ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.4943.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 4943/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. K., zastoupené JUDr. Ivanou Šlehoferovou, advokátkou se sídlem v Kralupech nad Vltavou, nám. Jaroslava Seiferta 238, proti žalovanému F. K., zastoupenému JUDr. Peterem Andrisem, MBA, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Pod Klaudiánkou 8, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 249/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2016, č. j. 19 Co 51/2016-813 a 19 Co 52/2016-813, takto:
Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2016, č. j. 19 Co 51/2016-813 a 19 Co 52/2016-813, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 31. 3. 2015, č. j. 12 C 249/2010-648, ve znění doplňujícího usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 3. 7. 2015, č. j. 12 C 249/2010-648, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném žalovaným.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 31. 3. 2015, č. j. 12 C 249/2010-648, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 3. 7. 2015, č. j. 12 C 249/2010-658, ze zaniklého společného jmění účastníků řízení přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně nemovité věci blíže specifikované ve výroku I. (výrok I.). Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal podnik žalovaného jako fyzické osoby, IČO 40042332 (výrok II.) a 169126 ks podílových listů otevřeného podílového fondu Fondu řízených výnosů OPF Investiční společnosti České spořitelny, a. s. (výrok III.). Ve výroku IV. uložil žalovanému povinnost zaplatit na vyrovnání podílu žalobkyni částku ve výši 3 749 329 Kč, a to do jednoho roku od právní moci rozsudku (výrok IV.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení placených účastníky (výrok V.) i o náhradě nákladů řízení vzniklých státu (výrok VI. a VII.). Ve výroku VIII. rozhodl o vrácení složené zálohy žalobkyní ve výši 10 000 Kč.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 3. 2016, č. j. 19 Co 51/2016-813 a 19 Co 52/2016-813, rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení změnil ve výroku V. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a dále ve výroku VII. rozsudku soudu prvního stupně a výroku II. doplňujícího usnesení soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit státu 1 203 Kč; jinak v tomto výroku a výrocích ostatních rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I). Dále stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním ze dne 9. 6. 2016, kterým zároveň podal návrh na odklad vykonatelnosti. Uvádí, že výkonem rozhodnutí by žalovanému vznikla újma spočívající v tom, že pokud by byl veden výkon rozhodnutí či exekuce k vymožení povinnosti žalovaného zaplatit vypořádací podíl žalobkyni, byla by žalovanému zabavena zbývající část majetku i část důchodu. Shora uvedené by znamenalo značný negativní dopad do majetkové sféry žalovaného vzhledem k jeho majetkovým poměrům.
Podle §243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Vzhledem k tomu, že by neprodleným výkonem (exekucí) napadeného rozhodnutí odvolacího soudu hrozila žalovanému, s ohledem na jeho majetkové poměry a na dopad možného výkonu rozhodnutí (exekuce) do jeho majetkové sféry, závažná újma, Nejvyšší soud (aniž by tím předjímal rozhodnutí o dovolání) odložil vykonatelnost rozhodnutí odvolacího soudu do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v označené věci žalobcem [§243 písm. a) o. s. ř.].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2016
Mgr. David Havlík
předseda senátu