ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.980.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 980/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Lubomírem Ptáčkem, Ph.D., v právní věci žalobkyně Mgr. H. H. , zastoupené Mgr. Ondrejem Štefánikem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská č. 1136/12, proti žalovanému Hlavnímu městu Praha se sídlem magistrátu v Praze 1, Mariánské nám. č. 2, IČO 00064581, o náhradu škody z pracovního úrazu, za účasti České pojišťovny a.s. se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 195/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2015 č. j. 23 Co 296/2015-162, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2015 č. j. 23 Co 296/2015-162 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (argument, podle kterého „se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. jen je-li z dovolání patrno, o kterou právní otázku jde, k tomu srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014), jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatelka zpochybňuje pouze skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že jí nenáleží náhrada škody na zdraví (náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, bolestné a náhrada za ztížení společenského uplatnění), neboť neexistuje příčinná souvislost mezi pracovním úrazem žalobkyně ze dne 15. 10. 2002 (úraz pravého ramene) a zhoršením jejího zdravotního stavu v roce 2010 spočívajícím v omezení hybnosti pravého ramene, bolestech ramene a krční páteře (při řešení otázky příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou na zdraví totiž nejde o otázku právní, ale o otázku skutkovou, která nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech; jedná se o výsledek dokazování (hodnocení důkazů), při němž soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti – k tomu srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002 sp. zn. 21 Cdo 300/2001); žalobkyně dále v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry, zpochybňuje hodnocení důkazů odvolacím soudem (zejména revizního znaleckého posudku znalce MUDr. Milana Richtera, CSc.) a vytýká soudu prvního stupně i odvolacímu soudu, že opřel své rozhodnutí jen o znalecký posudek MUDr. Milana Richtera, CSc.], a v dovolacím řízení nelze pro uvedené nedostatky pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2016
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu