ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.4052.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 4052/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce Ing. P. H., zastoupeného JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem se sídlem v Plzni, Mikulášská třída 455/9, proti žalovanému Mgr. Š. J. , o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 17 C 348/2015, o „odvolání“ žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. února 2016, č. j. Nc 726/2015-146, takto:
Řízení o „odvolání“ žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. února 2016, č. j. Nc 726/2015-146, se zastavuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni jako soud nadřízený Okresnímu soudu Plzeň-město podle §16 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014, usnesením ze dne 22. 2. 2016, č. j. Nc 726/2015-146, rozhodl, že soudce Okresního soudu Plzeň-město JUDr. Petr Kulawiak není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 17 C 348/2015.
Žalovaný brojil proti tomuto usnesení podáním označeným jako odvolání (č. l. 172 a č. l. 177–179).
Podle §201 o. s. ř. je odvolání opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně.
Podle §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud. Již ze skutečnosti, že o věci rozhoduje nadřízený soud, plyne, že se nejedná o soud prvního stupně [k pojmu nadřízený soud viz stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. Plsn 1/96 (uveřejněné pod č. 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)]. Rozhodnutí krajského soudu o vyloučení soudce okresního soudu proto odvoláním napadnout nelze, ostatně ani občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti takovému rozhodnutí [k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 30/2009 (dostupné na www.nsoud.cz )].
Tím, že žalovaný „odvolání“ přesto podal, uvedenou podmínku odvolacího řízení (funkční příslušnost) pominul. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež je nezbytné řízení o „odvolání“, které trpí uvedenou vadou, podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.
K rozhodnutí o zastavení „odvolacího“ řízení pro nedostatek funkční příslušnosti směřujícího proti rozhodnutí krajského soudu coby soudu nadřízeného je příslušný Nejvyšší soud, jemuž svědčí ta skutečnost, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů [k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 30/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3115/2011 (obě dostupná na www.nsoud.cz )].
Pro úplnost třeba dodat, že nedostatkem funkční příslušnosti by bylo řízení postiženo i v případě, že by podání žalovaného mělo být „dovoláním“, neboť dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu; to však v daném případě splněno nebylo [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2004, sp. zn. 29 Odo 627/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2588/2012 (obě dostupná na www.nsoud.cz )].
O nákladech tohoto řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť řízení není doposud skončeno [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2016
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu