způsobilost procesní).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. listopadu 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu