ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.4972.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 4972/2015
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně V. P. , zastoupené JUDr. Karlem Fořtlem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 10/6, proti žalované Nemocnici České Budějovice, a.s. se sídlem v Českých Budějovicích, B. Němcové č. 585/54, IČO 26068877, zastoupené Mgr. Jiřím Jaruškem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční č. 489/7A, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o 118.248,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 376/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. února 2015 č.j. 19 Co 200/2015-142, takto:
Rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroku, kterým byl zrušen rozsudek okresního soudu ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 117.602,- Kč s příslušenstvím), rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. srpna 2014 č.j. 18 C 376/2013-101 (s výjimkou výroku, kterým bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni 117.602,- Kč s příslušenstvím) a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. července 2015 č.j. 18 C 376/2013-175 se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná sdělila dopisem ze dne 29.7.2013 žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm.e) zákoníku práce. Důvod výpovědi spatřovala v tom, že žalobkyně na základě lékařského posudku vypracovaného oddělením pracovního lékařství Nemocnice České Budějovice ze dne 19.6.2013 pozbyla "dlouhodobě zdravotní způsobilost".
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 1.11.2013 domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná, a aby jí žalovaná zaplatila dlužnou mzdu za období od 8.6.2013 do 30.9.2013 ve výši 118.248,- Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 20.2.2007 v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou jako zdravotní sestra na neonatologickém oddělení a že pracovní poměr se dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 18.2.2009 změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou. Žalobkyně utrpěla dne 2.9.2011 pracovní úraz, když při plnění pracovních povinností zakopla a zranila si pravé koleno, a v důsledku pracovního úrazu byla uznána práce neschopnou až do 31.12.2011. Po návratu žalobkyně do zaměstnání dne 1.1.2012 zraněné "koleno dvanáctihodinové směny neustálo", byla jí doporučena operace a dne 19.1.2012 byla znovu uznána práce neschopnou. Pracovní neschopnost byla ukončena dne 7.6.2013; žalobkyně dne 4.6.2013 předala žalované "mimořádný lékařský posudek závodního lékaře" ze dne 3.6.2013, podle kterého byla zdravotně nezpůsobilá k práci zdravotní sestry na "plný pracovní úvazek", a požádala o přeřazení na jinou pracovní pozici nebo kratší pracovní dobu, avšak žalovaná jí nevyhověla. Dne 7.6.2013 obdržela žalobkyně dopis, v němž jí žalovaná sdělila, že "vzhledem k pracovní nezpůsobilosti nemá nadále docházet do zaměstnání", a zároveň jí uložila vyzvednout si dne 10.6.2013 "harmonogram směn pro rok 2013" a podle něj se ve stanovené pracovní době "zdržovat v místě trvalého bydliště, aby se na zavolání mohla dostavit do místa výkonu práce". Oddělení pracovního lékařství Nemocnice České Budějovice vydalo dne 19.6.2013 lékařský posudek, podle něhož žalobkyně "dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k výkonu povolání na plný úvazek", ve kterém však nebylo uvedeno, že se jedná o následek pracovního úrazu; posléze byl posudek z "podnětu" žalobkyně zrušen rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 16.10.2013 č.j. KUJCK 39062/2013/OSVZ. Žalovaná s odvoláním na lékařský posudek ze dne 19.6.2013 dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. e) zákoníku práce. Žalobkyně dopisem ze dne 30.7.2013 sdělila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání s tím, že "má zájem nadále pracovat v nemocnici, a to na jakékoliv pozici v souladu se zdravotním stavem". V období od 8.6.2013 do 30.9.2013 (kdy měl pracovní poměr účastníků skončit výpovědí) nevyplatila žalovaná žalobkyni žádnou mzdu za "pracovní pohotovost", která jí byla nařízena. Žalobkyně pokládá výpověď z pracovního poměru za neplatnou a požaduje úhradu "dlužné mzdy".
Žalovaná zpochybnila, že by pracovní neschopnost žalobkyně "trvající v období od 19.1.2012 do 7.6.2013 byla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 2.9.2011", a uvedla, že žalobkyně dlouhodobě ztratila zdravotní způsobilost, která jí neumožňuje konat sjednanou práci, a že "po dobu výpovědní lhůty nenáleží žalobkyni nárok na vyplacení dlužné mzdy, resp. náhrady mzdy, neboť žalobkyně nevykonávala pro žalovaného práci z důvodu spočívajícího na straně žalobkyně".
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26.8.2014 č.j. 18 C 376/2013-101 určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dopisem žalované ze dne 29.7.2013 je neplatná, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 117.602,- Kč "hrubého s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 117.602,- Kč od 1.11.2013 do zaplacení", že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 51.304,- Kč "na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích, které budou soudem vyplaceny k rukám JUDr. Karla Fořtla", a že žalovaná je povinna zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Českých Budějovicích na soudním poplatku 7.881,- Kč. Po provedeném dokazování dovodil, že výpověď z pracovního poměru je neplatná, neboť se odvolává na lékařský posudek ze dne 19.6.2013, ve kterém je "pouze zaškrtnuta varianta, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilosti, aniž by z něho bylo jednoznačně patrno, co je příčinou nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci, tj. zda jsou to okolnosti uvedené v ustanovení §52 písm. d) nebo v ustanovení §52 písm. e) zákoníku práce. Žalobkyni rovněž náleží "doplatek do výše předpokládaného průměrného výdělku"; i když žalobkyně nemohla vykonávat svou dosavadní práci, zaměstnavatel jí dal "příkaz, aby do práce nechodila, ale zároveň jí přikázal, aby zůstala v době svých směn k dispozici, jinak řečeno neumožnil jí ani vykonávat jinou práci a jinou práci jí ani nenabídl, nelze z provedených důkazů učinit závěr, že takovou práci pro žalobkyni neměl".
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26.2.2015 č.j. 19 Co 200/2015-142 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a v ostatních výrocích jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že "ani z výpovědi z pracovního poměru ze dne 29.7.2013, ani z lékařského posudku ze dne 19.6.2013 není jednoznačně patrno, co bylo příčinou nezpůsobilosti žalobkyně dále konat dosavadní práci", a že proto taková výpověď z pracovního poměru je pro rozpor s ustanovením §50 odst. 4 zákoníku práce neplatná. Při rozhodování o "mzdovém nároku" žalobkyně odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že nerozhodl o celém předmětu řízení (žalobkyně požadovala částku 118.248,- Kč s úroky z prodlení od 1.11.2013 do zaplacení, ale soud prvního stupně rozhodl o částce 117.602,- Kč s příslušenstvím, aniž by žalobkyně vzala částečně žalobu zpět nebo žalobu co do uplatněné částky změnila), odmítl názor soudu prvního stupně, že by žalobkyni náležela náhrada mzdy za období od 8.6. do 30.9.2013 podle ustanovení §139 zákoníku práce, neboť "náhrada mzdy zaměstnanci přísluší pouze tehdy, pokud takovýto nárok zákoník práce stanoví, když z ničeho nevyplývá, že pokud zaměstnanec nepracuje, a tudíž mu nesvědčí nárok na mzdu, má za trvání pracovního poměru automaticky právo na náhradu mzdy", a uzavřel, že, "je-li dána jak překážka na straně zaměstnavatele, který není schopen přidělovat zaměstnanci práci, tak překážka na straně zaměstnance, který není schopen práci pro zaměstnavatele vykonávat (nikoliv pro pracovní úraz), zákoník práce s takovými překážkami na straně účastníků pracovněprávního vztahu právo zaměstnance na náhradu mzdy nespojuje".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu (ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru) podala žalovaná dovolání. Nesouhlasí s názorem soudů, že by výpověď z pracovního poměru ze dne 29.7.2013 měla být neplatná, neboť lékařský posudek ze dne 19.6.2013 neobsahuje údaj tom, zda ztráta zdravotní způsobilosti je v souvislosti s pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo tzv. obecným onemocněním, a poukazuje na úpravu posudkové péče obsaženou v zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, podle něhož "lékařský posudek je způsobilým podkladem pro podání výpovědi, aniž by obsahoval údaj o příčině pozbytí zdravotní způsobilosti"; bez ohledu na to, jestli je ve výpovědi uvedeno, zda se podává z důvodu dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo tzv. obecné onemocnění, "nemůže dojít k záměně s výpovědním důvodem podle ustanovení §52 písm. d) zákoníku práce", neboť "termín dlouhodobá ztráta zdravotní způsobilosti použitý v podané výpovědi je ze zákona vázán výlučně k výpovědnímu důvodu podle ustanovení §52 písm. e) zákoníku práce". Závěr odvolacího soudu o tom, že ve výpovědi nebo lékařském posudku musí být dostatečně skutkové vymezeno, co je příčinou zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance konat dosavadní práci (např. poškození kloubu nohy, ruky atd.), není správný, když z něho nelze učinit závěr, zda je "toto poškození způsobeno pracovním úrazem nebo z tzv. obecných příčin, resp. zda je výpověď dávána z důvodu podle ustanovení §52 písm. e) nebo d) zákoníku práce". Na platnost výpovědi nemá vliv ani skutečnost, že lékařský posudek ze dne 19.6.2013 byl zrušen rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 16.10.2013, neboť podle ustanovení §44 odst. 4 písm. a) zákona č. 373/2011 Sb. nabývá posudkový závěr o dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti účinnosti již dnem jeho předání posuzované osobě, a to bez ohledu na případně podaný návrh na jeho přezkoumání. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se zamítá žaloba v části, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi žalované z pracovního poměru ze dne 29.7.2013.
Okresní soud v Českých Budějovicích - poté, co usnesením ze dne 19.5.2015 č.j. 18 C 376/2013-158 zastavil řízení "co do částky 646,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 646,- Kč od 1.11.2013 do zaplacení a usnesením ze dne 19.5.2015 vyloučil řízení o "zaplacení částky 117.602,- Kč s ročním úrokem z prodlení 8,05% z částky 117.602,- Kč od 1.11.2013 do zaplacení" k samostatnému řízení - usnesením ze dne 28.7.2015 č.j. 18 C 376/2013-175 rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni dopisem žalované ze dne 29.7.2013 28.459,20 Kč "na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích" a že žalovaná je povinna zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Českých Budějovicích na soudním poplatku 2.000,- Kč.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Pro rozhodnutí soudů v projednávané věci (o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 29.7.2013) bylo (mimo jiné) významné vyřešení právní otázky, jaké jsou z hlediska zdravotního stavu zaměstnance předpoklady pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm.e) zákoníku práce vzhledem k právní úpravě posudkové péče a lékařských posudků účinné od 1.4.2012 (ode dne účinnosti zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách). Vzhledem k tomu, že při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalované je proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 29.7.2013, která jí byla doručena dne 30.7.2013 - podle právních předpisů účinných v té době, zejména podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., a zákonů č. 121/2008 Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 306/2008 Sb., č. 382/2008 Sb., č. 286/2009 Sb., č. 320/2009 Sb., č. 326/2009 Sb., č. 427/2010 Sb., č. 347/2010 Sb., č. 73/2011 Sb., č. 180/2011 Sb., č. 185/2011 Sb., č. 466/2011 Sb., č. 341/2011 Sb., č. 364/2011 Sb., č. 365/2011 Sb., č. 367/2011 Sb., č. 429/2011 Sb., č. 375/2011 Sb., č. 167/2012 Sb., č. 385/2012 Sb., 396/2012 Sb., č. 399/2012 Sb. a č. 472/2012 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 31.7.2013 (dále jen "zák. práce"), a podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění zákonů č. 167/2012 Sb. a č. 47/2013 Sb., tedy podle zákona o specifických zdravotních službách ve znění účinném do 30.4.2015 (dále jen "zákona o specifických zdravotních službách").
Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru jen z důvodu výslovně stanoveného v ustanovení §52 zák. práce (srov. §50 odst.2 zák. práce). Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem; důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn (srov. §50 odst.4 zák. práce).
Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost [srov. §52 písm. e) zák. práce].
Pracovnělékařské služby jsou zdravotní služby preventivní, jejichž součástí je hodnocení vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví, provádění preventivních prohlídek a hodnocení zdravotního stavu za účelem posuzování zdravotní způsobilosti k práci, poradenství zaměřené na ochranu zdraví při práci a ochranu před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a nemocemi souvisejícími s prací, školení v poskytování první pomoci a pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce (srov. §53 zákona o specifických zdravotních službách). O zdravotní způsobilosti nebo o zdravotním stavu se vydává na žádost pacienta, který je posuzovanou osobou, nebo jiné k tomu oprávněné osoby, lékařský posudek (srov. §42 odst.1 zákona o specifických zdravotních službách).
"Pracovnělékařské služby" poskytují (a v jejich rámci vydávají lékařské posudky o zdravotní způsobilosti nebo o zdravotním stavu) poskytovatelé pracovnělékařských služeb; "poskytovatelem" se rozumí "fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb" [srov. §2 odst.1 zákona č. 272/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákona o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů], a "poskytovateli pracovnělékařských služeb" jsou "poskytovatelé v oboru všeobecného praktického lékařství" nebo "poskytovatelé v oboru pracovního lékařství" (srov. §54 odst.1 zákona o specifických zdravotních službách).
Lékařské posudky se vydávají na základě zhodnocení výsledků lékařské prohlídky a dalších potřebných odborných vyšetření (pracovnělékařské prohlídky), výpisu ze zdravotnické dokumentace vedené o zaměstnanci a zdravotní náročnosti pro výkon práce, pro kterou je zaměstnanec posuzován (srov. §42 odst.1 zákona o specifických zdravotních službách), provedeného podle hledisek uvedených v ustanovení §2 písm.a) vyhlášky č. 79/2013 Sb. o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče). Lékařský posudek musí být prokazatelně předán posuzované osobě (zaměstnanci) a tomu, kdo o posouzení zdravotní způsobilosti posuzované osoby za účelem vydání posudku oprávněně požádal (zaměstnavateli); lékařský posudek se považuje za prokazatelně předaný i tehdy, jestliže osoba oprávněná k převzetí posudku odmítne posudek převzít nebo jeho převzetí stvrdit podpisem. Právní účinky lékařského posudku se závěrem o zdravotní nezpůsobilosti, dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti posuzované osoby nebo zdravotní způsobilosti s podmínkou nastávají pro osobu, které byl předán, dnem jeho prokazatelného předání, se závěrem o zdravotní způsobilosti posuzované osoby nastávají pro osobu, které byl předán, dnem, kdy končí platnost předcházejícího posudku, nejdříve však dnem uplynutí lhůty pro podání návrhu na jeho přezkoumání nebo dnem prokazatelného doručení rozhodnutí o potvrzení posudku správním úřadem, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb, a o zdravotním stavu nastávají pro osobu, které byl předán, dnem uplynutí lhůty pro podání návrhu na jeho přezkoumání nebo dnem prokazatelného doručení rozhodnutí o potvrzení posudku správním úřadem, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb (srov. §44 odst.2, 3 a 4 zákona o specifických zdravotních službách). Náležitosti lékařského posudku jsou uvedeny v bodě 9 Přílohy č. 1 vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění pozdějších předpisů.
Má-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel (jako osoba, které uplatněním lékařského posudku vznikají práva a povinnosti) za to, že lékařský posudek je nesprávný, může do 10 pracovních dnů ode dne jeho prokazatelného předání podat návrh na jeho přezkoumání poskytovateli, který posudek vydal. Neodloží-li poskytovatel pracovnělékařských služeb návrh jako opožděný a shledá-li podmínky pro vyhovění návrhu, napadený lékařský posudek bezodkladně zruší a na základě zjištěných skutečností, popřípadě nového posouzení zdravotní způsobilosti, vydá posudek nový. V případě, že poskytovatel pracovnělékařských služeb včas podanému návrhu na přezkoumání lékařského posudku nevyhoví v plném rozsahu, postoupí do 10 pracovních dnů ode dne jeho doručení spis s návrhem na přezkoumání, včetně podkladů potřebných pro přezkoumání lékařského posudku a svého stanoviska, příslušnému správnímu orgánu. Příslušný správní orgán při přezkoumání lékařského posudku zjišťuje, zda bylo posouzení zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu posuzované osoby provedeno a lékařský posudek vydán k tomu oprávněným poskytovatelem, zda byly provedeny lékařské prohlídky, které stanoví právní předpisy nebo které indikoval posuzující lékař, zda byl zdravotní stav posuzované osoby pro účely zdravotního posouzení zjištěn úplně a zda závěr o posouzení zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu odpovídá aktuálně zjištěnému zdravotnímu stavu posuzované osoby; při přezkoumání lékařského posudku zásadně vychází z podkladů předaných poskytovatelem. Po přezkoumání lékařského posudku příslušný správní orgán návrh zamítne a napadený lékařský posudek potvrdí nebo napadený lékařský posudek zruší a vrátí věc poskytovateli k vydání nového lékařského posudku anebo napadený lékařský posudek zruší. Pro přezkoumání lékařského posudku příslušným správním orgánem se použije, nestanoví-li zákon jinak, obdobně Část čtvrtá správního řádu, tj. ustanovení §154 až 158 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (srov. zejména §46 a 47 zákona o specifických zdravotních službách).
Zaměstnanec je povinen podrobit se pracovnělékařským službám u poskytovatele pracovnělékařských služeb v případech stanovených zákonem a tehdy, vyslal-li ho zaměstnavatel na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku, protože má pochybnosti o zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci (srov. zejména §56 zákona o specifických zdravotních službách). Zaměstnavateli se v ustanovení §55 odst. 1 písm. b) zákona o specifických zdravotních službách ukládá, aby "při zařazování zaměstnanců k práci postupoval podle závěrů lékařských posudků o jejich zdravotní způsobilosti"; dále má zejména právo vyslat zaměstnance na pracovnělékařskou prohlídku vždy, má-li pochybnosti o zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci, a je povinen odeslat zaměstnance na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku, jestliže o to zaměstnanec požádal.
Důvodem k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm.e) zák. práce je - jak se uvádí v tomto ustanovení - to, že zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává. To, aby lékařský posudek (rozhodnutí příslušného správního orgánu) vedl sám o sobě k závěru o dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance, předpokládá, aby posouzení výsledků lékařské prohlídky a dalších potřebných odborných vyšetření (pracovnělékařské prohlídky), výpisu ze zdravotnické dokumentace vedené o zaměstnanci a zdravotní náročnosti pro výkon práce, pro kterou je zaměstnanec posuzován (srov. §42 odst.1 zákona o specifických zdravotních službách), provedené podle hledisek uvedených v ustanovení §2 písm.a) vyhlášky č. 79/2013 Sb. o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče) bylo vyjádřeno v takové podobě (formě), která by byla závazná jednak pro zaměstnavatele a zaměstnance, kteří na jeho základě činí pracovněprávní úkony, jednak pro soudy, správní úřady a jiné orgány, které jsou povolány k tomu, aby v příslušném řízení posuzovaly pracovněprávní úkony a jiné pracovněprávní skutečnosti, pro něž bylo podkladem posouzení zdravotního stavu zaměstnance; nejsou-li totiž takovým posouzením soudy (správní úřady a jiné orgány) a tedy ani smluvní strany základních pracovněprávních vztahů vázány, nutně to znamená, že pracovněprávní úkony a jiné pracovněprávní skutečnosti, pro něž je významné posouzení zdravotní způsobilosti zaměstnance, nemohou být v příslušném řízení posuzovány jen (a pouze) na základě lékařského posudku (rozhodnutí příslušného správního orgánu), ale na základě všech poznatků získaných dokazováním, samozřejmě včetně znaleckých posudků o zdravotním stavu zaměstnance.
Lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb nepředstavuje - jak je zřejmé z výše uvedeného - takové posouzení zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci, které by bylo závazné pro zaměstnance, a není směrodatné ani pro zaměstnavatele; povinnost uložená zaměstnavateli v ustanovení §55 odst. 1 písm. b) zákona o specifických zdravotních službách se neuplatní, nebude-li zaměstnanec souhlasit se závěry lékařského posudku (rozhodnutí příslušného správního orgánu) o jeho zdravotní způsobilosti. Lékařský posudek není rozhodnutím nebo jiným správním aktem, jenž by byl závazný pro smluvní stranu základních pracovněprávních vztahů, vůči které byl učiněn pracovněprávní úkon, a tedy ani pro soud (správní úřad nebo jiný orgán), který by v řízení posuzoval takovou pracovněprávní skutečnost, a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemá povahu správního rozhodnutí a při jeho vydání se - jak vyplývá z ustanovení §47 odst.4 zákona o specifických zdravotních službách - postupuje (obdobně) tak, jako kdyby šlo o "vyjádření, osvědčení, ověření nebo sdělení" správního orgánu. U lékařského posudku tedy - jak se výslovně (a výstižně) uvádí v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona č. 373/2011 Sb. - jde o "dobrozdání o zdravotním stavu posuzované osoby vydané poskytovatelem zdravotních služeb" a "nejde o úkon, kterým by se přímo zakládala práva a povinnosti posuzované osoby".
Z uvedeného vyplývá, že podle právní úpravy účinné od 1.4.2012 lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a ani rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nestanoví (a neprokazují) autoritativně (závazným a zásadně konečným způsobem), že by posuzovaný zaměstnanec vskutku vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost, a že tedy lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává, poskytují zaměstnanci, zaměstnavateli a soudům (správním úřadům a jiným orgánům) pouze nezávazné "dobrozdání" o zdravotním stavu zaměstnance z hlediska jeho zdravotní způsobilosti k práci, z něhož soud při svém rozhodování nemůže vycházet ve smyslu §135 odst. 2 občanského soudního řádu.
Při zkoumání, zda byl naplněn výpovědní důvod podle ustanovení §52 písm. e) zák. práce, může soud v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí vycházet (jen) z lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb (z rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává) pouze tehdy, má-li všechny stanovené náležitosti a jestliže za řízení nevznikly žádné pochybnosti o jeho správnosti. V případě, že lékařský posudek (rozhodnutí příslušného orgánu, který lékařský posudek přezkoumává) nebude obsahovat všechny náležitosti nebo bude neurčitý či nesrozumitelný anebo že z postojů zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo z jiných důvodů se objeví potřeba (znovu a náležitě) objasnit zaměstnancův zdravotní stav a příčiny jeho poškození, je třeba v příslušném soudním řízení otázku, zda zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě zdravotní způsobilost, vyřešit (postavit najisto) dokazováním, provedeným zejména prostřednictvím znaleckých posudků. Uvedené současně znamená, že výpověď zaměstnavatele z pracovního poměru daná zaměstnanci podle ustanovení §52 písm. e) zák. práce není neplatným pracovněprávním úkonem jen proto, že zaměstnavatel přistoupil k výpovědi pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost zaměstnance, aniž by měl rozvázání pracovního poměru podložené (řádným a účinným) lékařským posudkem, popřípadě rozhodnutím správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává; uplatní-li zaměstnanec žalobou u soudu neplatnost takového rozvázání pracovního poměru (§72 zák. práce), soud může shledat výpověď neplatnou, jen jestliže zaměstnavatel dokazováním (zejména znaleckými posudky) neprokáže, že zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2016 sp. zn. 21 Cdo 1804/2015).
V projednávané věci žalovaná dala žalobkyni (dopisem ze dne 29.7.2013) výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm.e) zák. práce s odvoláním na lékařský posudek ze dne 19.6.2013, podle něhož žalobkyně "pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu funkce zdravotní sestry". I když lze souhlasit se soudy v tom, že tato listina není řádným lékařským posudkem, nebylo možné bez dalšího učinit závěr o tom, že by výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni podle ustanovení §52 písm.e) zák. práce byla neplatná, nebylo-li (dalším) dokazováním zjištěno, zda žalobkyně vskutku vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost; veden odlišným právním názorem však odvolací soud tímto způsobem nepostupoval.
Protože rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu (s výjimkou výroku, kterým byl zrušen rozsudek okresního soudu ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 117.602,- Kč s příslušenstvím, jenž nebyl dovoláním napaden) zrušil (§243e odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně (s výjimkou výroku, kterým bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni 117.602,- Kč s příslušenstvím), zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí (spolu s akcesorickým usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.7.2015 č.j. 18 C 376/2013-175) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Českých Budějovicích) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. května 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu