ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.4753.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 4753/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně E. K. , zastoupené JUDr. Simonou Pavlovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 10, Káranská č. 343/24, proti žalovanému T. K. , zastoupenému JUDr. Viktorem Kvíčalou, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka č. 18, o 210.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 232/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2015, č. j. 17 Co 326/2014-178, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně směřující podle jeho obsahu proti části výroku usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2015, č. j. 17 Co 326/2014-178, jíž zrušil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 13. 3. 2013, č. j. 7 C 232/2012-108, ve výroku, kterým žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 210.000,- Kč s příslušenstvím [představující podle odůvodnění žaloby i shodných tvrzení účastníků nedoplatek výživného pro rozvedenou manželku za dobu od právní moci rozsudku o rozvodu manželství, tj. od 4. 10. 2008 do podání žaloby (dne 4. 9. 2012), k jehož poskytování se žalovaný zavázal v bodu VII. smlouvy účastníků uzavřené mezi nimi dne 8. 7. 2008 podle ustanovení §24a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rodině“), „o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení, o vypořádání vyživovací povinnosti, vše pro dobu po rozvodu manželství“], není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (v dané věci bylo řízení zahájeno přede dnem 1. 1. 2014, a proto je třeba podle Čl. II bodu 2. Části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, použít zákon č. 99/1963 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013), neboť se jedná o věc upravenou v ustanovení §24a a v ustanovení §92 a násl. zákona o rodině; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. května 2015, sp. zn. 21 Cdo 19,977/2015).
Na tomto závěru nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle něhož je dovolání proti němu (za určitých podmínek) přípustné; takové nesprávné poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Jen pro úplnost dovolací soud poukazuje na aktuální rozhodovací soudní praxi týkající se změny poměrů nastalé po uzavření dohody podle §24a odst. 1 písm. a) zák. o rodině (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. prosince 2012, sp. zn. 24 Co 261/2012, uveřejněný pod číslem 6/2014 Sbírky soudních rozhodnutí rozsudek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2016
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu