ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.444.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 444/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně E. R. T., zastoupené Mgr. Bc. Lucií Koupilovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sokolská třída č. 1204/8, proti žalovanému MUDr. Potěšil, s. r. o. se sídlem v Ostravě - Hrabůvce, Dr. Martínka č. 1491/7, IČO 26870304, zastoupenému Mgr. MUDr. Karlem Adamusem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné - Mizerově, Kirovova č. 1430/11, o odškodnění nemoci z povolání, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 223/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. září 2015 č. j. 16 Co 7/2015-439, takto:
I. Rozsudek krajského soudu se ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 37 764 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 25 118 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. MUDr. Karla Adamuse, Ph.D, advokáta se sídlem v Karviné – Mizerově, Kirovova č. 1430/11.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 6. 2014 č. j. 26 C 223/2009-349 rozhodl o žalobě podané žalobkyní u tohoto soudu dne 8. 9. 2009, kterou se domáhala, aby jí žalovaný zaplatil na náhradě škody způsobené nemocí z povolání 88 199 Kč (na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 30. 8. 2007 do 26. 8. 2008 částku 70 199 Kč, na náhradě za bolest 6 000 Kč a na náhradě za ztížení společenského uplatnění 12 000 Kč), tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 33 600 Kč a zamítl žalobu co do 70 199 Kč; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Shledal, že znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví hygiena práce, vypracovaný MUDr. Danou Švirákovou, podle jehož závěru žalobkyně nepracovala u žalovaného za podmínek, za kterých vzniká nemoc z povolání (syndrom karpálního tunelu), trpí „nezhojitelnými vadami“ spočívajícími v „nedostatku vstupních dat“, a na základě klinické diagnózy zjištěné při vyšetření žalobkyně dne 20. 9. 2007 v Karvinské hornické nemocnici dovodil „existenci“ nemoci z povolání. Přiznal proto žalobkyni na náhradě za bolest 9 600 Kč a na náhradě za ztížení společenského uplatnění 24 000 Kč. V části, v níž se žalobkyně domáhala náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, žalobu zamítl, neboť žalobkyně „nepředložila soudu žádný důkaz, ze kterého by plynulo, že její pracovní neschopnost v období od 30. 8. 2007 do 26. 8. 2008 byla v příčinné souvislosti s následky nemoci z povolání“.
K odvolání žalobkyně a žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 9. 2015 č. j. 16 Co 7/2015-439 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 33 600 Kč, tak, že se žaloba v této části zamítá, a potvrdil jej v zamítavém výroku; současně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 88 613 Kč k rukám advokáta MUDr. Mgr. Karla Adamuse, Ph. D., že žalobkyně a vedlejší účastník nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně na základě znaleckého posudku MUDr. Dany Švirákové a znaleckého posudku doc. MUDr. Jarmily Fialové, CSc., dospěl k závěru, že žalobkyně netrpí nemocí z povolání, neboť její práce nesplňovala kritéria nadměrné a jednostranné zátěže horních končetin. Výši náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů, kterou podle ustanovení §142 odst. 1 občanského soudního řádu přiznal žalovanému, určil částkou 88 613 Kč [odměna advokáta za 17 úkonů právní služby po 4 660 Kč (podle §7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), 17 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, náhrada za ztrátu času stráveného cestou k soudu prvního stupně a soudu odvolacímu ve výši 2 400 Kč a „jízdné“ k 6 jednáním ve výši 1 893 Kč]. Shledal, že účelnými úkony advokáta k uplatňování nebo bránění práva nejsou porady se žalovaným (s výjimkou porady po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, kdy bylo „nepochybně“ účelné „probrat důvody odvolání“), neboť z obsahu spisu je patrno, že žalovanému byla doručena všechna podání žalobkyně a veškerá „usnesení okresního soudu“ a spis neobsahuje žádné přílohy; nebylo proto nutné „se sedmkrát radit v rozsahu přes 1 hodinu s klientem“. Stejně tak odvolací soud nepovažoval za účelné „studium spisu v sedmi případech“, neboť „nic z toho, co by nebylo účastníkům zasláno, spis neobsahuje, s výjimkou referátů apod.“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, kterým tento rozsudek napadl ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi ním a žalobkyní. Nesouhlasí s tím, že odvolací soud hodnotí porady s jeho zástupcem s jedinou výjimkou jako neúčelné úkony, neboť osm porad s klientem ve sporu trvajícím sedm let nemůže být považováno za „neúčelnost“. Zdůraznil, že porady byly „v rámci úspor“ činěny, vyjma jediné, vždy ve dnech jednání soudu po jeho ukončení v sídle žalovaného nebo po prostudování spisu u soudu, tedy vždy v době, kdy se zástupce žalovaného nacházel v Ostravě, čímž „šetřil náklady v podobě jízdného a ztráty času“. Uvedl, že „daná problematika byla navíc vysoce odborná i po stránce znalecké“, že na poradách se vždy řešila „vyvstanuvší situace“, kdy žalovaný „byl nucen koncepčně reagovat“ i na mnoho nepravdivých tvrzení žalobkyně, která byla pronášena během jednotlivých soudních jednání, resp. uváděna v přípisech adresovaných soudu, že se musel vypořádat i s listinami průběžně přicházejícími soudu, které si soud postupně vyžádal od různých institucí a právnických osob, a že reakce žalovaného jsou patrné ze všech jeho přípisů obsažených v soudním spise, což „zcela ospravedlňuje osm účtovatelných porad během sedmi let, navíc v okamžiku, kdy prodlevy mezi jednotlivými soudními jednáními byly v řádu měsíců až let“. Dovolatel dále namítá, že „právem a nutností“ jeho zástupce je s ohledem na řádné zastupování v soudním sporu prostudovat spis, zejména když součástí spisu jsou listiny (založené do spisu žalobkyní nebo vyžádané na její žádost soudem), které nebyly účastníkům doručovány a které byly podstatné pro řízení. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se žalovanému na náhradě nákladů řízení u soudů obou stupňů přiznává 170 402 Kč.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (za jakých podmínek lze účastníku přiznat náhradu nákladů vzniklých mu v řízení v souvislosti s poradami se svým zástupcem, který je advokátem, a se studiem soudního spisu tímto zástupcem), přezkoumal napadený rozsudek v napadeném výroku o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je částečně opodstatněné.
Podle ustanovení §137 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, odměna notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotové výdaje, odměna správce dědictví a jeho hotové výdaje, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle §100 odst. 3 o. s. ř.
Podle ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
Povinnost k náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je ve sporném řízení – jak vyplývá z ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř. - založena na principu odpovědnosti za výsledek, kterým je úspěch (neúspěch) účastníka ve věci. Právo na náhradu nákladů řízení má účastník, který měl ve věci plný úspěch, a odpovídající povinnost k zaplacení této náhrady zatěžuje účastníka, který ve věci úspěch neměl. Úspěšný účastník ovšem nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva; za této podmínky má právo též na náhradu nákladů spojených s jeho zastupováním advokátem (tj. odměny za zastupování a hotových výdajů advokáta, které je povinen platit zastoupený účastník), jehož účelem je, aby zastupovanému účastníku byla poskytnuta právní pomoc, na kterou má v řízení před soudy každý právo, a to již od počátku řízení (srov. čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Součástí zastupování účastníka advokátem jsou též porady advokáta s účastníkem, jejichž účelem je zejména, aby advokát byl od účastníka vybaven skutkovými poznatky potřebnými k jeho řádnému zastupování (to platí zvláště ve skutkově složitějších věcech), aby účastník byl od advokáta informován o výsledcích řízení v jeho jednotlivých stadiích a aby s touto znalostí věci mohl vydat advokátu pokyny k dalšímu zastupování (například aby advokát podal opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, nebo aby ho naopak nepodával). Protože právní pomoc poskytuje advokát účastníku i tím, že za něj jako jeho zástupce v průběhu řízení nahlíží do soudního spisu a činí si z něho výpisy a opisy (§44 odst. 1 o. s. ř.), má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů – byly-li potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva - spojených nejen s poradami se svým zástupcem, ale i s nahlížením do spisu zástupcem.
V projednávané věci žalovaný, který měl ve věci plný úspěch a který proto uplatnil proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, podáním doručeným odvolacímu soudu dne 18. 9. 2015 vyčíslil náklady svého zastoupení advokátem v souvislosti s těmito úkony právní služby: příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě ze dne 28. 10. 2009, porada s klientem přesahující 1 hodinu v sídle klienta dne 11. 3. 2010 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), účast na jednání soudu dne 15. 3. 2010 v rozsahu přes dvě hodiny (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), porada s klientem přesahující 1 hodinu v sídle klienta dne 15. 3. 2010, studium soudního spisu dne 29. 7. 2011 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), porada s klientem přesahující 1 hodinu v sídle klienta dne 29. 7. 2011, studium soudního spisu dne 21. 3. 2012, porada klientem přesahující 1 hodinu v sídle klienta dne 21. 3. 2012 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), vyjádření ke znaleckému posudku MUDr. Dany Švirákové ze dne 26. 7. 2012, studium soudního spisu dne 8. 11. 2012 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), vyjádření ze dne 9. 11. 2012 s návrhem na doplnění dokazování, studium soudního spisu dne 29. 1. 2013 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), účast na jednání soudu dne 1. 2. 2013 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), porada s klientem přesahující 1 hodinu v sídle klienta dne 1. 2. 2013, vyjádření ze dne 7. 5. 2013, studium soudního spisu dne 13. 8. 2013 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), účast na jednání soudu dne 16. 8. 2013 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), porada s klientem přesahující 1 hodinu v sídle klienta dne 16. 8. 2013, vyjádření ze dne 2. 9. 2013, účast na jednání soudu dne 10. 1. 2014 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), porada klientem přesahující 1 hodinu v sídle klienta dne 10. 1. 2014, studium soudního spisu dne 14. 1. 2014 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), vyjádření ze dne 29. 1. 2014, sepis „stanoviska“ k usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. 2. 2014 č. j. 26 C 223/2009-287, vyjádření ke znaleckému posudku doc. MUDr. Jarmily Fialové, CSc., s návrhem na doplnění dokazování ze dne 10. 6. 2014, účast na jednání soudu dne 18. 6. 2014 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), porada s klientem přesahující 1 hodinu v sídle klienta dne 18. 6. 2014, sepis odůvodnění odvolání ze dne 17. 9. 2014, studium soudního spisu ze dne 16. 2. 2015 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas), účast na jednání odvolacího soudu dne 16. 9. 2015 (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas); celkem na náhradě nákladů řízení uplatnil (včetně 32 paušálních částek náhrady výdajů ve výši 300 Kč a soudního poplatku za odvolání ve výši 1 680 Kč) 170 402 Kč.
V posuzovaném případě je třeba náklady spojené s výše uvedenými poradami žalovaného se svým zástupcem (advokátem) a s nahlížením zástupce žalovaného do soudního spisu (vedle dalších uvedených nákladů souvisejících se zastupováním žalovaného advokátem a soudního poplatku za odvolání) považovat – s přihlédnutím ke skutkové složitosti věci (dané mimo jiné tím, že v ní byly vypracovány dva znalecké posudky v oboru zdravotnictví), k celkové délce řízení (6 let), k době prodlev mezi jednotlivými jednáními soudu prvního stupně, k poměrně značnému rozsahu spisu, který obsahuje též přílohy a jiné listiny, které nebyly zaslány zástupci žalovaného, jakož i k tomu, že porady probíhaly zpravidla po jednání soudu a že po nich zpravidla následovalo podání žalovaného týkající se věci samé – za potřebné k účelnému uplatňování práva žalovaného. Opačný závěr odvolacího soudu, který uvedené okolnosti nevzal náležitě v úvahu, proto není správný.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení žalovaného, který měl ve věci plný úspěch a který proto má – jak vyplývá z ustanovení §142 odst. 1 a §224 odst. 1 o. s. ř. - vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, které mu vznikly v řízení u soudu prvního stupně a v řízení odvolacím, měl odvolací soud přihlédnout k tomu, že výše odměny za zastupování advokátem má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tj. podle ustanovení §6 a následujících vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (srov. §151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Protože vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny za zastupování účastníka advokátem stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena, měl odvolací soud za této situace určit pro účely náhrady nákladů řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem; tomu odpovídá sazba ve výši 20 800 Kč jak pro řízení u soudu prvního stupně, tak pro řízení odvolací. Kromě takto stanovené odměny za zastupování advokátem spočívají náklady žalovaného v řízení u soudu prvního stupně ve 28 paušálních částkách náhrady výdajů ve výši 300 Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), v cestovném ve výši 3 764 Kč a v náhradě za promeškaný čas ve výši 4 800 Kč [srov. §14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů], tj. celkem 37 764 Kč, a v odvolacím řízení ve 4 paušálních částkách náhrady výdajů ve výši 300 Kč, v cestovném ve výši 638 Kč, v náhradě za promeškaný čas ve výši 800 Kč a v zaplaceném soudním poplatku za odvolání ve výši 1 680 Kč, tj. celkem 25 118 Kč.
Protože odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení nesprávně a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o této náhradě rozhodnout, Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 37 764 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 25 118 Kč [§243d písm. b) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný, který měl v dovolacím řízení převážně neúspěch, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni ani vedlejšímu účastníku v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. listopadu 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu