ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.4979.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 4979/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. v právní věci zástavní věřitelky VEKOBS s.r.o. se sídlem v Praze 10, U Plynárny č. 1290/99, IČO 27168255, zastoupené JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 449/11, proti zástavní dlužnici O. S. , zastoupené JUDr. Ilonou Mirvaldovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 287/18, o nařízení soudního prodeje zástavy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 10 C 20/2014, o dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2015 č. j. 58 Co 85/2015-65, takto:
I. Dovolání zástavní dlužnice se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Zástavní věřitelka se žalobou podanou dne 26.5.2014 u Obvodního soudu pro Prahu 10 domáhala, aby soud nařídil k uspokojení její pohledávky ve výši 3.093.500,- Kč soudní prodej zástavy, a to "pozemku parc. č. st. 31 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je budova, zapsaného na listu vlastnictví č. 617 pro obec H. P. a k.ú. K., vedeném u katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště M.". Žalobu odůvodnila zejména tím, že poskytla podle smlouvy ze dne 12.11.2008 společnosti Expres Hypotéka s.r.o. půjčku ve výši 2.300.000,- Kč", kterou se dlužnice zavázala "vrátit jistinu půjčky do 60 měsíců a splácet dohodnuté úroky v měsíčních splátkách, přičemž jistina včetně úroku měla být uhrazena nejpozději do 30.10.2013", že pohledávka byla zajištěna zástavním právem na předmětné nemovitosti zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne 12.11.2008, kterou uzavřela se společností Expres Hypotéka s.r.o., a že dlužnice uhradila toliko "první splátku jistiny poskytnuté půjčky" ve výši 460.000,- Kč. Dlužnice uznala do notářského zápisu sepsaného dne 21.3.2014 notářem JUDr. Radimem Drášilem (pod č. NZ 84/2014, N 94/2014) svůj dluh co do důvodu a výše 3.093.500,- Kč a zavázala se dluh uhradit do 31.3.2014, avšak svůj závazek nesplnila ani na dodatečnou výzvu ze dne 10.4.2014; zástavní věřitel se proto domáhá uspokojení ze zástavy.
Zástavní dlužnice namítala, že si od společnosti Expres Hypotéka s.r.o. podle smlouvy ze dne 9.7.2008 (správně ze dne 7.7.2008) půjčila 365.000,- Kč s příslušenstvím a že k zajištění této pohledávky převedla podle smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 7.7.2008 předmětné nemovitosti na společnost Expres Hypotéka s.r.o. Protože se společnost Expres Hypotéka s.r.o. stala "pouze podmíněným vlastníkem" předmětné nemovitosti, nemohla ji platně zastavit ve prospěch třetího; o tom, že společnost Expres Hypotéka s.r.o. byla zapsána do katastru nemovitostí pouze na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, zástavní věřitelka věděla. Zástavní dlužnice svůj dluh u společnosti Expres Hypotéka s.r.o. předčasně zaplatila dne 20.2.2013 a splněním rozvazovací podmínky ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 7.7.2008 se stala opětovně vlastníkem předmětných nemovitostí ještě před podáním žaloby na nařízení soudního prodeje zástavy.
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 17.9.2014 č. j. 10 C 20/2014-40 žalobě vyhověl a rozhodl, že zástavní dlužnice je povinna z výtěžku zpeněžení zástavy zaplatit zástavní věřitelce na náhradě nákladů řízení 12.200,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Jaroše, Ph.D. Poté, co dovodil, že v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, že jiné (další) skutečnosti nejsou v souladu s ustanovením §358 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních rozhodné a že tyto skutečnosti navíc nemusí být v řízení o prodeji soudní zástavy prokázány (postaveny najisto), ale že postačí, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň pravděpodobné, soud prvního stupně dospěl k závěru, že zástavní věřitelka "stejnopisem notářského zápisu NZ 84/2014 ze dne 21.3.2014" doložila zajištěnou pohledávku, že zástavní smlouvou ze dne 12.11.2008 doložila zástavní právo k předmětné nemovitosti a že výpisem z katastru nemovitostí doložila vlastnictví zástavní dlužnice k předmětné nemovitosti. Zástavní právo k předmětné nemovitosti vzniklo, i když zástavce (společnost Expres Hypotéka s.r.o.) byl jejím vlastníkem "pouze" na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 7.7.2008, neboť i takovéto vlastnické právo je právním důvodem k zastavení; okolnost, zda nastala rozvazovací podmínka, s níž spojovala smlouva o zajišťovacím převodu práva obnovení vlastnického práva k zástavě zástavní dlužnice, byla pro rozhodnutí o žalobě na soudní prodej zástavy bezvýznamná.
K odvolání zástavní dlužnice Městský soud v Praze usnesením ze dne 16.4.2015 č.j. 58 Co 85/2015-65 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že zástavní dlužnice je povinna z výtěžku zpeněžení zástavy zaplatit zástavní věřitelce na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.600,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Jaroše, Ph.D. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že "vlastnické právo vyplývající ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva opravňuje tohoto vlastníka i k uzavření zástavní smlouvy", a zdůraznil, že mezi základní oprávnění vlastníka podle ustanovení §123 obč. zák. patří s věcí nakládat, tedy k ní také zřídit zástavní právo; připouští-li judikatura v případě vlastnictví nabytého na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva další převod tohoto práva, není "důvodu k vyloučení zřízení zástavního práva, i když nepochybně rovněž s rozvazovací podmínkou". Protože byly osvědčeny zajištěná pohledávka, zástavní právo (zástavní smlouva ze dne 12.11.2008 nebyla shledána neplatnou) a vlastnictví zástavní dlužnice k zástavě, vyhověl soud prvního stupně žalobě v souladu se zákonem.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala zástavní dlužnice dovolání. Namítá v první řadě, že v odvolacím řízení předložila listiny zpochybňující pohledávku zástavní věřitelky a že se jimi odvolací soud nezabýval, i když v řízení jsou podle ustanovení §28 zákona o zvláštních řízeních soudních přípustné nové skutečnosti a důkazy. Zástavní dlužnice současně dospívá k závěru, že společnost Expres Hypotéka, s.r.o. byla v době zahájení řízení jen "podmíněným vlastníkem" zástavy, a že proto nemohla předmětné nemovitosti platně zastavit ve prospěch třetího, zejména když také z výpisu z katastru nemovitostí vyplývalo, že se "jedná o dočasný a nikoliv trvalý převod práva". Zástavní dlužnice odmítá názor soudů, podle kterého otázka nastoupení rozvazovací podmínky spadá až do druhé fáze soudního prodeje zástavy, a dovozuje, že se jí soud má zabývat již v rámci první fáze. Zástavní dlužnice navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení, případně i usnesení soudu prvního stupně, zrušil a aby věc vrátil těmto soudům k dalšímu řízení, případně aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil a návrh zástavní věřitelky zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné vyřešení právních otázek, zda vznikne zástavní právo k nemovitosti tehdy, dá-li věc do zástavy vlastník, který získal vlastnické právo na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, jestliže v době zastavení ještě neuplynula doba, v níž se mohla splnit rozvazovací podmínka převodu vlastnictví spočívající v zániku zajištěné pohledávky, a zda v řízení o soudním prodeji zástavy, zahájeném po 1.1.2014, lze před odvolacím soudem uplatit ve smyslu ustanovení §28 odst.1 zákona o zvláštních řízeních soudních nové skutečnosti a důkazy. Vzhledem k tomu, že tyto otázky hmotného a procesního práva v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání zástavní dlužnice proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba v současné době posuzovat v otázkách vlastnictví, zástavního práva a zajišťovacího převodu práva - vzhledem k tomu, že k rozhodným skutečnostem došlo v době do 31.12.2013 - podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinném v době do 31.12.2003 (dále jen "obč. zák."). Protože řízení o soudním prodeji zástavy bylo zahájeno žalobou podanou u soudu po 1.1.2014, postupuje se v něm podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z.ř.s.").
Podle ustanovení §358 odst.1 věty první z.ř.s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.
Podle ustanovení §356 z.ř.s. ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v ustanovení §358 odst.1 větě první z.ř.s. doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře.
Podle ustanovení §358 odst.1 věty druhé z.ř.s. je rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci.
Podle ustanovení §358 odst. 3 z.ř.s. podle vykonatelného usnesení o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy.
Zástavní právo je definováno jako právní institut, který slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. §152 obč. zák.); zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky (srov. §155 odst.1 větu druhou obč. zák.), kterým jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním (srov. §121 odst.3 obč. zák.). Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem včas splněna nebo byla-li splněna po své splatnosti jen částečně anebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky (zbytku pohledávky nebo příslušenství) z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. §165 odst. 1 obč. zák.). Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele buď ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy (srov. §165a odst. 1 obč. zák.).
Soudní prodej zástavy se - stejně jako za předchozí právní úpravy účinné do 31.12.2013 - uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, podá-li zástavní věřitel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. Soudní prodej zástavy není "sporem" či "nesporem" a nejde ani o řízení nalézací, ani o řízení vykonávací (exekuční). Jde o zvláštní typ řízení před soudem, jehož smyslem je - jak bez pochybnosti vyplývá z ustanovení §165a odst.1 obč. zák. - dosáhnout zpeněžení zástavy a tím získat výtěžek, z něhož se může (by se mohl) uspokojit zástavní věřitel.
V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení §358 odst.1 věty první z.ř.s. - v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může soud prvního stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení zástavního dlužníka, a s tím, že žalobu doručí zástavnímu dlužníku až spolu s usnesením o nařízení prodeje zástavy (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.12.2003 sp. zn. 23 Co 672/2003, které bylo uveřejněno pod č. 11 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005).
Z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fáze soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení §358 odst.1 větě první z.ř.s., u nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se okolností uvedených v ustanovení §358 odst.1 větě první z.ř.s., jednak ani neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzení účastníků. Řízení o soudním prodeji zástavy je tedy charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků; nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení §358 odst.1 větě první z.ř.s., nemůže být žalobě vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění žalobě, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování. Protože v řízení o soudním prodeji se (pojmově) neprovádí dokazování, nepřichází v něm v úvahu použití ustanovení §357 z.ř.s. (jeho zařazení do zákona je zjevnou legislativní chybou), a v odvolacím řízení ani ustanovení §28 odst.1 z.ř.s. (neprovádí-li se dokazování před soudem prvního stupně, nemůže být prováděno ani v odvolacím řízení).
To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze skutečnosti uvedené v ustanovení §358 odst.1 větě první z.ř.s. a že pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale teprve ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. například §268 odst. 3 o.s.ř.) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §267 odst.1 o.s.ř.; právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí prodejem zástavy (§267 odst.1 o.s.ř.), se rozumí jakékoliv právo, v důsledku kterého k prodávané zástavě nevzniklo (nemohlo platně vzniknout) zástavní právo (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005).
Podle ustanovení §553 odst.1 obč. zák. splnění závazku může být zajištěno převodem práva ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva). Podle ustanovení §553 odst.2 obč. zák. smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně.
Předmětem zajišťovacího převodu práva může být též vlastnické právo dlužníka, včetně vlastnictví k nemovitosti. Okolnost, že jde o "zajišťovací" převod vlastnického práva, se projevuje (i bez výslovného zakotvení ve smlouvě) v tom, že jde o převod vlastnictví na věřitele s rozvazovací podmínkou splnění (zániku) dluhu, jejímž splněním se vlastníkem opět stává původní dlužník, který zajištění poskytl (srov. též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.10.2008 sp. zn. 31 Odo 495/2006, který byl uveřejněn pod č. 45 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2009). V případě, že je převedeno na věřitele vlastnické právo dlužníka za účelem zajištění závazku, nabývá věřitel sice k předmětu převodu "plné" vlastnictví, avšak jen "podmínečně", a to do doby, než bude zřejmé, zda se splní rozvazovací podmínka zániku zajištěného dluhu; "nepodmínečným" se stane převod vlastnictví na věřitele až poté, co bude jasné, že se rozvazovací podmínka zániku zajištěného dluhu nenaplní.
Protože věřitel nabývá na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva "plné" vlastnictví, je (mimo jiné) bez dalšího oprávněn převést nabyté vlastnictví na jiného; převede-li vlastnictví, aniž by (dosud) nastoupila uhrazovací funkce zajišťovacího převodu práva, neboť zatím nenastal stav, že by zajištěná pohledávka nebyla řádně a včas splněna, přejímá nabyvatel spolu s vlastnictvím také rozvazovací podmínku ze zajišťovacího převodu práva, a dlužník se (znovu) stane ze zákona vlastníkem nemovitosti rovněž tehdy, splní-li se rozvazovací podmínka ze zajišťovacího převodu práva až poté, co nemovitost (nebo jinou věc) nabyla do vlastnictví třetí osoba (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.9.2011 sp. zn. 21 Cdo 3766/2010, který byl uveřejněn pod č. 44 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012).
Vlastnictví nabyté věřitelem na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva opravňuje takového vlastníka též k tomu, aby nemovitost (nebo jinou věc) dal do zástavy, aniž by k tomu potřeboval souhlas dlužníka (osoby, která na něj převedla vlastnictví za účelem zajištění závazku). Soudy obou stupňů tedy dospěly ke správnému závěru, že společnost Expres Hypotéka s.r.o. postupovala v souladu s oprávněními vlastníka (příkladmo vypočtenými v ustanovení §123 obč. zák.), když k předmětné nemovitosti zřídila na základě zástavní smlouvy ze dne 12.11.2008 zástavní právo, že zástavní smlouva ze dne 12.11.2008 je platným právním úkonem a že zástavní věřitelka ve smyslu ustanovení §358 odst.1 věty první z.ř.s. řádně doložila zástavní právo k zástavě.
Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že zástavní právo zřízené tím, kdo nabyl vlastnictví na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, nepůsobí vůči tomu, kdo se v důsledku splnění rozvazovací podmínky zániku zajištěného dluhu stal opět vlastníkem věci (proti dlužníku).
Podle ustanovení §164 odst.1 obč. zák. zástavní právo působí vůči každému pozdějšímu vlastníku zastavené věci, souboru věcí a bytu nebo nebytovému prostoru ve vlastnictví podle zvláštního zákona, nestanoví-li zákon jinak; totéž platí, jde-li o každého pozdějšího věřitele zastavené pohledávky, o každého pozdějšího oprávněného ze zastaveného jiného majetkového práva nebo předmětu průmyslového vlastnictví a o každého pozdějšího majitele zastaveného obchodního podílu nebo cenného papíru. Podle ustanovení §164 odst.2 obč. zák. ten, vůči němuž působí zástavní právo, má postavení zástavního dlužníka.
Ten, kdo je vlastníkem zastavené věci, aniž by vůči němu působilo zástavní právo, nemá postavení zástavního dlužníka a věc tudíž není zatížena zástavním právem (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2010 sp. zn. 21 Cdo 5061/2008, který byl uveřejněn pod č. 109 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011).
Splnila-li se podle zajišťovacího převodu práva rozvazovací podmínka splnění (nebo jiného zániku) zajištěného dluhu, stává se ten, kdo zajištění poskytl, znovu vlastníkem nemovitosti nebo jiné věci s účinky od počátku ("ex tunc"), a není ho proto možné pokládat z pohledu ustanovení §164 odst.1 za "pozdějšího vlastníka zastavené věci". K tomu, že v projednávané věci (případně) nepůsobí zástavní právo zřízené podle zástavní smlouvy ze dne 12.11.2008, však soudy nemohly v projednávané věci přihlédnout, neboť jde o okolnost, která může být zohledněna až v řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) prodejem zástavy (ve druhé fázi soudního prodeje zástavy).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání zástavní dlužnice podle ustanovení §243d písm. a) o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť zástavní dlužnice, jejíž dovolání bylo zamítnuto, na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a zástavní věřitelce v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu