ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.60.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 60/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Statutárního města Ostrava – Městského obvodu Ostrava-Jih se sídlem úřadu městského obvodu v Ostravě-Hrabůvce, Horní č. 791/3, proti žalované Ing. J. S. , zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Čs. legií č. 1719/5, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. května 2009 č. j. 11 Co 587/2008-474, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 Co 587/2008, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. října 2014 č. j. 5 Co 6/2014-104, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 10. 2014 č. j. 5 Co 6/2014-104 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (v závěru, že zásah do práva žalované realizovat svá procesní práva podle občanského soudního řádu, to je zejména zúčastnit se jednání, činit přednesy a navrhovat důkazy, v průběhu řízení, které vedlo k rozhodnutí napadenému žalobou pro zmatečnost, nebyl zjištěn, neboť žalovaná byla k jednání řádně předvolána, tohoto se zúčastnila, pouze nevhodně zasahovala do jeho průběhu, a u jednání byla zastoupena svou zástupkyní, která byla k jednání také řádně předvolána) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například usnesení býv. Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 1992 sp. zn. 2 Cdo 19/92, které bylo uveřejněno pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1993, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1420/96, které bylo uveřejněno pod č. 1 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996 sp. zn. 2 Cdon 539/96, které bylo uveřejněno pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 1996 sp. zn. 3 Cdon 810/96, které bylo uveřejněno pod č. 111 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 21 Cdo 3905/2011) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Odvolací soud věc projednal – jak vyplývá z obsahu spisu – za přítomnosti žalované i její zástupkyně (advokátky JUDr. Hany Skotnicové), která byla oprávněna ke všem úkonům, jež mohla v řízení učinit žalovaná (srov. §28a odst. 1 o. s. ř.), a které bylo umožněno činit přednesy, navrhovat důkazy a vyjádřit se k dokazování i k právní stránce věci, a z protokolu o jednání odvolacího soudu ze dne 18. 5. 2009 je zřejmé, že k věci se vyjadřovala i samotná žalovaná; v tom, že jí odvolací soud neumožnil vyjádřit se – za situace, kdy se k dokazování a k právní stránce věci obšírně vyjádřila její zástupkyně – v ještě širším rozsahu, nelze spatřovat odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř.
Namítá-li žalovaná, že se odvolací soud nevypořádal se všemi námitkami vznesenými v jejím odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, že nebyla v řízení soudy řádně poučena ve smyslu ustanovení §118a, 118b ani §119a o. s. ř., že „rozhodnutí odvolacího soudu je zatížené vadou řízení ve smyslu ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř.“ a že „soud rozhodující o zmatečnostní žalobě“ neprovedl všechny důkazy navržené žalovanou, uplatňuje tím jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu