ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.427.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 427/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. v právní věci žalobce F. J. G., zastoupeného JUDr. Pavlem Dudákem, advokátem se sídlem v Praze 8, Karolinská č. 661/4, proti žalované H. S., zastoupené Mgr. Janem Novotným, advokátem se sídlem Praze 1, Bílkova č. 132/4, o 1.292.691,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 25 C 91/2011, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. září 2015 č.j. 30 Co 397/2015-408, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24.9.2015 č.j. 30 Co 397/2015-408 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce vázanosti soudu usnesením, jímž zamítl žádost účastníka o osvobození od soudních poplatků, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.7.2013 sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, které bylo uveřejněno pod č. 99 ve Sbírce soudních rozhodnutích a stanovisek, roč. 2013, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2014 sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, které bylo uveřejněno pod č. 49 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2015 sp. zn. 29 Cdo 787/2015) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Při dalším projednávání věci soudy neopomenou přihlédnout k tomu, že u dlužníka J. H. bylo dne 27.10.2012 zahájeno insolvenční řízení, že po zahájení insolvenčního řízení může odporovat právním úkonům dlužníka pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty, a že, probíhá-li v době zahájení insolvenčního řízení o "téže věci" (o stejném právním úkonu dlužníka) řízení na základě odpůrčí žaloby podané jinou osobou (než insolvenčním správcem), nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.10.2014 sp. zn. 21 Cdo 2299/2013, které bylo uveřejněno pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, popřípadě v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.4.2016 sp. zn. 21 Cdo 5656/2015).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu