ECLI:CZ:NS:2016:21.ND.325.2016.1
sp. zn. 21 Nd 325/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny, v exekuční věci oprávněné Vodafone Czech Republic a.s. , IČO 25788001, se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových č. 2808/2, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice č. 11/4, proti povinnému P. K. , pro 2 588 Kč a náklady exekuce, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 23 EXE 1441/2016, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 23 EXE 1441/2016, projedná a rozhodne Okresní soud v Benešově.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Ing. Jiří Prošek podal u Okresního soudu v Benešově žádost o pověření a nařízení exekuce společně s návrhem oprávněného ze dne 13. 6. 2016 na nařízení exekuce na majetek povinného, a to na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 8. 10. 2009, č. j. 095789/2008-631/Zvá/G XII. vyř.
Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 17. 8. 2016, č. j. 23 EXE 1441/2016, vyslovil svoji místní nepříslušnost a předložil věc podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu, protože nelze zjistit podmínky místní příslušnosti, když povinný má trvalé bydliště ve Slovenské republice a na území České republiky nemá nahlášen trvalý pobyt ani jiný druh pobytového oprávnění.
Podle ustanovení §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (exekuční řád), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
V daném případě není zpochybněno, že věc patří do pravomoci českých soudů a je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu ustanovení §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť není známo kde, a zda vůbec, se povinný zdržuje v České republice, a není známo ani místo, kde má případný majetek postižitelný exekucí.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, vyložil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vychází najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Ve fázi řízení před nařízením exekuce, kdy způsob jejího provedení dosud nebyl stanoven, není možné prozatím dovodit, zda povinný, který nemá známé bydliště na území České republiky, zde má majetek, jenž by podléhal exekuci. Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. proto určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti.
Protože jsou splněny předpoklady uvedené v ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., při určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud rozhodl tak, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno a v jehož obvodu má povinný v živnostenském rejstříku zapsané místo podnikání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Nd 347/2011), a to i s ohledem na požadavek procesní ekonomie.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že za dané procesní situace je vhodné, aby v dané věci jednal a rozhodl Okresní soud v Benešově, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§11 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. listopadu 2016
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu