ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.2964.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 2964/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců a) P. A. , b) B. Ř. , c) M. Ř. , d) Z. Ř. , e) A. S. , f) J. Š. , g) M. V. , h) M. V. , i) P. V. , j) P. V. , k) I. V. , l) V. V. , m) E. V. , n) P. Z. , o) P. Z. , p) M. A. , q) V. C. , r) Z. Č. , s) V. Č. , t) D. Č. , u) V. D. , v) M. D. , w) J. H. , x) P. H. , y) T. H. , z) Ing. L. H. , aa) A. H. , bb) S. K. , cc) Z. K. , dd) J. M. , ee) Bc. M. M. , ff) J. M. , gg) H. M. , hh) V. N. , ii) M. O. , jj) M. P. , kk) K. P. , ll) P. P. , mm) E. P. , nn) F. K. , oo) B. N. , pp) A. N. , qq) J. W. , rr) L. V. , ss) V. H. , tt) D. L. , všech zastoupených JUDr. Rostislavem Kipielem, advokátem se sídlem v Praze 2, Kladská 1489/2, proti žalovaným 1) P. L. , 2) J. L. , 3) M. S. , zastoupenému Mgr. Davidem Babincem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 830/2, 4) A. S. , o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 143/2013, o dovolání žalovaného 3) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2015, č. j. 21 Co 398/2015-147, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 5. 2015, č. j. 4 C 154/2013-102, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali proti žalovaným zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku parc. č. 820, jehož součástí je stavba č. p. 588, pozemku parc. č. 821, jehož součástí je stavba č. p. 582, a pozemku parc. č. 822, jehož součástí je stavba č. p. 590, to vše v katastrálním území a obci M. pod B. (výrok I.), uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovanému 3) 3 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení k rukám jeho zástupce Mgr. Davida Babince, advokáta se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 2/830 (výrok II.) a ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 1), 2) a 4) rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
K odvolání žalobců a žalovaného 3) Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 11. 2015, č. j. 21 Co 398/2015-147, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.), žalobcům uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 3) na náhradě nákladů odvolacího řízení 3 600 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů ode dne právní moci rozsudku (výrok II.) a ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 1), 2) a 4) rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Proti výroku I. a II. rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalovaný 3). Dovolání považuje za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se měl při rozhodování o náhradě nákladů řízení odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, která je založena na závěru, že lze-li hodnotu nemovité věci vyjádřit v penězích, stanoví se mimosmluvní odměna na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb. podle tarifní hodnoty odpovídající ceně nemovitosti. Odvolací soud stanovil náhradu nákladů nesprávně, pokud vycházel z toho, že hodnotu nemovité věci lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, a nesprávně tak vyšel z tarifní hodnoty 10 000 Kč podle §9 odst. 1 této vyhlášky s odůvodněním, že ke zpracování znaleckého posudku pro účely stanovení hodnoty věci by bylo zapotřebí znaleckého posudku, což by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Dovolatel má za to, že soud měl vyjít z odhadu žalovaného, který činí asi 30 000 000 Kč, případně si vyžádat odborné vyjádření, nebo žalovaného vyzvat, aby ho doložil. Odvolací soud mohl navíc sám podle §136 o. s. ř. hodnotu věci stanovit vlastním uvážením, neboť znal cenu z roku 1993 a dovolatel doložil nabídkovou cenu jeho podílu z roku 2015 ve výši 1 000 000 Kč; součet všech podílů by pak založil hodnotu nemovitostí ve výši 32 400 000 Kč. Poukázal také na judikaturu Ústavního soudu, podle které je třeba vycházet v případě návrhu na rozdělení domu na bytové jednotky a jejich přikázání do vlastnictví jednotlivým spoluvlastníkům z toho, že jde o plnění penězi ocenitelné, a cena za úkon právní služby se tak stanoví z hodnoty celé věci.
K dovolání se vyjádřili žalobci. Odvolací soud při stanovení náhrady náklad nepochybil. Dovolání nepovažují za přípustné, protože usnesení o náhradě nákladů řízení není rozhodnutím ve věci.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatel předložil dovolacímu soudu k řešení otázku, zda lze při určení výše náhrady nákladů v řízení o zrušení vypořádání spoluvlastnictví vyjít z tarifní hodnoty podle §9 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v situaci, kdy v řízení nebyl k dispozici znalecký posudek stanovící cenu vypořádávaných nemovitostí.
Dovolatel namítal, že mu odvolací soud namísto požadovaných 113 200 Kč přiznal jen 33 600 Kč. Jelikož dovolatelem uvedená částka přesahuje 50 000 Kč, přičemž její výpočet opřel o relevantní argumentaci, shledal dovolací soud naplněné předpoklady přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Dovolání však není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť dovolatelem předestřenou právní otázku posuzoval odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Otázkou, jak postupovat v případě, že soudní spis neobsahuje podklad pro zjištění tarifní hodnoty věci, ohledně níž je veden spor, se dovolací soud zabýval v usnesení ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2209/2015 (uveřejněném v časopise Soudní rozhledy, 2016, č. 5, str. 159). Zde dovolací soud dospěl k závěru, že neumožňuje-li obsah spisu tarifní hodnotu věci stanovit, vychází se z toho, že hodnotu sporné věci nebo práva lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, a tarifní hodnota se stanoví částkou uvedenou v advokátním tarifu [§9 odst. 1 advokátního tarifu]. Je tomu tak proto, že znalecké oceňování nemovitosti, jejíž vlastnictví je předmětem sporu, jen kvůli rozhodnutí o nákladech řízení by spor nepoměrně prodloužilo a prodražilo. Rovněž v tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud závěr, že pro určení tarifní hodnoty však nelze použít zjevně neaktuální znalecký posudek.
Uvedené závěry se uplatní i v řešené věci. Odvolacímu soudu proto nelze vytknout, že vyšel z tarifní hodnoty podle §9 odst. 1 advokátního tarifu, když součástí spisu nebyl znalecký posudek vzhledem k tomu, že k ocenění předmětných nemovitých věcí nedošlo, jelikož žaloba byla bez dalšího zamítnuta pro nedostatek věcné legitimace (řízení se neúčastnili všichni spoluvlastníci). Pokud v této souvislosti dovolatel poukazuje na to, že ve spise byl založen znalecký posudek z roku 1993, je zjevné, že se jedná o zcela neaktuální znalecký posudek, který pro určení výše náhrady nákladů řízení nelze použít.
Pokud pak dovolatel zmiňuje, že soud měl vyjít z jeho odhadu, případně z ceny, která za jeden ze spoluvlastnických podílů byla nabídnuta, ani v jednom případě se nejedná o postupy, kterými by byla zjištěna skutečná hodnota celé věci. Podklady pro její stanovení pak nebyly dovolatelem doloženy ostatně ani v odvolacím řízení zahájeném na základě i jeho odvolání.
Hodnotu nemovitých věcí pak nelze pro účely náhrady nákladů řízení zjišťovat ani postupem podle §136 o. s. ř., neboť toto ustanovení se vztahuje na případy, kdy nelze dokazováním vůbec nebo s nepoměrnými obtížemi zjistit výši uplatněného hmotněprávního nároku; nárok na náhradu nákladů řízení je však nárokem procesním. Ostatně §9 odst. 1 advokátního tarifu předvídá pro účely stanovení odměny advokáta jednoznačné řešení situace, kdy nelze hodnotu věci zjistit nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, proto také aplikace §136 o. s. ř. nepřipadá do úvahy.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaného 3) přípustným, dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Procesně úspěšných žalobcům v dovolacím řízení nepřiznal dovolací soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť vyjádření k dovolání omezující se nesprávně pouze na konstatování nepřípustnosti dovolání do výroků o náhradě nákladů řízení bez jakékoliv argumentace vztahující se k uplatněným dovolacím námitkám nelze považovat za účelně vynaložené náklady řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. listopadu 2016
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu