ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.4871.2015.1
sp. zn. 22 Cdo 4871/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně H. H., zastoupené JUDr. Janou Bláhovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti žalovaným 1) Z. H. , a 2) Ing. V. G. K., o určení spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 8/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2014, č. j. 27 Co 408/2014-392, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. června 2014, č. j. 12 C 8/2012-305, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 21. ledna 2015, č. j. 12 C 2012-409, zamítl žalobu, aby soud určil, „že žalobkyně a prvý žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky, každý se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální ½ budovy (rod. rekreace) na pozemku, která je zapsána v katastru nemovitostí vedeném Krajským úřadem Středočeského kraje, KP Mělník na LV č. 245 pro obec L. a k. ú. L.“ Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 4. prosince 2014, č. j. 27 Co 408/2014-392, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř. Podle dovolatelky je pro svou neurčitost a následnou nevykonatelnost absolutně neplatné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. září 1989, č. j. 4 C 316/88-47, a to v části, jíž byl při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů schválen smír ohledně vypořádání zahrádkářské chaty s příslušenstvím na pronajatém pozemku v k. ú. L. Proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle žalovaného 1) je dovolání žalobkyně bezpředmětné. Žalovaná 2) navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto.
Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů i obsah dovolání a vyjádření jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
V dané věci šlo o to, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. září 1989, č. j. 4 C 316/88-47, které nabylo právní moci dne 20. října 1989, byl mezi žalobkyní a žalovaným 1) schválen smír o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Tímto smírem získal žalovaný 1) do svého výlučného vlastnictví zahrádkářskou chatu s příslušenstvím na pronajatém pozemku v k. ú. L., zahrádkářské osadě č. 1, kterou následně smlouvou o převodu nemovitostí ze dne 7. května 1990, sepsanou formou notářského zápisu NZ 672/90, E 609/90, převedl na manžele K., nyní již jen žalovanou 2). V průběhu řízení žalobkyně před nalézacími soudy namítala, že k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného 1) nedošlo platně, neboť usnesení soudu o schválení smíru nikdy neobdržela, a proto nemohlo nabýt právní moci, a zahrádkářská chata byla v usnesení o schválení smíru nesprávně označena, přitom správně mělo být uvedeno evidenční číslo ...
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz) ].
V dovolání není řádně uvedeno, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a již z tohoto důvodu není dovolání přípustné (§241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.).
Přesto, že dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení věci nalézacími soudy, je obsahem jejího dovolání pouhá kritika hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudů v nalézacím řízení, přičemž nevymezuje žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí. Skutkovými zjištěními je přitom dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat. Od 1. ledna 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ). „Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Nad rámec výše uvedeného dovolací soud poznamenává, že odvolací soud se všemi námitkami žalobkyně, které uplatnila již v odvolacím řízení, velmi podrobně zabýval. Především vysvětlil, že z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 4 C 316/88, se podává, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. září 1989, č. j. 4 C 316/88-47, o schválení smíru, bylo účastníkům řádně doručeno, přitom žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem JUDr. Třebickým. Uzavřel, že usnesení nabylo právní moci dne 20. října 1989, a bylo jím vypořádáno bezpodílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného 1). Ke způsobu identifikace zahrádkářské chaty uvedl, že v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů učinili žalobkyně a žalovaný 1) předmětem vypořádání výslovně jedinou chatu, která byla navíc podrobně popsána ve znaleckém posudku. V době uzavření smíru dosud nebyla kolaudována, a nemohlo jí proto být přiděleno evidenční číslo. V tomto směru odvolací soud dospěl k závěru, že k označení nemovitosti byly použity takové identifikátory, které bezpečně míří na předmětnou zahrádkářskou chatu. Na shora uvedených závěrech odvolacího soudu pak dovolací soud neshledává žádné pochybení.
Vzhledem k tomu Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2016
Mgr. David Havlík
předseda senátu