ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.5054.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 5054/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně M. L. , proti žalovanému P. S. , zastoupenému JUDr. Alenou Plintovičovou, advokátkou se sídlem v Kyjově, Masarykovo náměstí 11, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 10 C 112/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2016, č. j. 38 Co 158/2016-112, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3, věta první, občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“):
Okresní soud v Hodoníně (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. 3. 2016, č. j. 10 C 112/2014-103, zastavil řízení (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalobkyně a žalovaného nahradit náklady řízení státu (výroky III. a IV.).
Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaného usnesením ze dne 20. 6. 2016, č.j. 38 Co 158/2016-112, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (výrok I.), výrok o nákladech řízení II. změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému v obecné pariční lhůtě k rukám jeho zástupkyně náklady řízení ve výši 2 600 Kč (výrok II.), výroky III. a IV. změnil tak, že žalobkyně je povinna nahradit v obecné pariční lhůtě náklady řízení státu ve výši 3 933 Kč (výrok III.) a o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.).
Proti usnesení odvolacího soudu, a to výslovně pouze proti výroku II., podal žalovaný dovolání. V něm přípustnost dovolání vymezil odkazem na zákonnou dikci §237 o. s. ř. a na poučení o přípustnosti dovolání obsažené v písemném vyhotovení usnesení odvolacího soudu. Namítal, že odvolací soud mu přiznal v rámci měnícího výroku o nákladech řízení mimosmluvní odměnu toliko za jeden úkon právní služby, ač jeho zástupkyně vykonala v řízení před soudem prvního stupně celkem pět úkonů právní služby. S připočtením odpovídajícího počtu paušálních náhrad hotových výdajů a zaplacené zálohy na náklady znaleckého posudku ve výši 800 Kč tak žalovanému náleží náhrada vyšší než odvolacím soudem přiznaných 2 600 Kč. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku II. zrušil a v tomto rozsahu věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval v řízení a o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014, neboť řízení bylo u soudu prvního stupně zahájeno dne 2. 4. 2014; po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, zabýval se dovolací soud tím, zda se jedná o rozhodnutí, u něhož zákon dovolání připouští (§236 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci dovolatel zpochybnil výpočet náhrady nákladů v řízení před soudem prvního stupně soudem odvolacím z hlediska počtu úkonů právní služby, které v řízení vykonala jeho zástupkyně. Nijak nezpochybnil výši mimosmluvní odměny za úkon právní služby, k níž odvolací soud s odkazem na §9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dospěl. Proto dovolací soud vázán rozsahem dovolání nikoliv pouze z hlediska napadených výroků rozhodnutí odvolacího soudu (§242 odst. 1 o. s. ř.), ale i s ohledem na vymezený důvod dovolání, kterým může být toliko nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), zkoumal splnění podmínek přípustnosti dovolání.
V usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, jež bylo publikováno pod číslem 80, ročník 2014, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (je rovněž přístupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, na internetových stránkách dovolacího soudu www.nsoud.cz ), Nejvyšší soud vyložil, že „za podmínek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. je od 1. 1. 2013 dovolání přípustné (s přihlédnutím k omezením dle §238 o. s. ř. ) též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení.“ Dovolatel od uvedeného data může napadnout rozhodnutí odvolacího soudu toliko v několika, popřípadě i v jediném, výroku, přičemž se nutně nemusí jednat o výrok ve věci samé či o výrok procesního charakteru, kterým bylo o žalobě rozhodnuto jiným způsobem (například výrok o zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby). Vždy ovšem platí, že dovolatel je povinen řádně vymezit předpoklady přípustnosti dovolání (§241a odst. 3 o. s. ř.), která se rovněž posuzuje i z pohledu naplnění hodnotového censu [§238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, jež bylo publikováno pod číslem 5, ročník 2014, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že „pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli podle dovolání odepřely.“
Napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byla žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně v částce 2 600 Kč (součet mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve výši 1 500 Kč, paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč a zaplacené zálohy na náklady znaleckého posudku ve výši 800 Kč). Dovolatel žádá, aby mu byla přiznána v rámci náhrady nákladů řízení mimosmluvní odměna nikoliv pouze za jeden, ale za pět úkonů právní služby, které měla jeho zástupkyně v řízení před soudem prvního stupně vykonat, tedy v celkovém součtu částka 9 800 Kč. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutím odvolacího soudu mohlo být žalovanému odepřeno právo na náhradu nákladů řízení v částce nepřesahující 50 000 Kč; dovolání žalovaného není ze zákona (objektivně) přípustné.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaného přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. listopadu 2016
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu