ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.4381.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 4381/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně V. K. , zastoupené Mgr. Markem Odrobinou, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Revoluční č. 764/17, proti žalovanému YVES ROCHER spol. s r. o. se sídlem v Praze 1, Václavské nám. č. 47, IČO 43005608, zastoupenému Mgr. Eliškou Barthelemy, advokátkou se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Voršilská č. 130/10, o neplatnost zrušení pracovního poměru ve zkušební době, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 C 354/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2015 č. j. 62 Co 165/2015-155, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Elišky Barthelemy, advokátky se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Voršilská č. 130/10.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2015 č. j. 62 Co 165/2015-155 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, jenž byl v této věci vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014 č. j. 21 Cdo 3046/2013-112, který byl uveřejněn pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, a je tedy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu; není proto důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Poukazuje-li dovolatelka na „protichůdný“ rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2010 sp. zn. 21 Cdo 3945/2008 (který byl uveřejněn pod č. 100 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011), pak přehlíží, že ve věci, v níž dovolací soud rozhodl tímto rozsudkem, byla řešena odlišná právní otázka, a to, zda má zaměstnanec nárok na odstupné za situace, kdy organizační změnou došlo k převodu části činnosti jeho dosavadního zaměstnavatele na jiného zaměstnavatele a kdy zaměstnanec poté skončil pracovní poměr u dosavadního zaměstnavatele a nastoupil do pracovního poměru k tomuto jinému zaměstnavateli. Otázku, zda v pracovní smlouvě uzavřené mezi zaměstnancem a přejímajícím zaměstnavatelem po uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru s dosavadním zaměstnavatelem může být sjednána zkušební doba, která byla (mimo jiné) určující v projednávané věci, uvedený rozsudek Nejvyššího soudu neřeší.
Návrh dovolatelky, aby Nejvyšší soud přerušil dovolací řízení a aby podle ustanovení čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie požádal Soudní dvůr Evropské unie o rozhodnutí o předběžných otázkách týkajících se výkladu ustanovení čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. 3. 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů, neshledal dovolací soud důvodným, neboť v projednávané věci nevyvstala otázka výkladu uvedené směrnice, která by byla pro rozhodnutí významná (určující). Judikatura Soudního dvora Evropské unie dospěla již dříve k závěru, že, není-li výslovně stanoveno jinak, mohou být ze směrnice Rady 2001/23/ES dovozovány jen nároky těch zaměstnanců, jejichž pracovněprávní vztah trval k okamžiku přechodu, a že pouze u těchto zaměstnanců dojde k přechodu práv a povinností na nový subjekt; otázku, zda k okamžiku přechodu trvá pracovněprávní vztah, je povinen posoudit vnitrostátní soud podle vnitrostátního práva (srov. například rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 7. 2. 1985 ve věci 19/83, Knud Wendelboe a další, nebo rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. 6. 1988 ve věci 101/87, Bork International a další).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. ledna 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu