ECLI:CZ:NS:2016:21.ND.3.2016.1
sp. zn. 21 Nd 3/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. J. S. , zastoupeného JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké č. 574/7, proti žalované České republice – Ministerstvu financí se sídlem v Praze 1, Letenská č. 525/15, IČO 00006947, o náhradu škody z nesprávného úředního postupu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 50/2014 (u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 68 Co 271/2015), o návrhu žalobce na vyloučení soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Františka Švantnera, takto:
Soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. František Švantner není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. Nco 118/2015.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 24. 6. 2014 u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu, kterou se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu „9 802.113789 milionů Kč s úrokem přičítaným ročně tak, jak je výše uvedeno, od 1. 10. 2011 do zaplacení a to až do zaplacení“, z tvrzeného nároku na náhradu škody vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 9. 4. 2015, č. j. 18 C 50/2014-37, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že „dřívější uplatnění téhož nároku pod sp. zn. 26 C 90/2014 tvoří překážku zahájeného řízení ve smyslu ust. §83 o. s. ř.“, a proto řízení vedené pod sp. zn. 18 C 50/2014 podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Žalobce v odvolání proti tomuto usnesení (tj. v podání ze dne 21. 4. 2015) vznesl námitku podjatosti „některých soudců odvolacího soudu“ (Městského soudu v Praze) a „některých soudců Vrchního soudu v Praze“ – mimo jiné – i soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Františka Švantnery.
Městský soud v Praze předložil věc, která napadla u tohoto soudu dne 14. 7. 2015 a je vedena pod sp. zn. 68 Co 271/2015, Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené žalobcem ve vztahu k označeným soudcům Městského soudu v Praze.
Vrchní soud v Praze předložil věc, která napadla u tohoto soudu dne 27. 8. 2015 a je vedena pod sp. zn. Nco 118/2015, Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti soudce JUDr. Františka Švantnera, předsedy senátu 6 Cmo, který by podle rozvrhu práce měl společně s dalšími členy senátu 6 Cmo, jejichž podjatost není žalobcem namítána, rozhodovat o věci předložené Městským soudem v Praze.
Ve vztahu k soudci JUDr. Františku Švantnerovi žalobce namítá, že „Vrchní soud v Praze rozhodl dne 5. 6. 2014 pod č. j. Nco 62/2014-814 v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Keményové a soudců JUDr. Milady Lukáčové a JUDr. Františka Švantnera (příloha 1070) podle teorie rozhodování v nejistotě s pravděpodobností hraničící s jistotou, aby umožnil dokonat jednání senátu složenému z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudců JUDr. Michala Fridricha a JUDr. Ireny Placek (Klimešové), které naplňuje tytéž znaky výše uvedených trestných činů, s cílem napravit zprošťující rozsudek ze dne 19. 3. 2008 Krajského soudu v Praze č. j. 7 T 78/2006 (příloha 1001, příloha podání na č. l. konkurzního spisu RASTRA AG-CZ a. s. 7424) vůči společníkům úpadce RASTRA AG-CZ a. s. a zástupcům Prefa Pardubice a. s.“, že „v rozporu s ustanovením §13 zákona č. 89/2012 Sb. (OZ) se v usnesení ze dne 5. 6. 2014 č. j. Nco 62/2014-814 nedočkal žádného přesvědčivého vysvětlení“ k otázkám, které specifikuje, že senát složený z předsedkyně JUDr. Evy Keményové a soudců JUDr. Milady Lukáčové a JUDr. Františka Švantnera „legalizoval výše na str. 76 a 86 až 96 uvedené jednání senátu složeného z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudců JUDr. Michala Fridricha a JUDr. Ireny Placek (Klimešové)“, přičemž polemizuje s odůvodněním uvedeného usnesení vrchního soudu a činí vlastní závěry ve vztahu k tam řešeným otázkám.
Nejvyšší soud České republiky jako nadřízený soud (§16 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nebo přísedícího nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce nebo přísedícího v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. §15a odst. 1 větu první o. s. ř., §14 odst. 1 a §14 odst. 4 o. s. ř.).
Podle ustanovení §16 odst. 1 věty první o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze, ve znění od 1. 8. 2015 (účinného v době zahájení řízení u Vrchního soudu v Praze – 27. 8. 2015), má věc vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. Nco 118/2015 projednat a rozhodnout soudní oddělení (senát) 6 Cmo, jehož členy byli JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. František Švantner.
Soudce JUDr. František Švantner uvedl, že nemá žádný vztah k věci, k účastníkům řízení, k jejich zástupcům a nejsou mu známy žádné skutečnosti, pro něž by měl být vyloučen z projednávání a rozhodnutí dané věci. Ve vztahu k ostatním členům senátu 6 Cmo žalobce námitku podjatosti nevznesl.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Františka Švantnera. Uvedený soudce nemá k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jeho vyjádření - žádný z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a takový vztah nelze dovodit ani z údajů žalobce uvedených v jeho podání ze dne 21. 4. 2015, případně z listinných příloh obsažených ve spise, jichž se žalobce dovolává. Důvodem vyloučení soudce nemohou být ani úvahy o správnosti dosud vydaných rozhodnutí v jiných soudem projednávaných věcech, neboť ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. výslovně vylučuje, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v postupu v řízení o projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. července 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný pod č. 33/2000 v časopise Soudní judikatura).
Nejvyšší soud České republiky proto rozhodl, že soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. František Švantner není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. Nco 118/2015 (§16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o uplatněné námitce podjatosti rozhodnuto bez nařízení jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. února 2016
JUDr. Mojmí Putna
předseda senátu