ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.1769.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 1769/2016
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců a) K. H. a b) M. H. zastoupených Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 304/9, proti žalované obci Litvínovice , se sídlem v Litvínovicích 39, IČO: 00245194, zastoupené JUDr. Olgou Strakovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční 489/7a, o splnění povinnosti, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 91/2015, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. ledna 2016, č. j. 19 Co 2388/2015-122, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. ledna 2016, č. j. 19 Co 2388/2015-122, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. září 2015, č. j. 30 C 91/2015-96, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení .
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 9. 2015, č. j. 30 C 91/2015-96, zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost do 30 dnů od právní moci rozhodnutí umožnit žalobcům odvod splaškových vod z jejich rodinného domu v L. místní kanalizací vedenou po pozemku parc. č. 874/2 a č. 874/3 v k. ú. L. do nově vybudované kanalizace při komunikaci L. – Š. D. (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že se žalobci odvolávají na §8 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o vodovodech a kanalizacích), s tím, že kanalizace, na kterou jsou připojeni, je přerušena a není jim tak umožněno odvádění odpadních vod. Zmíněné ustanovení ovšem neřeší otázku přerušené kanalizace (stokové sítě), ale problematiku připojení kanalizačních přípojek ve smyslu §3 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích. Žalobci však tvrdí, že kanalizační přípojku včetně připojení mají již dávno realizovanou, nemohou se tedy znovu domáhat připojení na kanalizaci, pokud již existuje. Žalobci vycházejí z existence jakési „místní kanalizace“ (trubky) nacházející se na pozemcích parc. č. 874/2 a 874/3, kterou považují za kanalizaci, za niž odpovídá žalovaná. Žalovaná nepopírá existenci trubky, která byla dosud používána k odvádění odpadních vod do stoky u silnice, neeviduje ji však ve smyslu §5 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích jako svůj majetek; ani provozovatel kanalizace nic neví o této „trubce“. Nepřípadný je poukaz na rozhodnutí vydaná v souvislosti se stavbou rodinného domu žalovaných, kde se hovoří o kanalizační přípojce a o napojení do stávající kanalizace, neboť zmínky v rozhodnutích nemohou z obyčejné trubky zakopané v zemi neznámého původu a vlastnictví konstituovat kanalizaci žalované, za kterou by měla nést odpovědnost. Samotný žalobní petit je také formulován chybně a nepřesně, když podle §8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích lze uložit povinnost připojení na kanalizaci, nikoliv umožnit odvod odpadních vod, které žalobci chybně označují za splaškové. Termín „místní kanalizace“ zákon o vodovodech a kanalizacích vůbec nezná, termín „nově vybudovaná kanalizace při komunikaci L. – Š. D.“ není dostatečně určitá pro vykonatelnost výroku rozhodnutí. Žaloba vychází z toho, že předmětná trubka je ve vlastnictví žalované, jinak by totiž žalovaná nebyla pasivně legitimována, z žalobních tvrzení však nevyplývá a předloženými důkazy není prokazováno, že k trubce má žalovaná vlastnické právo či jiné právo zakládající odpovědnost za ni. Trubka se nenachází na pozemcích žalované, nejsou uvedena žádná tvrzení ani předloženy důkazy o tom, že by jí někdy budoval či o ni pečoval, nýbrž jsou zde tvrzení o tom, že ji snad do země uložili předchozí vlastníci přilehlých pozemků. Žalobci v žalobě uvádí, že řádně odváděli odpadní vody do kanalizace a chtějí tento stav obnovit, na druhou stranu rozporně uvádějí, že jejich odpadní vody byly odváděny do otevřeného příkopu (stoky), tedy do povrchových vod. To je však po 1. 1. 2008 možné toliko na základě nově udělených povolení, které žalobci nemají. Sami žalobci vždy uváděli, že neodvádí odpadní vody do veřejné kanalizace, a proto ani nehradili stočné.
K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 1. 2016, č. j. 19 Co 2388/2015-122, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění odvolací soud uvedl, že žalovaná je podle zákona o vodovodech a kanalizacích jako vlastník kanalizace povinna umožnit připojení na tuto kanalizaci. Žalobci se však žalobou nedomáhají umožnění připojení jejich kanalizační přípojky na kanalizaci žalované, ale domáhají se, aby jim žalovaná umožnila odvod splaškových vod z jejich rodinného domu přes tzv. místní kanalizaci do nově vybudované kanalizace. Tato povinnost však žalované z žádného právního předpisu nevyplývá. Žalované by nemohlo být uloženo žalobcům umožnit odvod splaškových vod z jejich rodinného domu po pozemcích parc. č. 874/2 a č. 874/3 za situace, kdy oba tyto pozemky jsou ve vlastnictví jiných osob. Soudem prvního stupně bylo z vyjádření společnosti ČEVAK, a. s., zjištěno, že na uvedených pozemcích žádná kanalizace nevede, ze smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod z 28. 4. 2003 bylo zjištěno, že žalobci uzavřeli pouze smlouvu o dodávce vody, nikoliv o odvádění odpadních vod, a z dohody o odběru vody a vypouštění odpadních a srážkových vod ze dne 4. 4. 1996 pak bylo zjištěno, že žalobci nebyli napojeni na žádnou kanalizaci, což sami v roce 2008 potvrdili. Ani po roce 2008 neplatili žalobci stočné. Skutečnosti, že žalobci měli v minulosti nějakým způsobem vyřešen odtok odpadních vod ze svého rodinného domu a zda po 1. 1. 2008 odváděli odpadní vody v souladu či v rozporu se zákonem, nejsou pro toto řízení podstatné. V řízení nebylo prokázáno, že by trubka vedená po pozemcích parc. č. 874/2 a č. 874/3, na kterou se napojil odpad z domu a která následně vyúsťovala do otevřené stoky, byla ve vlastnictví žalované či by tato byla provozovatelem. Z žádného ustanovení nevyplývá povinnost žalované umožnit žalobcům odvádět odpadní vody uvedenou trubkou, na čemž nic nemění ani to, že uvedená trubka ústila do otevřené stoky, na jejímž místě žalovaná vybudovala novou kanalizaci. Je taktéž bez významu, že žalovaná provizorně do kolaudace nově vybudované kanalizace umožňovala odvádět odpadní vody předmětnou trubkou, neboť toto provizorní napojení nemůže mít za následek vznik povinnosti žalované, jak je požadováno v žalobě. Rozhodnutí soudu prvního stupně je tak věcně správné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které považují za přípustné podle §237 občanského soudního řádu. Nejdříve shrnují obsah rozhodnutí soudů obou stupňů a svá skutková tvrzení, zdůrazňují vývoj situace a skutečnost, že v současnosti na tzv. místní kanalizaci připojeni nejsou, přičemž se domáhají žalobním návrhem odvodu splaškových vod z jejich rodinného domu na tzv. místní kanalizaci. Ve vztahu k místní kanalizaci namítají, že se jedná o „veřejnou kanalizaci“, přičemž o tuto svou charakteristiku tzv. místní kanalizace nepřišla ani tím, že byla část kanalizace zaslepena. Žalobci namítají potřebu vyjasnit vlastnické právo k tzv. místní kanalizaci, přičemž upozorňují na §509 občanského zákoníku, podle něhož nejsou inženýrské sítě součástí pozemku. Stran majetkové evidence podle zákona o vodovodech a kanalizacích zdůrazňují, že se nejedná o veřejný seznam, a proto okolnost, že tzv. místní kanalizace v něm není uvedena, není důkazem toho, že žalovaná není vlastníkem tzv. místní kanalizace. Je třeba i zvážit, zdali nedošlo k opuštění místní kanalizace. Žalobci od počátku tvrdili vlastnické právo žalované k tzv. místní kanalizaci a navrhovali patřičné důkazy, a proto pokud měl soud v této otázce pochybnosti, měl účastníky řízení řádně poučit podle §118a odst. 3 občanského soudního řádu. Nadto soud prvního stupně uvedl, že samotný žalobní petit je formulován chybně a nepřesně, když nelze uložit povinnost umožnit odvod odpadních vod; soud prvního stupně ovšem pominul, že z obsahu žaloby bylo jasné, čeho se žalobci domáhají, a proto měl výrok formulovat v duchu žalobního návrhu. Pokud tak soud prvního stupně nepostupoval, dopustil se přepjatého formalismu, který zakládá zásah do práv žalobců. Nad rámec uvedeného pak dodávají, že hodnocení skutkového stavu odvolacím soudem je vadné, neboť výsledky dokazování taková skutková zjištění neumožňují. S ohledem na uvedené navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření především namítá, že žalobci v dovolání nevymezili otázku přípustnosti dovolání. K věci samé uvádí, že povinnost podle §8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích se realizuje tak, že povinná strana umožní napojení stavby na kanalizaci kanalizační přípojkou vybudovanou odběratelem. Podaná žaloba neobsahovala jakoukoliv právní argumentaci odůvodňující uplatněný nárok na plnění. Vychází-li žaloba z konstrukce, že právní předchůdkyně žalované „neprotestovala“ proti vypouštění odpadních vod přes tzv. místní kanalizaci, z čehož žalobci dovozují povinnost žalované „zainvestovat“ náhradní řešení, pak je tato konstrukce od počátku nesmyslná. Ostatně žalobci nikdy nebyli připojeni na veřejnou kanalizaci. Nárok na připojení žalobců na veřejnou kanalizaci přes tzv. místní kanalizaci pak nemá oporu v zákoně. Žalovaná od počátku zpochybňuje formulaci žalobního petitu, který byl formulován takovým způsobem, že je nevykonatelný. Dále se vyjadřuje k provedenému dokazování, které bylo podle jejího názoru souladné s platnou právní úpravou, jakož i s judikaturou. S ohledem na uvedené považuje rozhodnutí soudů obou stupňů za správná a navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení v projednávané věci bylo zahájeno po tomto datu (srovnej článek II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelé v posuzovaném případě rozporují posouzení otázky, za jakých podmínek je vlastník kanalizace povinen umožnit odvádění odpadních vod do kanalizace.
Jelikož tato otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla doposud vyřešena, rozhodnutí odvolacího soudu je na jejím řešení založeno a závěry přijaté odvolacím soudem dovolatelé napadají, je dovolání v dané věci přípustné a je zároveň i důvodné.
Podle §2 odst. 2 věty první zákona o vodovodech a kanalizacích je kanalizace provozně samostatný soubor staveb a zařízení zahrnující kanalizační stoky k odvádění odpadních vod a srážkových vod společně nebo odpadních vod samostatně a srážkových vod samostatně, kanalizační objekty, čistírny odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizace.
Podle §8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích je vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, povinen umožnit připojení na vodovod nebo kanalizaci a dodávat pitnou vodu nebo odvádět odpadní vody a čistit odpadní vody, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti těchto zařízení. Připojení vodovodní nebo kanalizační přípojky a uzavření smlouvy o dodávce pitné vody nebo odvádění i čištění odpadních vod nesmí být podmiňovány vyžadováním finančních nebo jiných plnění. Náklady na realizaci vodovodní přípojky na vodovod nebo kanalizační přípojky na kanalizaci hradí osoba, které je umožněno připojení. Materiál na odbočení přípojek a uzávěr vodovodní přípojky hradí vlastník vodovodu nebo kanalizace.
Podle §8 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích je vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, povinen uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem. Závazky vzniklé z této smlouvy přecházejí na právního nástupce vlastníka vodovodu nebo kanalizace a na právního nástupce provozovatele.
Podle §9 odst. 6 písm. f) zákona o vodovodech a kanalizacích je provozovatel oprávněn přerušit nebo omezit dodávku vody nebo odvádění odpadních vod do doby, než pomine důvod přerušení nebo omezení při prokázání neoprávněného odběru vody nebo neoprávněného vypouštění odpadních vod.
Podle §10 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích je neoprávněným vypouštěním odpadních vod do kanalizace vypouštění a) bez uzavřené písemné smlouvy o odvádění odpadních vod nebo v rozporu s ní, b) v rozporu s podmínkami stanovenými pro odběratele kanalizačním řádem, nebo c) přes měřicí zařízení neschválené provozovatelem nebo přes měřicí zařízení, které v důsledku zásahu odběratele množství vypuštěných odpadních vod nezaznamenává nebo zaznamenává množství menší, než je množství skutečné.
Podle §36 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích pokud je pozemek nebo stavba připojena na vodovod nebo kanalizaci v souladu s právními předpisy, vzniká odběrateli nárok na uzavření písemné smlouvy podle §8 odst. 6. Tento nárok nevzniká, pokud se okolnosti, za kterých došlo k povolení připojení na vodovod nebo kanalizaci, změnily natolik, že nejsou splněny podmínky pro uzavření této smlouvy na straně odběratele.
Z uvedených ustanovení zákona o vodovodech a kanalizacích vyplývá, že je nezbytné odlišovat situace, kdy a) osoba není připojena na kanalizaci a má zájem tak učinit, b) osoba, která je připojena na kanalizaci, nemá uzavřenou smlouvu o odvádění odpadních vod a c) osoba, která je připojena na kanalizaci, má uzavřenu smlouvu o odvádění odpadních vod. Toto odlišení hraje totiž zásadní roli pro správné vymezení práv a povinností, které má na jedné straně osoba usilující o připojení na kanalizaci, popřípadě osoba již na kanalizaci připojená (tzv. odběratel), a na druhé straně vlastník kanalizace či jeho provozovatel.
Podle §8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích je základní povinností vlastníka kanalizace, popřípadě jeho provozovatele, umožnit žadateli připojení na kanalizaci, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti zařízení. Ze smyslu zákona je přitom zřejmé, že tato povinnost stíhá vlastníka kanalizace či jeho provozovatele jen v první situaci, kdy žadatel není doposud na kanalizaci připojen. Náklady na realizaci připojení kanalizační přípojky na kanalizaci přitom hradí osoba, které je umožněno připojení. Nutno ovšem zdůraznit, že se lze domáhat připojení na kanalizaci, nikoliv na stavby a zařízení (nejrůznější stoky, roury, trubky), které sice mohou technicky sloužit k odvádění odpadních vod, ale nejsou kanalizací ve smyslu §2 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích.
Ustanovení §8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích vychází z toho, že vlastník kanalizace, popřípadě provozovatel, je povinen vedle připojení kanalizační přípojky na kanalizaci umožnit žadateli odvádět a čistit odpadní vody. Tuto povinnost je ovšem interpretovat v souvislosti s dalšími ustanoveními zákona o vodovodech a kanalizacích. Podle zákona o vodovodech a kanalizacích je vlastník kanalizace, popřípadě provozovatel, povinen odvádět a čistit odpadní vody v zásadě až tehdy, je-li mezi vlastníkem vodovodu, popř. provozovatelem, na straně jedné a mezi odběratelem na straně druhé uzavřena smlouva o odvádění odpadních vod, nelze tak dovodit, že by měl odběratel po připojení bez dalšího nárok na odvádění odpadních vod. To ovšem také neznamená, že by bylo připojení na kanalizaci podmíněno uzavřením smlouvy o odvádění odpadních vod, naopak jak vyplývá zejména z §36 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích, vzniká po připojení odběrateli nárok na uzavření smlouvy a je na něm, zda k uzavření smlouvy přistoupí či nikoliv. Lze tedy shrnout, že osoba usilující o připojení na kanalizaci, se může domáhat splnění povinnosti připojit na kanalizaci, aniž by se přitom domáhala splnění povinnosti uzavřít s ní smlouvu o odvádění odpadních vod. Tím může docílit připojení na kanalizaci ovšem bez současného vzniku oprávnění odvádět odpadní vody do kanalizace.
V případě b), kdy je osoba již připojena na kanalizaci (je tedy odběratelem), ale nemá uzavřenou smlouvu o odvádění odpadních vod, vzniká odběrateli podle §36 zákona o vodovodech a kanalizacích nárok na uzavření smlouvy o odvádění odpadních vod podle §8 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích. Jedná se toliko o nárok odběratele, nikoliv o jeho povinnost. Dokud ovšem není uvedená smlouva uzavřena, nemá odběratel v zásadě právo do kanalizace vypouštět odpadní vody, neboť by se ve shodě s §10 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích jednalo o neoprávněné vypouštění odpadních vod do kanalizace. Provozovatel kanalizace pak není povinen případné neoprávněné odvádění odpadních vod trpět, nýbrž může využít zákonných prostředků ochrany, včetně práva přerušit nebo omezit odvádění odpadních vod podle §9 odst. 6 písm. f) zákona o vodovodech a kanalizacích. Z uvedeného je tedy zřejmé, že ani v situaci, kdy je osoba již připojena na kanalizaci, je tedy odběratelem, se v zásadě nemůže domáhat splnění povinnosti odvádět a čistit odpadní vody, neboť nejdříve musí uzavřít smlouvu o odvádění odpadních vod podle §8 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích či se jejího uzavření domoci.
K odlišným závěrům vede pak třetí situace, v níž je odběratel již připojen na kanalizaci a má zároveň uzavřenu smlouvu o odvádění odpadních vod. V takovém případě je provozovatel kanalizace ve shodě se smlouvou o odvádění odpadních vod povinen odvádět odpadní vody, přičemž přerušit nebo omezit odvádění odpadních vod může jen za podmínek stanovených v zákoně o vodovodech a kanalizacích a ve smlouvě o odvádění odpadních vod. Pokud důvody pro přerušení nebo omezení odvádění odpadních vod nejsou dány, jedná se o porušení smluvní povinnosti, na jejímž základě se může odběratel domáhat plnění povinnosti, případně dalších souvisejících nároků.
V posuzovaném případě žalobci popsali genezi celého sporu, zdůraznili, že v minulosti odváděli odpadní vody ze septiku přes tzv. místní kanalizaci do stoky nacházející se při komunikaci L. – Š. D., aniž by přitom měli uzavřenou smlouvu o odvádění odpadních vod. Po vybudování kanalizace při komunikaci L. – Š. D. byla dočasně tzv. místní kanalizace napojena na nově zbudovanou kanalizaci, nicméně následně došlo k zaslepení jak připojení tzv. místní kanalizace na nově vybudovanou kanalizaci při komunikaci L. – Š. D., tak i k zaslepení přípojky ze septiku žalobců na tzv. místní kanalizaci. Žalobci se přitom domáhali odvádění odpadních vod přes tzv. místní kanalizaci do nově vybudované kanalizace při komunikaci L. –Š. D.
Z žalobních tvrzení lze tedy dovodit, že žalobci nejsou v současnosti připojeni ani na kanalizaci při komunikaci L. – Š. D., ani na tzv. místní kanalizaci nacházející se na pozemcích parc. č. 874/2 a 874/3. Do úvahy tak přichází první ze tří možných variant, tedy existence nároku na splnění povinnosti umožnit připojení kanalizační přípojky na kanalizaci žalované, popřípadě ještě nároku na uzavření smlouvy o odvádění odpadních vod. Žalobci ovšem svůj nárok vymezili toliko obecně jako „umožnění odvodu splaškových vod z rod. domu, L. místní kanalizací vedenou po parcele č. 874/2 a č. 874/3 kat. území L. do nově vybudované kanalizace při komunikaci L. – Š. D.“ Uvedený žalobní požadavek tudíž není přesný, určitý a dostatečně srozumitelný [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003 (uveřejněné pod č. C 2 375 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck)], do značné míry je i nesouladný s vylíčenými rozhodujícími skutečnostmi, není tak zcela zřejmé, čeho se žalobci ve své žalobě domáhali (zdali připojení na kanalizaci, uzavření smlouvy o odvádění odpadních vod nebo toliko odvádění odpadních vod bez dalšího či něčeho zcela jiného).
K závěru o vadnosti žalobního petitu ostatně dospěl již soud prvního stupně, který v odůvodnění svého zamítavého rozhodnutí uvedl, že žalobní petit je formulován chybně a nepřesně, když podle §8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích lze uložit povinnost připojení na kanalizaci, nikoliv umožnit odvod odpadních vod, které žalobci chybně označují za splaškové. Termín „místní kanalizace“ zákon o vodovodech a kanalizacích vůbec nezná, termín „nově vybudovaná kanalizace při komunikaci L. – Š. D.“ není dostatečně určitý pro vykonatelnost výroku. Rozsudek soudu následně jako věcně správný potvrdil i odvolací soud.
Rozhodnutí soudů obou stupňů v posuzovaném případě neobstojí, neboť pokud byl žalobní petit neurčitý, případně byly shledány jiné vady žaloby, nebylo možné o věci samé rozhodnout, nýbrž bylo namístě pokusit se vady žaloby (především nedostatek žalobního petitu) odstranit postupem podle §43 o. s. ř. [srovnej např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 1995, sp. zn. 7 Cdo 154/93 (uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 1996, č. 5, str. 225)]. Pokud tak soud prvního stupně neučinil a rozhodl o žalobě věcně, přičemž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, nezbývá dovolacímu soudu než konstatovat, že soudy obou stupňů zatížily svá rozhodnutí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Pomine-li dovolací soud, že doposud není ze žalobního návrhu zcela zřejmé, čeho konkrétně se žalobci v dané věci domáhají (zdali připojení na kanalizaci, uzavření smlouvy o odvádění odpadních vod, toliko odvádění odpadních vod bez dalšího či něčeho jiného), nemohlo by rozhodnutí obstát i z dalšího důvodu.
Ve vztahu k tzv. místní kanalizaci či „trubce“, nacházející se na pozemcích parc. č. 874/2 a 874/3 soud prvního stupně uvedl, že žalobci netvrdili, že by tato trubka byla pokračováním jejich přípojky. Žalovaná sice existenci trubky nezpochybňuje, neeviduje ji však ve smyslu §5 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích jako svůj majetek. Uvedl pak, že odkazy na místní kanalizaci „nemohou z obyčejné trubky zakopané v zemi neznámého původu a vlastnictví konstituovat veřejnou kanalizaci obce, která by pak měla za ní nést odpovědnost.“ Pokud došlo ve vydaných správních rozhodnutích k chybě, nemůže to podle soudu prvního stupně znamenat, že tato trubka je veřejnou kanalizací, musí to vyplývat z jiných podkladů a důkazů. Žaloba sice vychází z toho, že předmětná trubka je ve vlastnictví žalované, kdy jinak by žalovaná nebyla pasivně legitimována, z žalobních tvrzení však nevyplývá a předloženými důkazy není prokazováno, že k trubce má žalovaná vlastnické právo či jiné právo zakládající odpovědnost za ní. Trubka se nenachází na pozemcích žalované, nejsou uvedena žádná tvrzení ani předloženy důkazy o tom, že by ji někdy budovala či o ni pečovala, nýbrž jsou zde tvrzení o tom, že ji snad do země uložili předchozí vlastníci přilehlých pozemků. Žalobci v žalobě uvádí, že řádně odváděli odpadní vody do kanalizace a chtějí tento stav obnovit, na druhou straně rozporně uvádí, že jejich odpadní vody byly odváděny do otevřeného příkopu, stoky, tedy do povrchových vod. To je však po 1. 1. 2008 možné toliko na základě nově udělených povolení, které žalobci nemají. Sami žalobci vždy uváděli, že neodvádí odpadní vody do nově zbudované kanalizace, a proto ani nehradili stočné. Odvolací soud pak v dané věci učinil závěr, že „v řízení nebylo prokázáno, že by trubka vedená po parcelách č. 874/2 a č. 874/3, na kterou se napojil odpad z domu č. 151 (celkem byly napojeny 3 domy) a která následně vyúsťovala do otevřené stoky, byla ve vlastnictví žalované či žalovaná byla jejím provozovatelem.“
Ačkoliv dovolací soud není oprávněn přezkoumávat skutkový stav (srovnej §241a odst. 1 o. s. ř.), není dovolacímu soudu zřejmé, k čemu soudy obou stupňů ve vztahu k tzv. místní kanalizaci v dané věci dospěly; zdali tedy soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování dovodily, že žalovaná není vlastníkem tzv. místní kanalizace, či ve skutečnosti rozhodly o tom, že žalobci neunesli důkazní břemeno ohledně skutečností zakládajících vlastnické právo žalované k tzv. místní kanalizaci. Tato skutečnost je přitom podstatná z hlediska správnosti procesního postupu. Nelze totiž pominout, že podle obsahu spisu nebyli žalobci jakkoliv poučeni podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. tvrdit rozhodné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné dovodit, že žalovaná je vlastníkem tzv. místní kanalizace a že tzv. místní kanalizace je součástí kanalizace žalované ve smyslu §2 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích, a k prokázání svých tvrzení navrhnout patřičné důkazy. Pokud tak soudy nepostupovaly, zatížily svá rozhodnutí vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci.
Vlastnictví tzv. místní kanalizace a její případné zařazení do kanalizace žalované je pak v posuzovaném případě jedním z rozhodujících kritérií pro učinění závěru o tom, zdali mají žalobci právo domáhat se připojení na tzv. místní kanalizaci coby kanalizaci žalované. Jenom totiž za předpokladu, že je tzv. místní kanalizace skutečně částí kanalizace žalované, by se žalobci mohli s úspěchem domoci napojení na nově zbudovanou kanalizaci přes tzv. místní kanalizaci.
K uvedenému dovolací soud dodává, že bude na soudech, aby v rámci řádně provedeného dokazování učinily skutková zjištění, z nichž bude vyplývat závěr o uvedených rozhodných skutečnostech. Důležitou roli v rámci dokazování může bezesporu hrát i otázka evidence kanalizace podle §5 zákona o vodovodech a kanalizacích. Co je však třeba zdůraznit, evidence vodovodů a kanalizací není veřejným seznamem ve smyslu §980 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť se s ní nespojuje princip formální a materiální publicity [srovnej Rubeš, P: Zákon o vodovodech a kanalizacích: komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2014. ISBN 978-80-7478-618-1. Dostupné v ASPI (právní informační systém)], nýbrž má toliko evidenční funkci. Nelze však učinit závěr o tom, že stavby a zařízení, které nejsou v této evidenci uvedeny, nejsou bez dalšího kanalizací či ve vlastnictví žalované.
Jelikož soudy obou stupňů zatížily svá rozhodnutí ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud podle §243e odst. 1 a 2 o. s. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil podle §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V další fázi řízení soud prvního stupně se nejprve pokusí odstranit vady žaloby (zejména žalobního petitu) postupem podle §43 o. s. ř. a následně věc znovu projedná a na základě řádně provedeného dokazování posoudí, zdali žalobci uplatněný procesní nárok je v dané věci dán či nikoliv. Soud prvního stupně je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (srovnej §243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (srovnej §243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. června 2016
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu