ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.4806.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 4806/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci dědictví po P. H. , zemřelém dne 1. září 2012, za účasti 1) J. H. , zastoupené JUDr. Viktorem Bradáčem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh č. 573/12, 2) D. H. , zastoupeného Mgr. Veronikou Bočanovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lazarská č. 11/6, a 3) S. H. , zastoupené D. H., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 26 D 1436/2012, o dovolání D. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2015, č. j. 24 Co 49/2015-236, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. listopadu 2014, č. j. 26 D 1436/2012-199, takto:
I. Řízení o dovolání D. H. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. listopadu 2014, č. j. 26 D 1436/2012-199, se zastavuje ; jinak se dovolání D. H. odmítá.
II. D. H. je povinen zaplatit J. H. na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Viktora Bradáče, advokáta se sídlem v Praze 1, Ovocný trh č. 573/12.
III. Ve vztahu mezi D. H. a S. H. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání D. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.4.2015, č.j. 24 Co 49/2015-236, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů (k závěru odvolacího soudu o tom, že dodatečné projednání dědictví neslouží k nápravě původního dědického řízení, neboť nápravy se lze domáhat pouze cestou opravných prostředků proti rozhodnutí učiněnému v původním dědickém řízení, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.2.2015, sp. zn. 21 Cdo 4290/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 77, ročník 1998; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.12.2012, sp. zn. 21 Cdo 1221/2011, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 144, ročník 2013, nebo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.12.1995, sp. zn. 24 Co 261/95, publikované v časopise Ad Notam pod č. 2, ročník 1996) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Pro úplnost je třeba dodat, že dovolací námitky směřující ke zpochybnění závěru o tom, že zůstavitel nevlastnil ke dni úmrtí členský podíl v Bytovém družstvu 464, jsou z hlediska dodatečného projednání dědictví po zůstaviteli bezpředmětné, neboť členský podíl v Bytovém družstvu 464 nepředstavuje majetek ve smyslu ustanovení §175x občanského soudního řádu (ve znění účinném ke dni smrti zůstavitele, tedy ve znění účinném do 31.12.2012), tj. majetek, který nebyl znám (nebyl zjištěn) při původním projednání dědictví po zůstaviteli.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání D. H. proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Nejvyšší soud České republiky současně zastavil řízení o dovolání D. H. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24.11.2014, č.j. 26 D 1436/2012-199, podle ustanovení §243b a §104 odst. 1 věty první o.s.ř. z důvodu nedostatku funkční příslušnosti Nejvyššího soudu České republiky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 45, ročník 2000).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. března 2016
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu