ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.5006.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 5006/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně I. D. , zastoupené Mgr. Bc. Tomášem Kasalem, LL.M., advokátem se sídlem v Kolíně, Kutnohorská č. 43, proti žalované Obci Ohaře se sídlem obecního úřadu v Ohařích, č. 45, IČO 002 35 601, zastoupené JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů č. 98, o 64.584,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7 C 102/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. května 2014 č. j. 23 Co 179/2014-112, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4580,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jana Matějíčka, advokáta se sídlem v Kolíně, Politických vězňů č. 98.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila na doplatku platu za dobu od 1. 2. 2012 do 28. 2. 2013 částku 64.584,- Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že od 1. 8. 2006 byla žalovanou jmenována ředitelkou Mateřské školy Ohaře, a že podle platového výměru jí náležel příplatek za vedení ve výši 8.000,- Kč měsíčně. Na základě vnitřního předpisu č. 13/2012 byl však žalobkyní vydán nový platový výměr, jímž jí byl snížen s účinností od 1. 2. 2012 příplatek za vedení na částku 4.520,- Kč. Platební výměr nebyl nijak odůvodněn, a je tedy neplatný a neúčinný. Proto požadovala za uvedených třináct měsíců doplatek ve výši 3.680,-Kč měsíčně.
Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 16. 12. 2013 č.j. 7 C 102/2013-81 uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni 47.840,- Kč s 7,05 % úrokem od 1. 2. 2013 do zaplacení, řízení o částce 16.744,- Kč s úrokem z prodlení zastavil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 36.460,- Kč na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta Mgr. Bc. Tomáše Kasala, LL.M. Poté, co žalobkyně vzala žalobu částečně zpět vzhledem k tomu, že žalobní návrh byl vyčíslen v superhrubé mzdě, dospěl soud prvního stupně ve věci samé k závěru, že žalobkyni přísluší 47.840,- Kč. „Nový platový výměr vydaný dne 30. 1. 2012, kterým byl snížen příplatek za vedení (který se stal nárokovou složkou mzdy), byl nedůvodný a neodůvodněný, čímž žalovaná porušila ustanovení §136 odst. 2 zák. práce“. Nové organizační opatření č. 13 a jeho dodatek č. 18/2012, „vydané za účelem zobjektivizování a zprůhlednění platu žalobkyně, není žádným důvodem“. Za situace, že žádné objektivní změny potencionálně vedoucí ke snížení příplatku za vedení zde nebyly již minimálně od roku 2009, soud prvního stupně žalobě vyhověl.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 5. 2014 č. j. 23 Co 179/2014-112 rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 47. 840,- Kč zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 14.520,- Kč na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a 8.034,40 Kč na náhradě nákladů odvolacího řízení „k rukám právního zástupce žalované“. Ve věci samé dospěl k závěru, že „na straně žalované není dána pasivní legitimace“. Přestože na základě jmenování provedeného zřizovatelem vzniká pracovní poměr mezi zaměstnancem a školskou právnickou osobou, tak mezi zřizovatelem a zaměstnancem nevzniká pracovněprávní vztah a zřizovatel se nestává „třetím“ účastníkem pracovního poměru. Vzhledem k rozdílnému postavení zřizovatele a zaměstnavatele podle hmotného práva ve vztahu ke všem právům a povinnostem vyplývajícím z pracovního poměru, tedy i v případě, kdy je žalován doplatek platu, je třeba při úvaze o existenci pasivní věcné legitimace podle názoru odvolacího soudu dovodit, že i v tomto případě jsou podle hmotného práva pasivně legitimovány oba tyto subjekty společně.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že nezákonným vydáním nového neplatného platového výměru – došlo k majetkové újmě dovolatelky, za kterou odpovídá žalovaná a nikoliv MŠ Ohaře, či dokonce oba subjekty současně. MŠ Ohaře nemůže nést jako zaměstnavatel odpovědnost za zákonnost rozhodnutí svého nadřízeného, kterému je zákonem svěřeno rozhodování o odměňování statutárního zástupce předškolního zařízení, „a právě žalovaná by měla být povinna k doplacení příplatku za vedení – majetkové škody, který byl jejím rozhodnutím neplatně zkrácen“. Podle názoru žalované „odvolací soud opomenul, že předmětem sporu byla zákonnost, či nezákonnost rozhodnutí žalované a z něho plynoucí majetková škoda v majetkové sféře dovolatelky, kdy třetí osoba – MŠ Ohaře v tomto vztahu fakticky i právně nefigurovala a ovlivnit jej ani nemohla“. Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
Žalovaná uvedla, že chybné označení žalovaného nelze odstranit jinak, než zamítnutím žaloby. Ani skutečnost, že žalovaná nedostatek pasivní legitimace nenamítala, nemá žádného významu, neboť důležité je pouze to, zda pasivní legitimace žalované je či není dána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva [otázka pasivní věcné legitimace při rozhodování o platu statutárního orgánu školské právnické osoby], která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhá doplatku platu za dobu od 1. 2. 2012 do 28. 2. 2013 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31.7.2013, tj. předtím, než nabyl účinnosti zákon č. 155/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zák. práce“, a souvisejícího zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“).
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno, že žalobkyně byla od 1.8.2006 jmenována ředitelkou Mateřské školy Ohaře, okres Kolín, příspěvkové organizace, IČO 709 98 451, jejímž zřizovatelem byla žalovaná. Žalovaná také vydala dne 30.12.2011 platový výměr, jímž s účinností od 1.1.2012 žalobkyni stanovila – kromě jiného - „příplatek za vedení“ ve výši 8200,- Kč. Platovým výměrem ze dne 30.1.2012 žalovaná – kromě jiného - stanovila žalobkyni s účinností od 1.2.2012 „příplatek za vedení“ ve výši 4.520,- Kč. Žalobkyně považovala nový platební výměr za neplatný a neúčinný, a požadovala doplatek ve výši rozdílu obou příplatků.
Podstatou výtek dovolatelky je námitka, že odvolací soud „nesprávně aplikoval ustanovení §166 an. zákona č. 561/2004 Sb.“, když předmětem sporu je nezákonnost rozhodnutí žalované a z toho plynoucí majetková újma, „kdy třetí osoba - MŠ Ohaře v tomto vztahu fakticky a právně nefigurovala a ovlivnit jej ani nemohla“. Tomuto názoru nelze přisvědčit.
Vedoucímu zaměstnanci přísluší příplatek za vedení, a to podle stupně řízení a náročnosti řídící práce (§124 odst. 1 zák. práce). Vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem zaměstnavatele nebo který je vedoucím organizační složky státu nebo územního samosprávného celku, určuje plat, nebo ho s ním sjednává, orgán, který ho na pracovní místo ustanovil, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak (§122 odst. 3 zák. práce). Tímto zvláštním právním předpisem je v daném případě školský zákon, který v ustanovení §129 odst. 1 písm. d) školského zákona stanoví působnost zřizovatele školské právnické osoby tak, že zřizovatel školské právnické osoby jmenuje a odvolává ředitele školské právnické osoby a stanoví jeho plat, popřípadě mzdu. Podle ustanovení §136 odst. 3 zák. práce vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem nebo vedoucím organizační složky, vydá platový výměr orgán příslušný k určení jeho platu.
Smyslem této úpravy je eliminovat možnost, aby si vedoucí zaměstnanci, kteří jsou statutárním orgánem, mohli sami stanovit plat, případně v této souvislosti zneužít svého postavení. V tomto ohledu lze dovolatelce přisvědčit, že MŠ Ohaře určení platu žalobkyni ovlivnit nemohla, neboť tento plat určovala žalovaná. To však neznamená, že – jak žalobkyně namítá – „MŠ Ohaře v tomto vztahu fakticky a právně nefigurovala“. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhala doplatku platu, který jí podle jejího názoru příslušel za výkon práce v pracovněprávním vztahu, odvolací soud se důvodně zabýval vzájemným postavením zaměstnance (který je statutárním orgánem), zaměstnavatele (školské právnické osoby) a zřizovatele.
V tomto ohledu je třeba připomenout, že pracovní poměr založený jmenováním (§33 odst. 3, 4 zák. práce) vzniká - obecně vzato - jednak na základě jmenování zaměstnavatelem (tzv. vnitřní jmenování), a jednak „v případech stanovených zvláštním právním předpisem“ subjektem odlišným od osoby zaměstnavatele, který je k tomu příslušný podle zvláštního právního předpisu (tzv. vnější jmenování). Tímto předpisem je v daném případě ustanovení §166 odst. 2 zákona školského zákona, podle něhož ředitele školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace nebo vedoucího organizační složky státu nebo její součásti jmenuje na vedoucí pracovní místo zřizovatel na základě jím vyhlášeného konkursního řízení.
Výkon práv zřizovatele bezpochyby nelze směšovat s výkonem práv zaměstnavatele; přestože na základě „vnějšího“ jmenování podle ustanovení §166 odst. 2 školského zákona vzniká (popřípadě se mění) pracovní poměr mezi zaměstnancem a školským zařízením, zřizovatel se ani v rozsahu svých zákonných práv a povinností nestává zaměstnavatelem. Mezi zřizovatelem a zaměstnancem (ředitelem školské právnické osoby) nevzniká pracovněprávní vztah, a zřizovatel se ani nestává („třetím“) účastníkem pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a školskou právnickou osobu.
Toto rozdílné postavení zřizovatele a zaměstnavatele podle hmotného práva ve vztahu k pracovnímu poměru zaměstnance, jehož pracovní poměr vzniká vnějším jmenováním, je třeba mít na zřeteli nejen při úvaze o existenci pasivní věcné legitimace v případě žaloby na určení, že odvolání ředitele školské právnické osoby z funkce je neplatné (srov. k tomu obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.4.2008 sp. zn. 21 Cdo 854/2007). Protože nejen vznik i zánik funkce ředitele školské právnické osoby, ale i určení platu ředitele školské právnické osoby, je možné jedině v součinnosti jeho zaměstnavatele a zřizovatele, nutno dovodit, že i ve sporu o doplatek platu statutárního orgánu školské právnické osoby určovaného zřizovatelem v rámci jeho působnosti na základě §129 odst. 1 písm. d) školského zákona je splněn předpoklad pasivní věcné legitimace, jen jestliže se řízení na straně žalované účastní vedle sebe zaměstnavatel i subjekt (zřizovatel), který zaměstnanci určil plat; ve sporu mají postavení nerozlučných společníků ve smyslu §91 odst. 2 občanského soudního řádu.
Opačný názor vycházející ze skutečnosti, že určení platu ředitele školské právnické osoby náleží pouze zřizovateli, by opomíjel, že výrok pravomocného rozsudku je závazný pouze pro účastníky daného řízení (srov. §159 odst. 2 občanského soudního řádu). Případné kladné rozhodnutí o žalobě na doplatek platu by proto mohlo zavazovat jedině účastníky daného občanského soudního řízení (žalobce a žalovaného zřizovatele), ale nezavazovalo by zaměstnavatele jako druhého účastníka pracovního poměru. Zaměstnavatel by ze svého hlediska – dovedeno do důsledků - mohl i nadále vycházet z toho, že je zde stále platový výměr určující plat v nižším rozsahu, než jaký byl jako správný zjištěn v řízení proti zřizovateli. Obdobný závěr o subjektivní závaznosti rozsudku by pak bylo možné učinit i v opačném případě, kdyby žaloba směřovala pouze proti zaměstnavateli, a rozhodnutí soudu by naopak nepůsobilo vůči zřizovateli. Z těchto důvodů je na místě závěr, že žaloba jen proti jednomu z obou společně pasivně věcně legitimovaných subjektů nemůže vytvořit pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu o doplatek platu řediteli školské právnické osoby.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v §229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalobkyně je proto povinna nahradit žalované náklady potřebné k bránění práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 3.485,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalované náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalované, advokát JUDr. Jan Matějíček, osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalované za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 795,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Žalobkyně je povinna náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 4580,- Kč žalované zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2016
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu