ECLI:CZ:NS:2016:21.ND.153.2016.1
sp. zn. 21 Nd 153/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci dědictví po Ing. F. M. , zemřelém dne 17. srpna 1996, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 21 D 14/2016, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 21 D 14/2016, se nepřikazuje Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Mgr. D. B. se podáním doručeným Okresnímu soudu v Českých Budějovicích dne 11.12.2015 domáhala zahájení řízení o dědictví po Ing. F. M. a projednání „podílu parcel ev. č. 904/2 a ev. č. 905/13 v katastru obce H.“ s odůvodněním, že je „jedinou dědičkou“ po zůstaviteli. Dále navrhovatelka uvedla, že „dědictví po zůstaviteli se na Slovensku vůbec neprojednávalo“, a proto „nemá k dispozici žádné dědické rozhodnutí“.
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 5.1.2016, č.j. 21 D 14/2016-8, zahájil řízení o dědictví po zemřelém Ing. F. M. a provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli pověřil Mgr. Libuši Londinovou, notářku v Českých Budějovicích.
Mgr. D. B. požádala podáním doručeným Okresnímu soudu v Českých Budějovicích dne 11.12.2015 a dne 4.4.2016 o „přeložení vyřízení věci u brněnského notáře“ z důvodu jejího bydliště v B.
Vzhledem k tomu, že Ing. F. M. zemřel dne 17.8.1996, je třeba v řízení o dědictví i v současné době postupovat - jak vyplývá z ustanovení Čl. II bod 3. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a z Části dvanácté Hlavy I bodu 12. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 o.s.ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat [v daném případě výlučná místní příslušnost stanovená ustanovením §88 písm. l) o.s.ř.], je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15.11.2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Delegace vhodná je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci.
V posuzovaném případě důvod pro přikázání věci k Městskému soudu v Brně uvedený Mgr. D. B. - její bydliště v B. - nepředstavuje okolnost, jež by umožnila hospodárnější, rychlejší, spolehlivější nebo důkladnější projednání věci tímto soudem oproti jejímu projednání před místně příslušným Okresním soudem v Českých Budějovicích, pokud navíc Nejvyšší soud ČR uvážil, že postavení výlučné místní příslušnosti, která je v této věci dána dle ustanovení §88 písm. l) o.s.ř., je v úpravě místní příslušnosti upřednostňováno. Nelze dále přehlédnout, jednak že jediný dosud zjištěný majetek zůstavitele – pozemky parc. č. 904/2 a parc. č. 905/13 v katastrálním území H. zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 599 - se nachází v okrese Č. B., jednak že vzhledem k tomu, že (dle tvrzení navrhovatelky) dědictví po zůstaviteli na Slovensku dosud nebylo vůbec projednáno, nebyl dosud zjišťován ani okruh dědiců po zůstaviteli, a proto ani tvrzení navrhovatelky, že je „jedinou dědičkou po zemřelém Ing. F. M.“, dosud nebylo prokázáno, a to navíc za situace, kdy z výpisu z informačního systému evidence obyvatel (založeného na č.l. 12 ve spise) vyplývá, že otec navrhovatelky se jménem F. se narodil dne 25.10.1928, ačkoliv z „úmrtného listu“ (založeného na č.l. 7 ve spise) vyplývá, že zůstavitel Ing. F. M. se narodil dne 25.10.1926. Za této situace lze uzavřít, že věc bude u Okresního soudu v Českých Budějovicích projednána rychleji a hospodárněji.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu Mgr. D. B. na přikázání věci Městskému soudu v Brně podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 1. června 2016
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu